sukulenty

Málokterá sukulentní rostlina  u nás v posledních letech zdomácněla tak výrazně jako právě Adenium obesum. Dokonce si tato rostlina z čeledi toješťovitých (Apocynaceae) vysloužila u pěstitelů i laické veřejnosti český název „Pouštní růže“, což se stává  jen málokterým kytkám z říše sukulentů (nebo jsou komerční názvy tak blbé, že si na ně nezvykneme nikdy). Z těch novějších snese v popularitě srovnání snad jenom Pachypodium lamerei se svým českým a stejně vžitým názvem „Madagaskarská palma“.
Jak široký je areál přírodního výskytu této rostliny se zářivými květy a tlustým kmenem, tak variabilní jsou jednotlivé subspécie Adenium obesum, které někteří systematici povýšili do stavu samostatných druhů. Laickým pěstitelům je to ale vcelku jedno, protože mnohem důležitější je pro ně vzhled rostliny, a především množství nádherných květů, které za splnění určitých podmínek zdobí rostlinu od konce jara až do konce  podzimu.
Adenium obesum můžeme v přírodě spatřit na Arabském poloostrově, přilehlém ostrově Sokotra (A. socotranum) a odtud směrem dolů po východním pobřeží Afriky až na samý jih. Po západním pobřeží zase přes Namibii až do jižní Angoly (A. boehmianum).  Rostliny Adenium obesum tvoří v přírodě kmeny bizarních tvarů, a  lesklými, nesukulentními listy  bývají obvykle zdobeny pouze na vrcholech, zatímco pod množstvím zářivých květů se často ztrácejí takřka celé. Rostlina roní jedovatou šťávu, kterou domorodci v některých oblastech afrického jihozápadu používají k výrobě otrávených šípů. Pro pěstitele při běžné manipulaci a případném poškození rostliny žádné výrazné nebezpečí nehrozí, ale při pozření této průhledné husté tekutiny nejsou komplikace vyloučeny. Zároveň je ale šťáva využívána v lidové medicíně afrických národů, a  rostliny často nesou také výrazné stopy okusu zvěří. Zajímavé jsou i některé jejich domorodé názvy, odvozené od jmen různých druhů antilop, vyskytujících se v těch kterých oblastech společně s adénii (např. „Kudu Lily“ nebo „Impala Lily“).
Adenium obesum je rostlina milující teplo, a protože obstojně snáší i suchý vzduch, jedná se o vcelku ideální rostlinu do našich ústředně vytápěných interiérů. Nesnáší poklesy teplot pod 12°C, ale spíše je vhodné nevystavovat je trvaleji poklesům pod 18°Celsia. Při nižších teplotách v kombinaci s vlhkým substrátem hrozí časté hniloby, s nimiž se za svůj život zcela nepochybně setkal každý pěstitel. V tomto ohledu si příliš experimentů nedovolí ani hodně zkušený pěstitel, protože ten už ví, jak je proces záhuby právě u této nádherné kytky rychlý a nezvratný.
Adenium obesum snáší plné slunce, ale dobře prosperuje i při světle rozptýletném. Jakmile má světla nedostatek, méně kvete nebo nekvete vůbec. Navíc tuto skutečnost dává pěstiteli najevo řídkým nárůstem listů a nakláněním kmene směrem ke zdroji světla.
Vodu adenia milují od jara do podzimu v hojném množství, ale substrát by neměl zůstávat dlouho přemokřený. Pěstování adenií není složité, ale vyžaduje určitou dávku pěstitelského citu a častější pozorování reakcí rostliny na přísun vody. V zimě zaléváme podstatně méně, protože adenia přezimujeme při teplotách kolem dvaceti stupňů, přičemž noční teploty klesají na 15°C a občas i níže. Obvykle jim dáváme vodu v mírných dávkách jedenkrát týdně, zatímco v nejteplejších měsících roku je zaléváme i třikrát za týden!
