sukulenty

O těchto mimořádně zajímavých rostlinách z jihu Afriky už bylo napsáno mnoho, takže pokud se jejich pěstování již věnujete, nedočtete se v následujících řádcích nic podstatného. Také televizních pořadů už o rostlinách rodu Lithops bylo několik, a právě díky nim se tyto zvláštní rostliny z čeledi Aizoaceae dostaly definitivně do povědomí široké věřejnosti.
Litopsy jsou opravdovou pěstitelskou radostí, ale z vlastní zkušenosti vím, že čas od času beztak odejdou bez jakékoliv výstrahy, třebaže nedlouho předtím vypadaly zdravě a kvetly.
Díky krásným žlutým, ale v menší míře i bílým květům se jim říká „kvetoucí kameny“. V přírodě rostou většinou svého těla pod zemí, a styk s okolním světem a fotosyntézu zajišťují horní plošky listů. Právě na nich jsou různě velká okénka, kterými je za slunečného počasí vidět do nitra rostliny a společně s jinými barevnými plochami tvoří neuvěřitelně pestrou paletu vzorů.
Také v kultuře je možné za pomoci oblázků podobné barvy zvýraznit jejich dokonalé splynutí s okolím, díky němuž bývají také nazývany „živé kameny“. Už při jejich sázení je tedy vhodné na tuto možnost pamatovat a ponechat dostatek prostoru na dosypání zbytku nádoby zmíněnými kamínky. Specialisté pěstují samozřejmě jednotlivé druhy samostatně, a v době květů dokonce izolovaně  kvůli nechtěné hybridizaci. My amatéři jsme v tomto ohledu svobodnější, a můžeme si poskládat do společné nádoby celou škálu barev, kterou nám tento pestrý rod nabízí.
Litopsy vyžadují od jara do podzimu dostatek světla, protože tato doba je obdobím jejich hlavního růstu, zakončeném na podzim za příznivých okolností násadou květů.V období vegetace zaléváme pravidelně, ale raději v mírných dávkách, protože není žádoucí, aby substrát zůstával dlouhodobě vlhký. Na podzim zálivku postupně omezujeme, a v našich podmínkách ji ukončíme zpravidla na přelomu září a října, kdy se rostliny ukládají k zdánlivému odpočinku.
Zcela nasucho zůstávají až do jara, a během této doby probíhá v jejich nitru zvláštní proces, nazývaný mezi pěstiteli „převlékání“. Uvnitř se tvoří a narůstá nová rostlina, jejíž náznak se objeví uprostřed zimy v prasklině mezi starými listy. Nové listy mají svěží zbarvení, často výrazně odlišné od těch původních. Jakmile nastane ten správný čas, mohou vyrůst namísto dosud jediného těla dvě nová (obvykle trochu menší). Tímto způsobem vznikají v přírodě husté koberce rostlin, kterých je možné v kultuře také částečně dosáhnout, ale trvá to spoustu let. Podle pořádných trsů rostlin r. Lithops zároveň poznáte pěstitele, který to s nimi umí.
Zjara začínáme s opatrnou zálivkou ve chvíli, kdy ze starých listů zůstane pouze tenká, světlá slupka po obvodu listů nových. Hlavně zpočátku nemá cenu zálivku přehánět, protože litopsy jsou vody po dlouhém půstu lačné a napité vypadají nepřirozeně, v horším případě nevydrží jejich zatím tenká povrchová vrstva a prasknou.
Ideálním stanovištěm pro jejich pěstování v době růstu je mírně rozptýlené světlo, nebo sluníčko ranní, které není doprovázeno vysokými teplotami. Východní nebo jihovýchodní okno se může stát ideálním startovacím prostorem pro úspěšné pěstování. V zimě je v podstatě jedno, kde jsou rostliny umístěny, protože nerostou, a tudíž se ani za světlem nevytahují. Jakmile jsou puklině již patrná nová těla, nastává nejvyšší čas k jejich stěhování zpět na světlo.. V zimě snášejí poklesy teplot k 5°Celsia, na což jsou ostatně zvyklé z přírody. Významným přilepšením, přispívajícím k zdárnému růstu litopsů, je pravidelný přísun čerstvého vzduchu. Stojatý vzduch v době největších veder ostatně nesvědčí žádným rostlinám.
Možné a velice prospěšné je i letnění litopsů, ale má svá specifika. Pokud jsou umístěny na plném slunci, měly by být chráněny před deštěm. Děšťové kapky, ulpělé na horních plochách listů, se na slunci stávají účinnou lupou, která spáchá ošklivé spáleniny a  během jediného okamžiku zničí celoroční pěstitelskou práci. Další možností je pěstovat litopsy zcela volně, ale na stanovišti s rozptýleným světlem. Nabízí se možnost umístění pod korunami stromů. Stěhování pod střechu musí být ale časnější než u odolných sukulentů z čeledi tlusticovitých (Crassulaceae), protože nízké ranní teploty v kombinaci s vodou mohou způsobit hnilobu krčků rostlin, k níž jsou litopsy všeobecně náchylné po celý svůj život.
Pro hlubší studium života těchto mimořádně pozoruhodných rostlin se vyplatí pořízení cizojazyčné odborné literatury, které je nabízen dostatek (www.palkowitschia.cz). Na této adrese se zároveň obejdou pěstitelé, kteří hledají konkrétní druhy rodu Lithops, včetně jejich četných variet nebo semena, jejichž výsevem se litopsy množí. Je samozřejmě možné i dělení trsů, ale osobně to považují za barbarství, které je ochoten podstoupit málokterý pěstitel.
Petr Pavelka je ohledně rostlin r. Lithops mezinárodně uznávaným odborníkem, a zároveň skvělým praktickým pěstitelem. Těch je u nás samozřejmě více, a ve spojení s „živými kameny“ mne ihned napadá pan Vojáček z obce Polepy u Kolína, jehož sbírka je opravdu skvostná.
My vlastníme už léta knihu Stevena A. Hammera s nádhernými fotografiemi Christophera Barnhilla , která je nejenom přehledná a dostatečně odborná, ale díky zmíněným fotografiím i skvělou prohlížecí knížkou pro dlouhé zimní večery. Vřele doporučuji! Pokud jste kouzlu těchto pestrobarevných miniatur s nádhernými (a často i voňavými) květy ještě nepodlehli, tak při pohledu do této knihy se vám to může snadno přihodit.
Autorem snímků kvetoucích rostlin r. Lithops v článku je Vladislav Zatloukal z Přerova. Můžete na nich postupně spatřit Lithops julii var. fulleri C24, L. bromfieldii var. glaudinae C116, L. marmorata PV1393 a Lithops naureeniae PV 1000. Následuje fotografie převlékajících se litopsů v našem skleníku, probíhající právě nyní, a na úplný závěr nádherný a zřejmě i letitý trs živých kamenů ze sbírky Petra Pavelky, svědčící o kvalitách jejich pěstitele.