sukulenty

Jediným větším zklamáním naší dovolené na Tenerife byl zavřený kaktusový park na jihu ostrova, na jehož prohlídku jsme se moc těšili. My jsme ho alespoň viděli před devíti lety, kdy jsme bydleli v nedalekém Las Galletas. Tentokrát jsme však stáli bezradně před branami parku, a marně hledali alespoň náznak nějakého vysvětlení důvodu, proč nám jsou toho dne kaktusy a jiné sukulenty zapovězeny. Zeptali jsme se o kousek vedle v jiném parku, určeném především milovníkům drápkatých opiček, kterých ovšem, jak trefně poznamenal zklamaný a trochu vzteklý Vašek (pravověrný kaktusář), máme v jihlavské ZOO jak .... 
Ještě dopoledne nás však čekal nevšední zážitek. Když už jsme jedinkrát vyrazili do pustin plných slunečníků na jihu ostrova, zkusili jsme se s menší výletní lodí vydat na moře s vírou, že na druhý pokus spatříme kulohlavce. Jsou to malé, delfínům dost podobné velryby, o jejichž pozorování jsme se pokusili už před devíti lety při své první návštěvě Tenerife. Tehdy jsme štěstí neměli, a viděli jsme při návratu lodí ze soutěsky Barranco de Masca pouze delfíny. Zažili jsme při tom navíc pořádnou koupel, protože kapitán otočil poměrně velkou loď takřka do protisměru, abychom o delfíny náhodou nepřišli! Uschli a vzpamatovali  jsme se z toho šoku až na hotelovém pokoji.
Dali jsme tentokrát na radu autorky průvodce Lonely Planet, a zakoupili lodní lístky přímo v jedné z budek u přístavu v Los Christianos. Osmnáct euro za dvě hodiny šance vidět ty zvláštní tvory není zas tak strašné, a nám se tentokrát investice opravdu vyplatila. Zajímalo by mne, jak velké štěstí jsme vlastně měli, protože hejno kulohlavců se objevilo velice záhy. Pluli vedle lodi hodnou dobu, kapitán střídavě vypínal motor lodi, a tak jsme je sledovali ze vzdálenosti tří metrů v naprostém klidu. Slyšet byl každý jejich nádech, z temen jejich hlav stříkaly čas od času gejzírky vody, a byla to celkově úchvatná  podívaná.
Hejno čítalo pět dospělých a jedno mládě, které staří velice pečlivě střežili a nepustili ani na půl metru od sebe. Stále plulo mezi nimi, takřka přilepené vždy na jednoho z rodičů. Zdálky se občas ozývaly zvláštní zvuky, a po nějaké chvíli se objevily další velryby, které se však k těm našim nakonec nepřipojily. V jednu chvíli jsme měli dokonce možnost vidět tři samostatná hejna kulohlavců najednou.
Na internetu jsem zjistil, že pobřeží Tenerife je jedním ze tří lokalit na světě, kde se tito kytovci vyskytují trvale! Když jsme pozorovali tyto ladně a pomalu plující tvory, vůbec jsme netušili, jak ohromnou rychlost dokáží vyvinout, když se jim naskytne lákavé sousto v podobě hlavonožců, jakými jsou třeba pověstné krakatice. Za těmi se vydávají kulohlavci značnou  rychlostí (30km/hod) do hloubky 800-1000 metrů! Loví údajně v hejnu, systematicky,a v místech jejich trvalejšího výskytu oceán o poznání často vyvrhuje na břeh utržená chapadla zmíněných krakatic.
Výzkumu jednoho hejna kulohlavců u břehů Kanárských ostrovů se věnuje vědecký tým z univerzity v La Laguně (Tenerife), o výsledcích jehož práce informují mnohé odborné časopisy po celém světě. Vy se s nimi můžete seznámit na internetu, kde jsou uvedeny podrobnější informace.
Abychom si alespoň trochu spravili chuť po neúspěchu v kaktusovém parku, zastavili jsme se na zpáteční cestě z jihu ostrova v Güímaru, kde se nachází šestice obdélníkových pyramid z lávového kamene. Pro jejich vznik existuje množství vysvětlení, z nichž některá se snaží přiblížit expozice v muzeu, zřízeném zde známým cestovatelem a mořeplavcem Thorem Heyerdahlem. Muzeum i výzkum pyramid financoval jeho krajan  a známý rejdař Fred Olsen, žijící také na Tenerife. Vznikl tak atraktivní komplex, zahrnující kromě odhalených pyramid i jeskyni z dob původního osídlení Guanči, a dále pak expozice s vykopávkami z dob jejich vlády na ostrově. Návštěvník zde může také spatřit modely Heyerdahlových plavidel, pomocí nichž se neúnavně snažil po celý svůj život propagovat myšlenku dávného námořního spojení mezi Amerikou a právě Kanárskými ostrovy.
Pro mne osobně byla nejzajímavější expozice, pojednávající o výskytu pyramid po celém světě. Samozřejmě jsem měl povědomí o těch mexických či v Belize (bývalý Britský Honduras), ale mnohá jiná místa pro mne byla naprostým překvapením. K tomu všemu hraje velice tichá a sugestivní hudba, dokreslující příjemnou atmosféru v tomto nádherném kulturně-etnografickém zařízení. Jak už tomu na Tenerife u podobných  zařízení bývá, lze i tady zakončit prohlídku muzea i pyrymid v příjemné kavárně či prodejně suvenýrů, jejichž nízké ceny a poměrně vysoká kvalita i estetická hodnota mne samotného překvapila.
Jeden celý den jsme si tak trochu odpočinuli od sukulentních a jiných rostlin, a dali po většinu času přednost oceánu a dění okolo něj. I když po pravdě řečeno, od exotických rostlin si na Tenerife úplně odpočinout nemůžete vlastně nikdy, protože byste museli ulicemi chodit se zavázanýma očima. I prohlídková trasa kolem pyramid byla doplněna nádhernou přehlídkou sukulentní flóry ostrova Tenerife.
Úvodní trojice snímků patří kulohlavcům, které jsme si díky řízení osudu mohli prohlédnout v klidu a hodně zblízka. Na čtvrté fotografii je pyramida  v Güímaru, následovaná snímkem jednoho ze slavných plavidel norského mořeplavce a dobrodruha Thora Heyerdahla. Na závěr jedna z mnoha zajímavých soch, s nimiž se setkáte při prohlídce muzea mořeplavectví v Güímaru.