Velice jim prospívá i večerní rosení v období letních veder a zvýšení vzdušné vlhkosti jakýmkoliv způsobem. Na nedostatek vody rostliny reagují výraznějším opadem listů, a později i měknutím kmene, který se po následné zálivce naplní vodou a ztvrdně obvykle do druhého dne. Pokud se tak nestane, je chyba jinde a je vhodné rostlinu vyjmout z nádoby a zkontrolovat zdraví jejích kořenů. Mnohdy však už bývá pozdě.
Letnění lze doporučit, ale pouze v nejteplejších měsících roku. Pokud jsou v tomto případě rostliny vystaveny dešti na pospas, je třeba provádět mnohem pečlivější kontrolu. Adenia jsou značně citlivá na poranění kmene. Pokud je poraněná rostlina v suchém a teplém prostředí, rány se rychle a většinou spolehlivě zacelují. Za chladných letních rán nebo v době dlouhotrvajích dešťů je ale situace naprosto odlišná. Rostlinu mohou poškodit třeba i polodivoké  kočky, které se v noci potulují zahradou a bývají často vůči našim rostlinám necitlivé a značně neuctivé. Venku pěstujeme přes léto čím dál více druhů sukulentů, ale Adenium obesum mezi ně stále ještě nepatří.
Jakmile se koncem jara objeví na koncích větví první poupata, začínáme porušovat  naše pravidlo o nepřihnojování sukulentů. V době plného kvetení přihnojujeme i dvakrát měsíčně. Na značce hnojiva vůbec nezáleží, ale výsledek je vždy stejně dobrý. Účel je splněn, protože ačkoliv bývají rostliny květy a poupaty doslova obaleny, neshodí samy od sebe ani jediné, pokud se o to nepřičiníme my svojí neopatrností. Pokud se rostliny podaří sprášit, za nějaký čas rostlinu ozdobí ještě dlouhé lusky  plné semen se známými padáčky.
Protože mnoho pěstitelů už dnes pěstuje adenia z vlastních semen, jsou v podstatě téměř všechny semenáčky v nabídkách z tuzemských zdrojů. Z kdysi raritní a pěstitelsky komplikované rostliny se postupem času stala rutinní záležitost. Zvýšenou odolnost dnešních adénií oproti těm často umírajícím před mnoha lety přisuzuji dvěma faktorům a jejich vzájemné kombinaci. Tím prvním je snad vyšší odolnost rostlin ze semen vzniklých v kultuře u nás, tím druhým pak větší pěstitelské zkušenosti, které jsme získali za značných ztrát v uplynulých  letech. Je to podobné jako u pachypodií (např. Pachypodium lamerei), na které jsme se kdysi pomalu báli křivě podívat, aby nám nezahynuly před očima. Dnes je to kytka odolná a takřka nezničitelná, jenom ta semena z domácí sklizně jsou v jejím případě stále ještě výjimkou.
Adenium obesum je dnes pěstováno zcela běžně, a nabídka nejrůznějších kultivarů s pestrobarevnou škálou květů je velice bohatá. Proto už existují pěstitelé, kteří vytvářejí kolekce těchto hojně kvetoucích rostlin a stávají se z nich specialisté, tak jak to známe u kaktusářů. Když k těmto často velice odolným kultivarům přičteme třeba Adenium boehmianum z Namibie nebo mimořádně bizarními kmeny disponující  Adenium socotranum a další, jenom adénia mohou sama o sobě vytvořit nádhernou kolekci, hýřící všemi barvami. 
Když se navíc pěstitel nebojí vzít v pravý čas do ruky ostrý nůž a odhodlá se k radikálnímu řezu, nabízí se pokojová bonsaj, jejíž koruna se ztrácí pod záplavou nádherných květů. Adenium obesum je rostlina, která svého pěstitele za jeho péči odměňuje vskutku královsky.
První čtyři snímky jsou z Pávova, kde propuklo kvetení naplno v druhé polovině června. Nejvíce květů se jako pravidelně objevilo na mladých výhonech, vzniklých po zimním řezu. Ostatní fotografie jsem pořídil při své nedávné návštěvě Luboše Hojného v předposlední červnový den, a pozornost si zaslouží především obří lusky, jaké jsem v takové velikosti ještě nikdy nespatřil.