sukulenty

Jak již bylo řečeno v minulém vyprávění z krétského jihozápadu, naše třetí návštěva Paleochory se udála hodně narychlo a tudíž i bez větších plánů a objevitelských ambicí. Proto byla také spíše ve znamení návratů na místa, která nás při předchozích pobytech nejvíce zaujala. Zatímco některé z ještě docela nedávno opuštěných pláží se mezitím staly již lehce zalidněnými, v zátoce Lissós se nezměnilo prakticky nic. Obtížnější a místy i dost namáhavá dostupnost po souši a nemožnost kotvení větších lodí dávají tomuto magickému místu šanci na věčný poklid. Ten v údolí plném antických památek v absolutní podobě panoval celá dlouhá staletí, než pozůstatky kdysi slavného přístavního městečka v padesátých letech minulého století objevil pasák koz nebo ovcí, hledající vodu pro své stádo.  

Oproti naší první cestě (Jihozápadní Kréta 2 a 3) měl návrat na Lissós hned dvě velké výhody. Venku po ránu panovalo příjemné chladnější počasí a oblohou putovala hejna obláčků, utápějících se v nebeské modři. Bouřky v předchozích dnech nádherně pročistily vzduch a vzniklo ideální přibližující světlo, kterému doma říkáváme rozhlednové. Díky němu jsme toho dne měli možnost vidět v nezvykle jasných obrysech i vzdálený ostrov Gavdos. Druhou výhodou bylo, že jsme už nebloudili po náhorní planině jako minule a složitě nehledali kamenný chodník, klikatící se skalnatou strání k té záplavě antiky, skrývající se v houštinách zeleně tam dole. Šipka v černožlutém provedení na jednom z kamenů navíc zářila novotou, a hned o kousek dál byla ještě pojištěna řeckou vlajkou, namalovanou na skalní stěně, aby ani v té pustině nikdo nepochyboval v jaké že zemi se zrovna nachází. Také jsme nemuseli táhnout na zádech tolik vody jako posledně, když už jsme věděli, že její zásoby tady bez problémů doplníme při odpočinku ve stínu stromů, než se vydáme vzhůru západní strání bez kousku stínu na cestu k Paleochoře.

Právě té západní prosluněné stráni jsme tentokrát věnovali nejvíce pozornosti. Nachází se na ní totiž starobylá nekropole, připomínající pozůstatky větší vesnice a pocházející z období nadvlády Římanů. Některé její části jsou překvapivě zachovalé, z jiných toho zbylo už jen málo. Hrobek prý zde je 118 a dohromady tvoří zvláštní bludiště, jehož zajímavá zákoutí jsme jedno po druhém postupně objevovali. Hluboko ve vnitrozemí, poblíž dnešní vesnice Rodovani, se kdysi nacházelo starověké město Elyros, ve své době největší v širokém okolí a také jedno z nejvýznamějších na celé Krétě. První zmínka o něm pochází již z 5. století před naším letopočtem (ale existovalo už mnohem dříve) a o jeho významu i důležitosti svědčí také skutečnost, že mělo dva přístavy s vlastním loďstvem. Jedním z nich byl právě Lissós, druhým pak nedaleká Syia (dnešní Sougia), odkud jsme se po ránu vydali na cestu.

Elyros býval baštou zbrojní výroby, a zbraně v době častých válečných konfliktů zákonitě byly velice výhodným obchodním artiklem. V Elyrosu také razili vlastní měnu a sídlil zde arcibiskup. Podle historiků ve městě žilo v době jeho největšího rozkvětu 16000 obyvatel, podle některých dokonce až 30000! Elyros dobyli a poničili Arabové, kteří sem připluli ze Španělska a ovládali Krétu až do roku 961, kdy byli definitivně poraženi a vyhnáni Byzantinci.. Zkázu města podle všeho ještě dokonalo silné zemětřesení.

Zatímco z Elyrosu se toho poblíž vesničky Rodovani mnoho nedochovalo, Lissós je pro milovníky dávné historie opravdovým ternem. V letech 1957-1960 zde probíhal důkladný archeologický průzkum, jehož výsledkem bylo dvacet soch a stovky či tisíce předmětů z nejrůznějších období bohaté krétské historie, které se staly lákavými exponáty muzeí v Chanii a Rethymnu. To první jsme několik dnů předtím navštívili, a právě z tohoto údolí pocházela většina vystavených exponátů, včetně mnoha hliněných nádob, jejichž zbytky tady lze nalézt doslova na každém kroku. Jejich střepy jsou promíchané s kamením, odděleným erozí ze zdí antických staveb a okolních strání. Stačí se ohnout a držíte v rukou maličký kousek slavné historie. Samozřejmě jsme sebou nic nebrali. Přestože se těch maličkých svědků dávné historie všude povaluje spousta, pořád je to přece jejich historie a každičký z těch střípků zůstává její pevnou součástí. Navíc panují přísné předpisy na jejich vývoz, které se nevyplácí porušovat. Už proto, že se hodláme na Krétu i jiné řecké ostrovy každopádně vrátit a vychutnávat si i v budoucnu jejich krásu a užívat pohostinnost místních.

