Záliba
Už od dětství jsem měl slabost pro pejsky.
V roce 1973, kdy jsem se oženil, jsem si pořídil NO, kterého jsem se snažil cvičit. Bydlel jsem na vesnici, kde jsem se přiženil. Přišly děti, na pejska nebyl čas, stěhovali jsme se do města. Když měl můj mladší kluk 3 roky, říkal něco před mým bratrancem, že by chtěl pejska. Bratranec to vzal vážně, a když se jeho feně narodila štěňata, jedno mi přivezl. Od té doby, protože kluk byl na to malý, jsem se začal pejsku věnovat. Štěněti jsem věnoval hodně času. Když odrostlo, a byl z něho pěkný pes, tak se mi za můj přístup k jeho výcviku odvděčil. Já nabyl určité zkušenosti v závodění. Objížděl jsem kdejaké závody a vyhrával.
Byla smůla, že pejsek neměl papíry, a tak jsme se nemohli zúčastňovat vrcholových soutěží. Na úrovni krajských závodu jsem s Rekem vyhrál možná 35 prvních míst, takže druhých a třetích míst, to se ani nedá spočítat. Vyhrál jsem i tři putovní závody a to v Horní Suché křišťálový pohár o Hornický kahan. Další putovní pohár jsem vyhrál ve Slezské Ostravě a třetí u nás v naší organizaci ve Vendryni.
Když měl Rek 8 roků, pořídil jsem si štěně No, Endyho. Byl to pes už s průkazem původu. S tím jsem už po závodech nejezdil, ale udělal jsem s ním veškeré zkoušky, které v té době existovali. Za to mi byl ČKS udělen průkaz vzorného výcvikáře.
V roce 2001, jsem byl v naši ZKO zvolen předsedou. Od té doby už nešlo o koníčka. Kynologie byla mou práci. Musel jsem se věnovat organizaci naplno, i když jen ve svém volném času!
Ten kdo nezkusil, ať to ani raději nezkouší! Je to práce na plný úvazek!
VK
