C.meyerii - Meyer
Meyer
Když jsem si nechala naroubovat svoje první tři citrusové podnože, byl jednou ze zvolených odrůd právě meyer. Byl mi naroubován Milanem Býčkem v březnu 1988 na podnož z kubánského pomerančovníku.
Meyer mi přes nepříznivé podmínky paneláku (parapet okna bez jakýchkoliv úprav) celkem slušně rostl, ani v zimě neshazoval listy a v březnu 1989 rok po naroubování poprvé zakvetl. Ponechala jsem 2 plůdky, které (naštěstí) postupně opadly a v létě koruna bujně narostla. Mohla jsem se těšit na plody v příštím roce. Jenže celý rok 1990 meyer jen nasazoval květy a sotva vytvořené plůdky zase shazoval. Dobře rostl, v zimě ztratil jen starší listy, až koncem ledna zakvetl z jediného květního výhonu (asi 11 poupat) – ponechala jsem dva plůdky, z nichž jeden zase shodil. Přes jaro a léto jenom rostl, aniž by nasadil jediné poupě. Plůdek rostl velice pomalu, ale držel. Pak v říjnu, poté co byl přinesen domů po letnění na zahradě, meyer najednou shodil úplně všechny listy. Plůdek (s velikostí sotva 3cm) jsem začínající žloutnout raději rychle odstřihla. Holý stromek vzápětí obrazil – jenže místo listovými výhony neskutečným množstvím květů. Teprve tehdy mi došlo, že se „cosi“ děje – vytáhla jsem rostlinu z květináče a v ruce mi zůstala jen nadzemní část s pahýlkem kořene. V květináči byla pořádně velká a tlustá žížala. Rostlinu jsem už bohužel nezachránila.
Protože jsem však meyer chtěla mít, koupila jsem v příštích letech postupně několik řízkovaných rostlin – vždy nanejvýš roční řízkovance (spíš mladší). V literatuře se traduje, že meyer je nejvhodnější rostlina pro začátečníky, jenže v mém případě to rozhodně neplatilo. Rostliny „přes pomyšlení“ které jsem jim při pěstování dělala, u mne vydržely vždy nejdéle 2 roky. Scénář vývoje byl pokaždé stejný: bujný růst, ještě bujnější nakvetení někdy bez násady, jindy s násadou a následným shozením, v zimě opad všech listů, sporadický růst nových se zasycháním části větví, nákvět a – konec rostliny. Co jsem mluvila s M. Býčkem, ale i s jinými, také oni jaksi neměli s meyerem (vždy řízkovaným) štěstí. Poslední řízkovanec mi uhynul již v zimní zahradě RD.
Tak jsem několik let další rostlinu neměla, až jsem na jaře 2004 v AGRU v Přízřenicích koupila řízkovaný meyer s již silnější rozvětvenou korunou (několik větviček 2. řádu) a zároveň si vyprosila několik roubů z matečné plodící rostliny. Původ rostliny byl z Polska a dle informací v zimě shazoval (na meyer) jen málo listů. U mne shodil s výjimkou těch z jarní růstové periody opět všechno, zaschla část koruny a poupata jsem musela po odkvětu (aspoň zavonět květy jsem si nechala pro radost) odstranit. Rouby dopadly nepoměrně lépe: ujaly se na čtyřech semenáčích trifoliát (3 jednoleté, 1 dvouletý – silná podnož z AGRA), následná zima na dlažbě v zimní zahradě jako by se jich vůbec netýkala, všechny čtyři na jaře zakvetly a na rostlině s dvouletou podnoží jsem nechala 1 plůdek. Během léta kvetla tato rostlina ještě 2x, z kvetení koncem srpna (poslední) jsem ponechala 1 plůdek. V té době totiž měla rostlina dobře 35 listů, kořenový bal ǿ15cm, byla ve výborném stavu, plod z jara se utěšeně zvětšoval. V říjnu (2005) jsem ji zasadila do volné půdy skleníku. Větší plod byl v té době ve velikosti většího lajmu, menší měl cca 1cm, od naroubování opadl jediný list. Z menších rostlin jsem si nechala jen jednu a zamýšlela ji zimovat skleníku v květináči. Až do vánoc bylo vše v pořádku, malý plůdek z rostliny ve volné půdě sice opadl, ale vetší utěšeně přirůstal, pak začal žloutnout a dostávat lehce oranžový nádech. Jenže pak uhodily rekordní mrazy, topidla ve skleníku nestíhala, teplota několikrát spadla vždy během noci pod -4oC, v nejmrazivější noc dokonce na -6oC. Plod na Meyeru zmrzl a posléze uhnil a žel – následovala jej i rostlina. Na jaře se probudila k růstu jen podnož. Rovněž řízkovaný meyer z Agra ve skleníku nepřežil a tu poslední rostlinu v květináči jsem naštěstí ještě před těmi krizovými mrazy přenesla ze skleníku domů… Během následujícího léta (2006) sice rostlina mnoho nepřirůstala, ale donosila plod, s nímž jsem ji mohla dát na výstavu. Během zimy (2006/2007) opět na dlažbě zimní zahrady shodila část listů, ale během jara na zahradě opět přirůstá a nakvétá.
