Jož je to zas vánočni čas II.

Váženi a mili, přejo Vám dobry odpoledne. Tak nám ten rok oběhl jak voda v Nečizo a než sme se nadále, jož je to zasé zema. A dež se řekne zema, so to e já a stojim před Vama s novéma plkama. Jož dopředo se Vám mosim omlovit, že se Vám to vnocojo ze svéma zážetkama, ale Hanácká mozeka mě tak dlóho přemlóvala, že sem teda nakonec po dvóch vteřenách kévl a tož so to. Ono teda né, že be mě přemlóvale mozekanti, to né, všimnite si, že só to e pěkny robe. A já že so celkem zdravé klok, tož pěkném očeskám a jiném pěkném věcim na zpěvačkách a hudebnicich neodolám a so schopné slébit snaď všecko. No ja, ale abech po tem bombastickym óvodo nezapomněl, proč so tade. Tož něco o tem předvánočnim čase. Vloni sem Vám vekládal, jak prožévám Štědré deň. Meslim, že se Vám to aji trocho lébilo, protože jak be né, cezi neščesti přece decky potěši, no né ?

No a dneská Vám povim, jak to o nás chodi ve svátke.

Tož Štědré deň máme, zaplať pámbu za sebó a já si přepadám jak to Jezulátko, protože to noc, přeze všecko atletiko bramborovyho saláto, keré mě skáče do krko jak Sergej Bubka v dobách své névěči sláve na Zlaté tretře, osinám a spinkám velece tvrdo až do samyho kuropěni, kde se obrátim na drohé bok a snažim se prolenošet cely dopoledne. Ale néni mě to sózeny, kulevá a skrzevá našeho milyho pséka. Možná to nekeři vite, ale mám takovó zrzavó potvurko, fenko dlóhosrstyho jozefčika Denisko. A ta psékora si tak zvekla spat o nás v lužko, že jož jináč ani neosne a tož kdopak be ji to, bestii nedopřil, že ? No a tož teda na ten Boži hod vánočni, kde bech konečně nemosel stávat jak do práce, mě s železnó pravidelnosťó ta naša čubka zbodi. Ale jak ! Po kózelné noce plné všelejakéch krásnéch snu Vás kdose polóbne na čelo, na škraň a pak na celó hlavo, Ve se začénáte probirat a protože je to tozevá pěkny probózeni, chcete to take oplatit. A tak ešče poloslepé ten hobanec lépnete na proťéši strano lužka – a ste rázem zhuro, protože máte plnó hobo zrzavéch chlopu. Chcete zaklnót jak pohan, ale zjistite, že manželka má ešče  pulnočni a zdržite se jakékoliv kritike. Ale ten psék je šťastné jak ta blecha v jeho kožocho a jož třepe ocáskem a těši se na svátečni procházko, protože zatraceně dobře vi, že dež si pániček dovoli tak dlóho velihávat, mosi bet neděle. A to e dež bela třeba včerá. A v nedělo se chodi na cely dopoledne ven. No tak já teda chvilko vzdorojo, ale nakonec nevedržim, stano, zakrojim vánočke a za chvilko jož šupajdime s Deniskó po lese. Vánočni les má svojo neopakovatelnó atmosféro. Zkosele ste nekde projit se jenom tak, z radostě, zasněženyma cestičkama ložniho lesa ? Ešle né, nekde to zkoste. Ste tam sami, všode je nábožny ticho, jenom sem tam nekde břéskne nejaké ptáček. Dež je pěkny počasi, slonečko probleskoje meze halozema a jak debe vědělo, že ste to, snaži se Vás pohladit po čoni, dež jož ste na tem špaciro.  Zkrátka, ta božihodová nálada se venko znásoboje a Ve začináte citit, že ste plni novéch sel, kery ste ešče do včeréška jenom večerpávale. Ta hodinka nebo dvě mě decky tak nabije novó energijó, že přendo dom hladné sténě tak, jak ten náš čokl a ešče před obědem se napero sladkym, čehož hneď za pár minot letojo, protože svátečni oběd voni a já so terčem pozornosti, protože se doopravde nenoceně opépám. Jenomže to opépáni mně nikdá nepomuže a sténě neodolám, čémž zničim svy předsevzeti o dietách a inym blbnóti jož v základo. A protože toto všecko jož dávno znám a je to o nás každé rok stény, tož si te předsevzeti rač ani nedávám, abech se před sebó nemosel stedět. Odpoledne oběhne strašně rychle, protože po tem opulentnim obědě, dež oteče e tech povinnéch dvacet minot mrákot, do keréch hneď jak poobědvám, opadno, přehlási se o svy práva – hádéte kdo. Manželka. A že dež sem bel vevenčet pséka, mosim aji jo. A tož ten Boži hod prochodime na mistech, kde sme jož bele milijónkrát. Pak je nám zema a tož dem dom a nejak to jož do té noce prohnipem o televize, o káve a čaje. Dětičke jož só veleky a maji svuj program, takže be se zdálo, že je o nás noda. Néni to tak óplně pravda, protože to, co se muže zdát nodó, je pro mě relaxace. Já se totiž po věčino roko moc nenodim, spiš naopak.

