Jdi na obsah Jdi na menu
 


KOUZLO vesnické BOTANIKY (TENERIFE 11)

28. 12. 2008

ObrazekKdyž jsme jednoho říjnového odpoledne po horských stezkách dorazili na vrchol hřebene a hleděli z kamenitého návrší do údolí Palmar, stanuli jsme před rozhodnutím. Buď  nasednout v nejbližší vesničce Las Portelas do autobusu jedoucího do Buenavisty, nebo se vydat turistickou stezkou takřka kopírující asfaltovou okresku vedoucí tamtéž. Nakonec jsme si řekli, že to chvilku zkusíme pěšky, a když se varování z mapy naplní, počkáme na nějaký autobus vracející se z Mascy, odkud jsme se toho dne na výlet vydali. ObrazekNakonec jsme došlapali poctivě až do cíle po svých, a byli jsme za to odměněni nejedním botanickým překvapením. Na Tenerife se prostě vyplatí chodit pěšky i v místech, kde vás teoreticky nic zajímavého potkat nemůže.
Stačilo projít jedinou vesnicí El Palmar, abychom si osvojili docela nový termín „vesnická botanika“. Čeho si z oken autobusu nebo auta nemůžete všimnout, to vám najednou leží u nohou. Sukulenty ve vesnicích ostrova Tenerife často rostou i na naprosto neuvěřitelných místech, jakými jsou střechy starých domů, okapy, trámy, a některé se uchytily dokonce i na holých zdech (obr.č. 1). Jedná se především o četné druhy rodu Aeonium, a to často velice statné jedince.Obrazek Také v kamenných zídkách, bránících vyplavování zeminy z políček do silnic a blízkosti domů, se často dají nalézt hotové sukulentářské poklady. V El Palmar jsme v jedné takové zídce spatřili nádherně rostlou tlustici Crassula ovata. Jen jí trošičku poupravit korunu, a byla by to nádherná sbírková rostlina s tlustým kmenem, jaké se u nás dědívají z generace na generaci (obr.č. 2)!
A to nemluvím o starém a částečně zanedbaném vesnickém lomu, nebo spíše dolu na lávovou drť černé i rezavé barvy. Jámy se táhly po celé délce kopce nad El Palmar až takřka k jeho vrcholu. Těžbou narušená vegetace byla  již pohlcena stovkami či tisíci modrých agáví, které tvořily místy obrovské homogenní plochy, kde jiné rostliny neměly sebemenší šanci. Na tmavých, takřka kolmých lávových stěnách se naskýtala hotová pastva pro sukulentářovo oko. ObrazekAeonia nejrůznějších druhů zde rostla takřka bez zeminy, doprovázená stříbrnými trsy Monanthes laxiflora. K naší škodě se jednalo o místa  dvojnásob nepřístupná, protože kromě kolmosti skal zde byly ještě nejrůznější zábrany, opatřené výstražnými tabulkami o zákazu vstupu. Těžit se tu musí už hodně dlouho, protože původní, silně zchátralé budovy určitě pamatují počátek dvacátého století. Dnešní těžba asi již není nikterak intenzivní, je-li vůbec nějaká, protože na vytěžených místech už je možno spatřit poměrně velké rostliny rodu Agave, které musely na tomto chudém podkladu růst hodně dlouho (obr.č. 3). My jsme přesto právě zde nalezli úplně nejmenší rostlinky rodu Monanthes, o nichž se více dozvíte v některém z dalších pokračování.
ObrazekNa našich stránkách jste se mohli dočíst o radikálním řezu některých druhů sukulentů. My jsme výsledky podobného řezu viděli i při procházení vesničkou El Palmar. U asfaltové silnice rostla stromovitá Kleinia neriifolia (Senecio kleinia), která zřejmě podle názoru některého z kolemjdoucích (nebo spíše kolemjedoucích) potřebovala vylepšit tvar. Hlavním důvodem profesionálně zvládnutého průřezu koruny ale zřejmě byla bezpečnost silničního provozu ve spojení s notnou dávkou úcty a citu k přírodě. Řez byl proveden ostrým nástrojem, a zbytky po něm zůstaly pohozeny vedle obrůstající rostliny. Na fotografii č. 4 můžete vidět živý důkaz odolnosti a životaschopnosti sukulentů, a zároveň svědectví o příznivých podmínkách pro jejich růst na ostrově Tenerife. Zatímco rostlina už stihla  po řezu tlustých větví vytvořit  nádherně hustou korunku, odřezané vrcholy na zemi ještě vesele dokvétají! Více se o této zajímavé a dekorativní rostlině dočtete  v jiném pokračování našeho vyprávění.Obrazek
Kouzlo vesnické botaniky spočívá také v pestrosti rostlinných druhů, které můžeme často na relativně malém prostoru spatřit. Ať místní přinesou domů cokoliv, záhy se jim to na zahrádce rozroste do nebývalých rozměrů. Pokud rostlinu nikterak neomezují v růstu, pak jim záhy zaroste i celé okolí domů. A protože každý si domů přinesl něco úplně jiného, každá vesnička na Tenerife připomíná malou botanickou zahradu. Sukulenty z jihu Afriky, Mexika či Peru tu rostou 365 dnů v roce v takřka ideálních podmínkách. Protože mají dostatek sluníčka, a vedra zažívají jen opravdu výjimečně, jsou rostliny zdravé, nádherně vybarvené a tvoří bohaté trsy, jakých by možná ve své domovině dosáhly tak za sto let.
ObrazekProcházeli jsme mezi kopci aloí všech možných druhů, jejichž zářivá květenství bývala často vysoká téměř jako my (obr.č. 5). Listy všech aloí byly nádherně zbarveny díky  přirozenému  přistínění, protože většina růžic rostla v trávě nebo příkopu u silnice zavátá suchým listím z fíkusů a ibiškových keřů (obr.č. 6).
Když jsme vycházeli z El Palmar směrem na Buanevistu del Norte, objevili jsme zahradu, kde místní vegetace o své místo srdnatě bojovala s desítkami stromů a stromků Portulacaria afra, z nichž některé byly vyšší než dva metry! Kdysi zde možná byl zasazen jediný malý odřezek, a nyní to tu vypadalo jako někde na jihu Afriky nebo v zahradnictví pana Bittmana v Dymokurech. K našemu úžasu jsme spatřili poprvé v životě kvetoucí rostlinu (obr.č. 7)! Za čtvrtstoletí pěstování sukulentů se nám to ještě nikdy nepodařilo, a myslím že podobně na tom je většina běžných pěstitelů. Kvítky nejsou kdoví jak výrazné, ale pro nás byly opravdu důstojným zakončením dalšího krásného dne na ostrově, který zavdal příčinu ke vzniku nového termínu „vesnická botanika“.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kvítky

(Jiří Janda, 7. 11. 2017 15:00)

To je úžasné, zatím se nám to v naší sbírce nepoštěstilo. Možná i proto, že naše portulakárie neustále stříháme, abychom je udrželi v nějakém tvaru. Ani u pana Bittmana v Dymokurech jsem ji neviděl kvést, a tam jich bývaly tisíce. Ovšem i Pan zahradník míval pořád nástroj v ruce, připraven zasáhnout. Vzácná podívaná, blahopřeji! J.J.

Kvetoucí portulacarie

(Anna, 7. 11. 2017 13:49)

Kvetoucí portulacarii jsem měla letos i já. Nenápadný kvítečka,přišla jsem na ně když jsem šla stříhat převislou zelenou.Děkuji za moc krásné čtení.