Kromě tohoto meyeru jsem v září 2004 koupila řízkovaný meyer z r.1988 – silnou rostlinu, bohužel trochu zanedbanou, 5 let nepřesazenou s řídkou korunou a světle zelenými listy. Dle údajů majitelky je tahle rostlina spolehlivě plodící, v zimě sice opadává, ale ne drasticky. Pěstovala ji v zimě v chladné chodbě, v létě venku na dvorku. V době, kdy jsem ji kupovala, neměla však jediný plůdek ani poupě. Jedná se o zřejmě první klon meyeru, který byl k nám do republiky dovezen. Až do konce října byl na zahradě, pak jsem ho přenesla do pokoje (je to nejchladnější pokoj s denními teplotami v zimě mezi 16 až 18, max. 19oC, meyer stojí u okna na jih bez radiátoru, v noci klesá teplota někdy až těsně pod 13oC). Bohatě nakvetl, nic nenasadil, ale hlavní bylo, že nespadla ani třetina listů. Naopak spolu s květy narostlo asi o polovinu více listů, než jich spadlo. Listy byly světleji zelené (ale tmavší, než ty původní) velké, vlnité, s kulatou čepelí – spíše jako u cedrátu. Následující rok (2005) byl od konce dubna do půlky listopadu na terase, bohatě obrostl sytými, zdravými listy a asi z 200 květů nasadil 7 plůdků. Přes léto skoro nerostly, při přenosu na totéž místo jako loňskou zimu měly jen kolem 1cm. Přenos se uskutečnil před příchodem chladných dní v mimořádně teplém mezidobí s poledními teplotami mezi +10 až +14°C (v noci 0 až +5°C) navečer. Rostlinu jsem jen postavila na její místo a nedělala žádná opatření, abych zabránila případnému šoku ze změny podmínek. Jen jsem ji mírně zalila odstátou vodou s pokojovou teplotou. Po sotva více než týdnu se objevilo množství poupat (převážně v hroznech), ty největší z nich začaly narůstat již venku – části poupat, které meyer nasadil ještě na terase, byly zvenku fialové, co vyrůstalo již v bytě je čistě bílé. Odhaduji, že poupat bylo hodně přes tisíc. Počátkem prosince se začaly otevírat první květy, velké v průměru kolem 4cm a s dobře vyvinutými bliznami. Zkoušela jsem je opylovat jak vzájemně, tak z několika rozkvetlých poupat na citroníku Genoa, ale byť se plůdky vytvářely, nejdéle po měsíci opět opadávaly. Postupně spadlo i všech 7 plůdků, nasazených ještě venku. Nově se rozvíjející květy byly hlavně samčí (se zakrnělými bliznami popř. zcela bez blizen) a tak přes neskutečně bohaté kvetení se opět neudržel ani jediný plod. Zkusila jsem (žel asi už pozdě a navíc v příliš velké koncentraci) zálivku manganistanem draselným, ale bez úspěchu. Rostlina aspoň opět velice dobře přežila zimu v bytě, shodila jen poškozené či staré listy a koncem dubna (2006) již opět na terase začala znovu nakvétat. Z jarního kvetení opět neudržela nic, až konečně v létě z druhého kvetení nasadila asi 30 plodů. Rostly jen pomalu a na klubovou výstavu v počátku listopadu měly velikost pouze od 1 do 2 cm. Zároveň začal meyer znovu nakvétat, ale znatelně méně, než předchozí zimu. Do bytu jsem ho dala zimovat hned po výstavě. Během zimy opadla část plůdků z léta, z podzimního kvetení se opět nenasadilo nic, ale posledních 9 plůdků, které se udržely, znatelně přirůstalo a zůstalo na rostlině až do jara, kdy díky nezvykle mírné zimě jsem meyer vynášela na terasu již 6. března (2007). Mírné mrazíky rostlinu ani plody nijak nepoškodily. Listy opět neopadly přes zimu takřka žádné, ale rostlina mi žel přirůstala hodně jednostranně, tak jsem musela ořezat dobře třetinu koruny (i se 2 plody). V chladných dnech plody začaly žloutnout, ale s vyššími teplotami opět zezelenaly a začaly znatelně narůstat. „Listopad“ si prožil meyer až během dubna na terase, ale bezprostředně poté bujně obrázil a kvetl z několika set poupat. První poupata jsou úplná a z nich nasazuje několik plůdků, další květy jsou díky extrémním jarním teplotám opět jen samčí. Ke konci června (2007) měla rostlina 5 loňských plodů, když 1 plod „sklidily“ kroupy, a cca 10 malých plůdků z květnové násady. Ty během léta utěšeně narůstaly a v růstu pokračovaly i zbylé loňské plody. S příchodem podzimu a chladnými dny loňské plody se nádherně vybarvily do svítivě zlatožluté barvy, plody z letošního jara jen přibrzdily růst a zůstaly tmavě zelené. První plod (loňský) jsem sklidila hned po klubové výstavě – vážil 130g, velmi tenká slupka a dle manžela, který si jej celý zabral do práce do čaje, byl normálně příjemně kyselý s vysokou šťavnatostí. Další plod byl ještě těžší – 150g a čeká na ochutnání.
Při jedné z návštěv u Dobešů v Drysicích nám paní Dobešová (mladší) při prohlídce skleníku pana A. Dobeše, nestora našich citrusářů, ukázala meyer v nádobě, umístěný ve skleníku na dvoře. Pan Dobeš vždy meyer velice propagoval a považoval jej za nejlepší rostlinu pro naše podmínky. Užívali jej místo citrónu do čaje, na šťávy… Onen meyer v nádobě byl ovšem řízkovaný a pí Dobešová nám k němu řekla, že jej mívali roky doma v chodbě, ale stále měli potíže s opadem listů přes zimu, až jej „vysídlili“ do skleníku, kde zřejmě občas i lehce mrzlo. Meyer se začal rychle zotavovat, přes zimu neopadlo z listů nic a násada plodů byla obdivuhodná.
Zkušenosti z pěstování
U řízkovaného meyeru je třeba bezpodmínečně dodržet zimní klid s teplotami třeba až kolem nuly i níže. Meyer snese (bez plodů) i poměrně silný mráz (u M. Býčka přežil -10oC). Při velmi nízkých teplotách mu nevadí ani méně světla. V těchto podmínkách pak není problém se shazováním listů.
Opad listů v zimě záleží kromě teploty a osvětlení i na pěstovaném klonu – některé klony meyeru mají větší, jiné menší sklon shazovat při vegetačních teplotách (nad 12oC) v zimě listy.
Trochu v rozporu s výše uvedeným se na řízkovaném meyeru z r. 1988 (tedy skoro 20 let starém) ukazuje, že starší, dobře rostoucí zdravý a vitální řízek klonu s malým sklonem k opadu listů při teplejším zimování může úspěšně zimovat i v bytě. Taková rostlina je již značně přizpůsobivá – myslím, že valnou měrou k té přizpůsobivosti přispívá i letnění s poledním úpalem a na podzim naopak s mírnými mrazy. V mém případě navíc nebyla rostlina vysílená nadměrným kvetením a plodností a přes léto hlavně bohatě narůstala. Když na podzim ukončila růst a začala nasazovat poupata, vyšší teplotou v bytě (především v noci) pouze došlo k rychlejšímu vývoji květů, které byly založeny ještě v relativně příznivých, přirozených podmínkách venku na terase. Nutno ovšem přihlédnout k teplému podzimu.
Meyery naroubované na podnožích do bytu (pomerančovník, ale zřejmě i jiné podnože – nutno odzkoušet) listy v teplejším až teplém zimování neshazují (nebo velmi málo – zejména starší popř. poškozené listy).
Vhodnost meyeru pro začátečníky se zřejmě začala tradovat v dobách, kdy je naši citrusáři pěstovali v nádobách na prosklených netopených verandách, chladných chodbách nebo zasazené ve skleníku. V takových podmínkách, pokud se příliš nepřelévá zemina, opravdu není s meyerem problém. Ovšem na okně paneláku či vytápěného bytu s teplotou v zimě trvale nad 12oC je s řízkovanou (a zejména mladou) rostlinou problém o to větší.
Prosinec 2007
Náhledy fotografií ze složky C.meyerii