Sny se někdy plní
Sny se někdy plní
Autor: Slees
..První kapky rosy se už dávno utvořily na trávě, slunce opatrně vykukovalo zpoza kopců, ptáci zpívali tichou smutnou píseň, a já cítil tu známou tíseň. Šel jsem po kamenité cestě, kterou roubily mohutné a staré stromy, a přitom myslel na to, co tam uvidím tentokrát. Když jsem došel k velikému až obřímu javoru, seděla pod ním dívka. Krátké letní šaty, opálená pleť a černé delší vlasy. Vždy mi někoho připomínala, věděl jsem, že ji znám. Stačilo by jen, aby ukázala tvář. Nikdy jsem jí neviděl do tváře.
Přišel jsem k ní blíž. Náhle mě cosi zarazilo. Její šaty byly na zádech potrhané. Protrhlou látkou bylo viděl, že má tržné rány. Byla najednou celá od krve a velmi plakala. Chtěl jsem jí utěšit ale nešlo to. Nemohl jsem k ní blíž. ,,Bille, pomoz mi prosím. Prosím, Bille.." slyšel jsem zdáli. Všechno se začalo vzdalovat, ale její prosba o pomoc ani pláč neutuchaly. Trhalo mi to srdce..
Prudce jsem se probudil a zhluboka oddechoval. Stále mě tenhle sen tížil již pár týdnů. ,,Bille, zase se Ti 'jen' něco špatného zdálo. Už je to dobrý." Ujišťoval mě Tom, který seděl vedle mě v tourbusu. ,,Jo, jasně. Já vím, ale je to tak reálný. Mám strach Tome. Už se mi to zdá každý den. Vůbec nevím, co to všechno znamená." Řekl jsem mu popravdě své pocity. ,,Já taky ne. Ale určitě to bude zase všechno dobrý, neboj. Jo, a za pár minut už jsme tam." Dodal ještě. Trochu se mi ulevilo, protože jsem věděl, že teď nebudu víc jak šest hodin spát. Poslední dobou jsem se bál usnout. Sen, který mě tížil se každým dnem zdál být skutečnější a děsivější. Nedalo se nic dělat, spánek jsem potřeboval, i když občas jsem jeho nedostatek zakrýval make-upem.
Vystoupili jsme ve městě, ve kterém jsme měli večer hrát. Tady jsme ještě nebyli. Bylo to město skoro jako každé jiné. Po cestě jsme byli vyčerpaní a tak jsme si řekli, že bychom mohli zajít do nějaké kavárny. Všem se ten nápad líbil a tak se šlo. Na náměstí už skoro nikdo nebyl. Bylo docela pozdě a hlavně počasí se netvářilo zrovna slunečně. Studený vítr bičoval nechráněné obličeje a tak se radši každý skrýval někde na teplém a útulném místě.
Zalezli jsme do kavárny na rohu. Byla skoro prázdná a tak ani nehrozilo, že by nás někdo vyrušil nebo po nás chtěl nějaký podpis. Tom šel objednat a my si vybrali stoleček s výhledem na ulici. Tom s pomocí číšnice přinesli šálky naplněné dle libosti. ,,Díky." Poděkoval jsem a usmál se na číšnici. Ta trochu zčervenala a odešla. Byl jsem ještě rozespalý a unavený, protože za posledních pár dní jsem toho naspal opravdu málo. Objal jsem šálek s horkou čokoládou a ohříval si o něj ruce. Můj pohled se jen tak nepřítomně potuloval po kavárně a prohlížel si jí. Gustav, Georg a Tom si povídali o přibližujícím se koncertě. Mě se nechtělo příliš mluvit a tak jsem raději ani neposlouchal, co si povídají.
Pomalu jsem upíjel čokoládu ze šálku a pozoroval ulici skrz výlohu. Sem tam přešel rychle nějaký hlouček lidí ale jinak vylidněno. Zacinkal zvoneček na dveřích. Dveře se opět zavřeli a ven vyšla dívka. S jejími černými vlasy si pohrával studený vítr a bičoval jí do jemné tváře tak, až jí stekla slza. Šla rychle. Jakoby měla opravdu naspěch. V tom mě bodlo u srdce. Vytřeštil jsem oči a díval se jako opařený stále jejím směrem. ,,Co se Ti stalo?!" díval se na mě nevěřícně Tom. ,,T..to..to je ta dívka! Ta o které se mi zdá.." odpověděl jsem mu úplně v šoku. Aniž bych si uvědomoval co dělám, vyběhl jsem z kavárny za ní. Konečně jsem jí dostihnul. ,,Slečno.." oslovil jsem jí celý udýchaný. Otočila se. Vypadala vystrašeně. Když na mě pohlédly její smutné oči, jakoby ožily. ,,Bille!" vykřikla překvapeně. ,,Anne? Jsi to vážně Ty?" Objala mě. Tak dlouho jsme se neviděli. Od té doby, co se odstěhovala s matkou pryč. Její rodiče se rozvedli. Pamatoval jsem si, jak moc při tom trpěla. Hodně to prožívala. Ne jako já s Tomem.