No a drohé svátek vánočni je Štěpána a to hneď ráno balime dárke a odjiždime ke tchyni a tchánovi do Sochdola. Tam se decky zende celá manželčena rodina. V krátkosti popišo, jak to vepádá.

Asi tak o pul jedenásté dorážime po soché a krásné sélnice do Sochdola. Slonečko sviti jak o došo a je tak krásně, že v člověkovi vestopojó e te pocite, kery só dovčelka skovany kdese pod rani vánočkó ze včeréška a deró se na světlo Boži, abe se take pokochale nádheró světa. V Sochdole velizáme z automobilo a všeci se vitáme, jak debe sme se neviděle pulko života. Stromeček se kymáci, jak je okolo něho pořáď ževo. Děcka a bábi s dědečkem tam mají nejaky te baličke a tož se na ně vrhaji s nefalšovanó radošťó a s vékřekama blaha, že teda akorát toť ten šofánek sem notně potřebovala, protože ten staré jož má rok a je néveši čas ho zahodit a poožévat nové. A te pantofle, te sem chtěl celé ževot ! Jak to jenom ten Jéžišek o Vás věděl ? Dež je stromeček skoro na spadnóti, babička zavolá: „Děcka, ke stolo ! Dospěli bodó obědvat v drohym kole !“ Majó tam ten stul pomenši a vleze se k němo jenom tak asi 8 – 10 ledi. A rodiče, zatimco dětičke papaji, tak rokojó o závažnéch problémech světové ekonomike a ešle bode zasé tak drahy obili, tož bodem žrat jenom zemsky. Teto řeče mě velece zajimaji a dež babi zařve „Tak poďte jož take k obědo !“, zbózim se překvapené, kdeže to zrovna so. To sem zapomněl řict, že cestó meze autem a vchodem do baráko Vás tchán octi nekolekrát převitaci vlastní slivovicó, což Vás dorazi ešče než vlezete dovnitřko.

No a pak se ji, pije, vekládá a zasé v jinym pořaďó, až nakonec přende šestá hodina a Ve nesměle navrhnete, že teda možná be jož bel čas jet dom, protože zétra se de do práce. Za to decky skledim hroznyho smicho, protože všeci jak só tam, mají buď dovolenó, a to némiň do štvrtyho ledna, nebo só v duchodě a tém pádem mužó co chcó. Přepadám si jak ten névěči chodák a my stěžováni, že mám šéfa psa, jož nikdo ani neposlóchá. A včel pozor. Tak jak sme ráno přejele v krásnym počasó, dom jedem decky dobrodružně. Věčinó se odpoledne změni počasi a buď napadá sněho po kolena nebo aspoň naprši a namrzne, takže auto klóže po sélnice jak Sáblikova na ledovym ovále. Akorát že ona be bela mnohem rychléši. No a ešle dopoledni cesta trvala pul hodinke, tak včel jedem dom tak hodino a tře štvrtě. A sláva, jož sme doma ! Skovám auto a celé večerpané se svalim na gauč. Nechco do hobe ani kósek ničeho a zhánim jehlo a niť, abech si pošel knoflék na gatich. Do lehnót s vědomim, že sem to letos zasé trocho přehnal a přesně vim, že teda přišti rok to bode jináč ! Zalihám do lužka a jož jož převirám očeska, dež vtem mě cose oblézne pulko hlave. Otočim se a so v klido. Pséček je na svym mistě a paňmáma v pohodě oddechoje. A já si v to chvilo řikám, že toto je asi ta jistota rodine a svaté doch Vánoc.

No a ešle mě Hanácká mozeka pozve přišti rok, tak Vám prozradim něco o Silvestro. Tož to se těšte.

Děkojo za pozornosť.