Mezi pozůstatky římské nekropole jsme na mnoha místech objevili rozkvetlé bramboříky. Na Krétě rostou dva druhy bramboříků, ale není vyloučeno, že je jich i více. Samozřejmě že jeden z nich nese jméno ostrova. Cyclamen creticum roste od pobřeží až do horského pásma a jeho květy bývají obvykle čistě bílé, někdy se slabě růžovým nádechem. Objevují se ale zjara, nejčastěji od března do května. Ty které jsme viděli na prosluněných stráních údolí patřily k druhu Cyclamen graecum, česky bramboříku řeckému, který také roste od pobřežních oblastí až do nadmořských výšek okolo 1200 metrů. Jeho květy v kombinaci růžové a bílé jsou nádherné a objevují se od září až do prosince. My jsme se ocitli v rozvalinách města Lissós na počátku října a měli jsme možnost spatřit desítky květů. Později jsme na jednom cestovatelském webu nalezli fotografie pořízené na stejných místech o pouhé dva týdny později, kdy už těch květů byly k vidění tisíce! Cyclamen graecum je druhem velice variabilním a existuje množství poddruhů a variet s nejrůznějšími odstíny květů. Existuje ještě jeden druh s velice podobnými květy, kterým je Cyclamen hederifolium, tedy břečťanolistý. Měli jsem jej možnost spatřit na západě ostrova Samos při cestě na odlehlé pláže Mikro Seitani a Megalo Seitani. Na rozdíl od bramboříku řeckého si tento druh v době podzimního kvetení ponechává listy.

Bramboříky na římské nekropoli se mísily s obřími přímořskými cibulemi Urginea maritima, snad nejtypičtější rostlinou řeckých ostrovů, v mnoha místech naprosto dominantní. Květy bramboříků jsou něžným pohlazením, zvláště když se otevřou v tak zajímavém prostředí jaké nabízí údolí Lissós. Nemohli jsme se jejich krásy nabažit, ale slunce vystoupalo na obloze už dost vysoko a nahoře začínali přitápět pod kotlem. Nás čekala znovu ta cesta místy hodně strmou strání, za níž jsme posléze byli odměněni nádherným pohledem na celé údolí, sevřené ze tří stran strmými skalnatými stráněmi a připomínající velké antické divadlo.

Poslední příjemnou změnou našeho návratu na Lissós byla očistná a osvěžující koupel na malé plážičce s drobnýmo oblázky, jediné za celou tu dlouhou cestu nad pobřežím divokého krétského jihozápadu. Když jsme k ní scházeli před dvěma lety, také jsme pomýšleli na slastnou koupel, ale Libyjské moře tenkrát bylo proti. Zanášelo zrovna na tu malou, tehdy ještě bezejmennou plážičku spousty nečistot po nedávných bouřkách. Voda byla místy kalná a mezi klacky a zbytky odpadků plavaly tisíce kozích bobků, které nás rychle vyhnaly zpátky na břeh.

Tentokrát bylo moře čisté, odpoledním sluncem zbarvené do kouzelných odstínů modrozelené. Plážička už dnes má svoje jméno Astropelekita a obrovský balvan ji rozděluje na dvě miniaturní oázy soukromi, lákající k robinsonění. Turistická trasa E4 vede těsně nad ní ve formě úzké prašné stezky. Když jsme si užívali koupele, procházela po ní skupinka německy mluvívích poutníků. Šlapali disciplinovaně jako vojáci, jen jeden z nich se na chvilku zastavil, zálibně pohlížel na modrou hladinu a možná také zatoužil ponořit se do vln Libyjského moře. Jenomže velitel daleko vpředu vydal hlasitý a srozumitelný pokyn.

Všimli jsme si, že řada lidí i na krétském jihozápadě chodí z bodu A do bodu B, aniž by si byť jen na chvilku užili krás a lákadel, kterých se na trase najde vždycky dostatek. My to máme úplně jinak. Občas se proto stává, že pro samé kochání a rachtání se v moři zapomeneme na čas a do civilizace se vracíme teprve když na krajinu padá soumrak. Snažíme si liduprázdných míst užívat dokud existují, protože jich kvapem ubývá. Na jihozápadě Kréty ale pořád ještě nějaké zbývají. Právě kvůli nim se sem pořád vyplácí vracet.
Obr.č.1 – údolí s antickým městem Lissós, č.2 – část nekropole, č.3 – první květ Cyclamen graecum, č.4 a 5 – hrobky v západní stráni, č.6 – rozkvetlé bramboříky, společně s cibulí Urginea maritima a s hrobkami v pozadí, č.7 a 8 – trsy Cyclamen graecum zblízka, č.9 – plážička Astropelekita, odkud je to do Paleochory ještě dobré dvě hodiny cesty