sukulenty

Česká květinářství a supermarkety se zahradnickým zaměřením v posledních letech zaplavilo množství masožravých (hmyzožravých) rostlin z holandských pěstíren. Rosnatky rodu Drosera, nějaké odolnější tučnice (Pinguicula), populární mucholapky Dionaea muscipula, a to vše doplněno zcela nepřehlédnutelnými trubicemi špirlic rodu Sarracenia. Podle mého soudu jsou právě saracenie z této nabídky nejenom nejatraktivnějšími, ale při troše snahy mohou být i nejsnáze udržitelnými rostlinami za okny našich domácností, když pomineme několik notoricky známých druhů zvláště odolných nezatahujících rosnatek (např. Drosera capensis, D. capillaris atp.)
S rostlinami rodu Sarracenia (většinou se jedná o křížence) je to v mnoha ohledech podobné jako se sukulenty. V závislosti na množství slunečních paprsků u nás prožívají během jediného roku lepší i horší časy. V období krátkých dnů české zimy strádají, a podobně jako většina sukulentů ztrácejí své charakteristické zbarvení, tvar listů i velkou část své letní krásy a vitality. Kdo si na ty příjemné i nepříjemné změny v jejich životě zvykne, přijme je za nějaký čas jako realitu a nikterak se každoročně v předjaří nevzrušuje, když na ně není zrovna povzbudivý pohled.Mnohé z našich saracenií máme už deset i více let, a většina z nich je také holandského původu. Pěstujeme je po celá ta léta úplně stejně 365 dní v roce! Květináče s nimi stojí celoročně ve vrstvě vody, kterou neustále podle potřeby doplňujeme. Staré rostliny také mají své stálé místečko v těsné blízkosti oken naší prosklené verandy. Zde dostávají maximum slunečních paprsků po celý rok. V zimě zde klesají teploty k 12-15°C, zatímco v létě tam mnohdy panuje nesnesitelné vedro i přes neustále otevřená větrací okna. Ven rostliny s vysokými listy nestěhujeme, protože jim nelze zajistit stabilitu při prudkém větru.
Naše rostliny pěstujeme v čisté rašelině, nebo její směsi s křemičitým pískem (cca 3:1). Nezaměňovat s tzv. rašelinovým substrátem, který už bývá zpravidla obohacen hnojivem, a často také zbaven kyselosti opravdu čisté rašeliny. Rostliny nikdy nepřihnojujeme, ale každoročně (někdy ale i po dvou letech) přesazujeme, protože substrát v květináčích už bývá vyžilý a zasolený, přestože se rostliny snažíme zalévat výhradně dešťovou vodou.

Od jara do konce léta můžeme sledovat vzestupný trend v nárůstu listů (pastí). Přirůstá jich čím dál více a bývají stále vyšší než ty předchozí. A také samozřejmě barevnější, protože sluníčko s nimi dokáže hotové divy. Největší listy dospělých rostlin dosahují i půlmetrové výšky! S příchodem podzimu nabírá nárůst listů opačný trend. Přirůstají listy menší, nevýrazně zbarvené, a jakmile se začne topit, většina jich začíná od vrcholů prosychat!  Od listopadu se situace neustále zhoršuje, a na naše špirlice je pohled opravdu nevábný. Ponecháváme je však většinou osudu, a jen čas od času odstraníme některý nejvíce zdevastovaný list.
V polovině února obvykle nastává ten správný čas ke každoročnímu generálnímu úklidu, který následně nastartuje regeneraci rostlin. Spočívá v tom, že odstraníme veškeré zaschlé listy, a ty proschlé pouze částečně zkrátíme třeba na polovinu. Z rostlin zůstanou zpravidla pouze torza, a neproschlé listy se navíc ani trochu nepodobají těm letním. Kromě nevýrazného zbarvení na koncích listů částečně nebo zcela chybí otevřené trubice, do nichž od jara do podzimu listy lákají a následně i chytají kořist.K rostlinám se ale najednou dostává mnohem více světla, a zároveň nemusejí vyživovat zbytečnou zeleň. Na vzniklou situaci reagují zpravidla velmi rychle. Během týdne či dvou od velké očisty se objevují v jejich úpatích nejenom sytě červené zárodky nových listů, ale také první poupata. Zprvu maličká a přisedlá, ale později jejich stopky narůstají značnou rychlostí a poupata na jejich koncích se každým dnem viditelně zvětšují. Nápor množství nových listů i květních stvolů mnohdy nevydrží plastové květináče, které jejich tlakem praskají. Ta síla sice není nikterak ohromující, ale musíme vzít v úvahu, že tenké stěny plastových květináčů dostávají celoročním pobytem ve vodě dost zabrat!
Saracenie nás záplavou překvapivě nádherných květů nejrůznějších barev a odstínů odměňují rok co rok. Za pravidelnou dodávku vody do zalévacích mís, když v nich už dochází, za to, že jim dopřejeme hodně sluníčka od jara do podzimu a v zimě o maličko chladněji, než je v bytě. I tam se ale chovají naprosto stejně, pokud jim pěstitel dopřeje místo v těsné blízkosti okna směřujícího na jih, nebo orientovaného alespoň východním směrem!
Spousta lidí si tyto rostliny koupí v supermarketu, kde se ale od personálu většinou nedočká potřebných informací o jejich pěstování. V nejrůznějších pseudopěstitelských pořadech a společenských časopisech jsou zase balamuceni, aby pro tyto rostliny zřídili nějakou vitrínu nebo akvárium, které jako na potvoru ještě shora přikryjí! Stará pravda je, že se zvyšující se teplotou v prostoru klesá vzdušná vlhkost. Uvnitř skleněného kokpitu se sice na stěnách sráží kapky vody, ale sucho je tam jako v pekle. Mnohdy dokonce sušeji, než na parapetu nad sálajícím radiátorem!
Saracenie potřebují maximum slunečních paprsků, neustále vlhký substrát a pohyb vzduchu. Jakmile to počasí jen trochu dovolí, je vhodné jim pravidelně větrat, a v případě možnosti je vynést ven na čerstvé povětří. Jak již ale bylo uvedeno, problém nastává na otevřeném stanovišti v případě prudkých větrů, které listy ohýbají a lámou!
České léto však s rostlinami i na chráněném místě dokáže hotové divy. Jejich trubice bývají mohutnější, a díky slunečním paprskům nádherně zbarvené. A té potravy, co nabízí letní zahrada! Trubice saracenií bývají často mrtvým hmyzem zaplněny takřka až po okraj! V takovém případě je lepší list odstranit a dát příležitost k nárůstu dalším.Únorové dny jsou pro naše špirlice každoročně zlomové. Jsou obdobím jejich pokaždé vítězného boje o budoucnost, i když výsledky té bitvy se projeví poprvé až v březnu, kdy rostliny viditelně ožívají a začínají kvést. Ale vítězství je to vlastně únorové. Nakonec proč ne, vždyť i říjnová bolševická revoluce byla nakonec až v listopadu!
Nádherný dubnový květ saracenie na úvodním snímku bývá zjara v naší prosklené verandě poměrně pravidelným jevem. Další trojice fotografií přibližuje dění krátce po radikální očistě proschlých rostlin od všeho přebytečného. Květináče často při náporu nových listů i květních stvolů doslova praskají „ve švech“! Další trojice snímků je z konce března, kdy se dostavily první příznaky jarního oživení v podobě nádherných květů. A na závěr ještě jeden pohled na stejná místa z loňského srpna, kdy trubice našich saracenií hýřily barvami a k sousedům přes ně bylo sotva vidět!