sukulenty.estranky.cz

Do Třebíče je to od nás z Jihlavy vlakem necelou hodinu. Na svatou Lucii jsme se tam právě vlakem vydali, abychom si trochu užili adventní atmosféry. Po dlouhých dnech ve znamení inverze konečně nastal jeden slunečný, byť meteorology avizovaný jako hodně mrazivý. Nebylo na co čekat. Chtěli jsme vidět Třebíč večerní, protože nás lákala její světelná vánoční výzdoba. Když jsme se ocitli na Karlově náměstí, uvědomili jsme si, že v tomto období a čase jsme v Třebíči ještě nikdy nebyli. A taky že tu není ani památky po sněhu, kterého u nás leží už docela slušná vrstva.

Do Třebíče jsme vždycky jezdívali v létě. Já už jako kluk díky fotbalu. V tašce dres Sokola Bedřichov, kopačky a ostatní fotbalistické potřeby. Když jsme hráli s Bopo, vystupovali jsme hned na první zastávce vlaku v Borovině. Pokud nás čekal Spartak, tak až na té druhé, která je dodnes hlavním nádražím. 

Později jsme sem často vyráželi kvůli koupání. V Jihlavě nebylo kde, zatímco Třebíč už dávno měla Polanku. Bývalé prvorepublikové říční lázně se proměnily v kouzelnou oázu odpočinku, kde se vyplatilo pobýt. A ještě předtím kvůli bigbítu. V okolí Třebíče hrávaly na zábavách kapely, o nichž se nám v Jihlavě ani nesnilo, jakoby tam soudruzi nebyli tak bdělí a ostražití. 

Jedinou výjimkou, potvrzující pravidlo letních návštěv, byla ta listopadová z před deseti let. To jsme  sem přijeli po výstupu k rozhledně Mařenka, o níž jsme v této rubrice už také psali. Už tehdy jsme byli mile překvapení proměnami Třebíče. Opravená židovská čtvrť a nádherná bazilika svatého Prokopa, obojí uznáno od roku 2003 jako Světové dědictví UNESCO. Právě ztichlou starobylou čtvrtí jsme chvilku  před setměním vystoupali do parku, který místní nazývají Hrádek. Je to obrovská plocha, z níž je perfektní výhled na město samotné i řeku Jihlavu, která jím protéká. 

Oblíbený park oživila nápaditá světelná výzdoba. Hlavní cestu zdobily brány a všude okolo spousta světélek ve tvaru zvířat. Liška, veverka, ptáci, ježek či vlci, to vše pro potěšení občanů města i jeho návštěvníků a k velké radosti dětí. V parku bylo i ve všední podvečer živo a bylo patrné, že výzdoba dokonale splnila svůj účel. Do daleka zářila i nasvícená Masarykova vyhlídka na konci parku, kolem níž jsme sestoupili zpátky k řece, na jejíž hladině se odrážela světla vánoční výzdoby. Z mostu jsme pak sledovali svítící labutě na jejím břehu a na obzoru zářící osvětlení starého větrného mlýna na Kanciborku, který tam stojí už od roku 1836 a je dalším z turistických lákadel.

Nádherně osvětlená byla i věž kostela svatého Martina, tyčící se nad Karlovým náměstím. Také to bylo samozřejmě přizdobeno světelnými objekty s vánočními motivy. Nasvícená byla i kašna a jakási kruhová fontána, sloužící v letních dnech k osvěžení místních i turistů, o něž v posledních letech Třebíč určitě nouzi nemá. Ta se nyní za pomoci světel proměnila v obří dárek i s velkolepou mašlí na vrcholu. Celé nedávno zrekonstruované prostranství naplnila vůně svařáku a punče, ve vzduchu byla cítit skořice z trdelníků i majoránka z bramboráků. Trhu vévodil krásně nazdobený strom a moc hezký betlém. Oproti Jihlavě vše dohromady působilo opravdu vánočně a především uspořádaně a promyšleně. V Třebíči jakoby měli určitou vizi, kterou se jim daří naplňovat. 

K vánoční idylce chyběla už jen sněhová peřina, která ale město pokryla hned během následujícího dne. Alespoň v něčem tedy mělo naše krajské městečko střediskové navrch, byť jen na pár hodin. Vždyť i v hokeji už koukáme třebíčským na záda z velké dálky.

Také ve vánoční vesničce to v mrazivém večeru docela žilo. Na pódiu zpívaly malé děti a další skotačily ve zmíněné fontáně. Nechyběl ani kolotoč. Panovala tady příjemná předvánoční atmosféra se vším všudy. Třebíčským lze i trochu závidět, ale ještě raději poděkovat, jak si dovedou užít vánočního času. A my alespoň na chvilku s nimi.

Obr.č. 1 – Vánoční strom na Karlově náměstí, č.2 – jedna z bran v parku Hrádek, č.3 – liška zářící nad řekou a městem, č.4 – adventní Třebíč pohledem od Masarykovy vyhlídky, č.5 – řeka Jihlava, protékající městem, č.6 – adventní zátiší v židovské čtvrti, č.7 – labutě u řeky Jihlavy a svítící lopatky větrného mlýna na obzoru, č.8 – fontána na náměstí, proměněná v zářivý vánoční dárek občanům Třebíče