,,Co tu děláš?" vyptávala se. ,,Večer tu hrajeme. Ty tu bydlíš?" pokračovali jsme v chůzi a nevšímali si sychravého skoro až podzimního počasí, které panovalo. ,,Hm." Přikývla místo odpovědi. ,,Ty jsi se ale vůbec nezměnil. Myslím samozřejmě povahově. Stále si ten neodolatelně citlivý kluk. Ale koukám, že vzhled se dost změnil." Při té příležitosti mě shlédla od hlavy až k patě. ,,To víš. Chtělo to změnu. A co Ty? Přišlo mi, že někam pospícháš nebo ne?!" ,,Vlastně tak trochu jo. Ještě musím zajít koupit pár věcí." Potvrdila mi. ,,Tak jestli chceš můžu Ti pomoct s nákupem." Navrhl jsem. ,,To by bylo fajn!" usmála se a zamířila k blízkému supermarketu. Celou dobu jsme si povídali o všem možném, co se přihodilo. Ještě jsem jí doprovodil domů. U dveří jsem jí předal zbytek tašek, které jsem vyfasoval a podíval se na ní. Stále to byla ta krásná křehká dívka přesto s tuhým kořínkem. Přesně taková jak jsem jí znal. Najednou jsem si uvědomil, že celou dobu co jsme si povídali mi bušilo srdce. Přesně jako tomu bylo dřív. Moc se mi líbila a troufám si říci, že jsem jí tehdy opravdu miloval. Myslel jsem, že to ve mně už zemřelo ale ne. Stále jsem byl v její přítomnosti nervózní. Neviděl jsem jí několik let a přesto jsem se cítil naprosto stejně jako když ještě bydlela kousek od nás.
,,Tak díky za pomoc. Asi už se neuvidíme. Tak se měj hezky." Do očí se jí vedraly trochu slzy. Objala mě pevně. Až moc pevně. Přišlo mi, jakoby jsme se už opravdu nikdy neměli vidět. ,,Ahoj.." Dala mi pusu na tvář a zmizela za dveřmi. Pomalu jsem se šoural zpátky ke kavárně. Náhle jsem si uvědomil, že už tam asi nebudou. Bylo o dvě hodiny později. Najednou mě zachvátila panika. Za deset minut mám být už na zkoušce. Rozběhl jsem se směrem k místu, kde jsme měli vystupovat a už zdálky jsem slyšel kluky jak se na mě zlobí, kde jsem celou tu dobu byl. Všechno jsem jim vysvětlil a mohlo se začít zkoušet.
Koncert byl plný euforie, nadšení a energie, které nám dávali fanoušci plné doušky. Byl to úžasný pocit opět stát po tak dlouhé cestě tourbusem na podiu a pod námi fanoušci. Tenhle koncert se opravdu povedl.
*
Šel jsem jako poslední do hotelu. Nechtělo se mi spát. Spíš jsem se trochu bál usnout. Začal se mi vybavovat poslední sen. Pod nohama cesta plná kamenů, obří starý javor s místi až rudými listy a dívka sedící pod ním. Najednou to přestával být sen. Uvědomoval jsem si, že to není vzpomínka na něj. Opravdu jsem to právě viděl. Šel po té cestě, blížil se ke stromu.. Když jsem přišel blíž, skutečně pod ním seděla dívka. Už jsem věděl, kdo to byl. O kom se mi celou tu dobu zdálo. ,,Anne! Co se Ti stalo?" Přiběhl jsem k ní. Na zádech měla trhliny v látce a v nich bylo vidět, že krvácí. ,,Pojď dovnitř. Co se stalo?" pomohl jsem jí vstát a odvedl jí do hotelového pokoje. ,,Kdo Ti to udělal?" snažil jsem se z ní něco dostat ale marně. Jen plakala. ,,Ukaž. Musím Ti to vyčistit." Zaběhl jsem do koupelny a tam namočil kapesník ve studené vodě. Když jsem přišel zpět do pokoje, Anne ležela na posteli. Tričko sundané a záda jí krvácela. Vypadalo to, jako by dostala páskem nebo hůř bičem. Ten pohled mě bodal u srdce. ,,Už jsem tady. To bude zase dobrý.." snažil jsem se jí utěšit. Opatrně jsem jí omýval záda a čistil rány. Byly docela hluboké. Nechápal jsem jak tohle může někdo udělat. ,,Kdo to byl? Anne, tak řekni něco..prosím." Otřela si slzy. ,,Mike..nevlastní otec.." řekla tiše. V tu chvíli mi bylo ještě hůř. ,Nevlastní otec.' hrálo mi v hlavě stále dokola. ,,No to snad ne! To bylo doufám poprvé a naposled!" vztekal jsem se. Anne ale zakroutila hlavou. ,,Nebylo to poprvé. Proto se zítra stěhujeme s matkou zase pryč. Tentokrát ale hodně daleko. Chce na všechno zapomenout a já ostatně taky." ,,Stěhujete? Daleko? Jak daleko myslíš?" Byl jsem v šoku. Tohle jsem vážně nečekal. ,,…Do Finska..nastálo.." špitla. Připadal jsem si naprosto příšerně. ,,Do Finska?!" vytřeštil jsem oči. ,,Bille..prosím neřeš to. Alespoň ne teď." ,,Dobře. Promiň.. Zůstaneš tu přes noc. Měla by ses vyspat." Anne souhlasila. Ještě jsem se rychle vysprchoval a hned se vrátil do pokoje za ní. Už spala. Naštěstí měla klidný spánek. Aspoň že tak.
Lehl jsem si k ní a opatrně se přitulil aby se cítila v bezpečí. Vždycky jí pak bylo lépe. Cítit její vůni, slyšet tlukot srdce..měl jsem jí tak blízko a přesto daleko. Vždyť zítra už bude navždy pryč. S těžkou hlavou jsem se snažil usnout. Stále jsem myslel na to, jaké to mohlo být kdyby zůstala. Neubránil jsem se lehkému polibku na její jemnou kůži.
..Byli jsme ve vodě. Byla krásně čistá. Přesně jako když jsme se naposledy koupali jako malí. Dřív se tu těžil písek ale teď už to tu bylo jen na koupání. Krásné teplé počasí dopřálo vodě tu správnou teplotu. Ve vodě jsem byl jen já a Anne. Oba nazí. Přiblížila se ke mně a já okusil poprvé její přitažlivé rty. Naše jazyky si pohrávaly v neustálém tanci. Mazlili jsme se a líbali tak vášnivě, až jsem si připadal, že je to realita…
Probudil mě sluneční svit. Anne ležela vedle mě a jen se dívala. Usmál jsem se. Když viděla, že jsem už vzhůru, nečekaně mě políbila na rty. Polibek chutnal úplně stejně jako v tom snu. ,,Chtěla bych Ti poděkovat za to, co jsi pro mě udělal." ,,Ale.." nenechala mě nic říct. Prst mi jemně položila na ústa na znamení abych nic neříkal. ,,Budu muset totiž už jít. Se včerejším večerem si vůbec nedělej hlavu. Bude to dobrý." Na chvilku se odmlčela a pak zase pokračovala. ,,Díky za dnešní noc. Škoda, že to bylo jen takhle." Ještě jednou mě políbila, tentokrát déle. Poté vstala a odcházela. ,,Anne, počkej." Křikl jsem. Otočila se. ,,Co myslíš tou dnešní nocí?" nechápal jsem. ,,Však Ty víš." Ušklíbla se. ,,Trochu jsem tomu pomohla ale Ty si určitě vzpomeneš na dětství."Usmála se a odešla. Nedokázal jsem tomu zabránit. Přemýšlel jsem nad tím, co mi právě řekla. Najednou jsem si vzpomněl. Když jsme byli malí, mohli jsme mít stejné sny. Anne to uměla nějak zařídit. Ani už nevím, jak to dělala. Pro sebe jsem se usmál.
Sbalil jsem si věci do kufru a vyrazil i s kluky směr tourbus. Když jsem seděl v autě, zrovna vzlétlo letadlo. Bylo to to, ve kterém seděla Anne. Nikdy na ní nezapomenu. Jak bych také mohl. Byl jsem smutný, že už jí neuvidím ale třeba se opět potkáme.
Jelikož jsem si v noci moc neodpočinul (všichni víme proč), usnul jsem..
..Opět jsem šel po kamenné cestě, k obřímu javoru a tam našel dívku. Tentokrát nebyla poraněná. Zvedla se a přišla ke mně. Byla to Anne. ,,Hyvästi Bille.." řekla tiše a naposledy mě políbila. Pochopil jsem, že řekla to poslední 'Sbohem'. Odcházela ode mě cestou pryč. Já se otočil a šel také pryč..
Už se mi nezdály další špatné sny s Anne. Občas jen nějaký ten na celou noc.
Anne už jsem nikdy neviděl. Byl jsem ale rád, že jsem se mohl dotýkat její jemné kůže, ochutnávat plné rty a pomoci jí..
Komentáře
Přehled komentářů
jo mne se to taki libilo... ) mas talent )) ..
___________
(Sára......., 28. 1. 2007 12:52)no tykrááááááááááááááááásko!!!Skoro sem se počůrala
___________
(Sára......., 28. 1. 2007 12:52)no tykrááááááááááááááááásko!!!Skoro sem se počůrala
wow.....
(:] .., 22. 10. 2008 11:57)