Jistě jste se už někdy setkali s vozíčkářem, nevidomým či jinak postiženým člověkem, jehož společníkem byl pes označený jako asistenční. Co to vlastně znamená? Přesná definice tyto psy označuje jako pomocníky všem postiženým. Nejde o jev nijak nový, první zmínka o vodicích psech se poprvé objevuje v 18. století.
Ředitel vídeňského ústavu pro nevidomé Johann Wilhelm napsal "Učebnici pro výuku nevidomých", kde se o výcviku psů pro nevidomé zmiňuje. O mnoho let později se objevila snaha dát výcviku psů řád a byla založena mezinárodní organizace International Federation of Guide Dog Schools for the Blind. Tato organizace funguje dodnes a přidružuje i jiné organizace podobného zaměření z celého světa. Členové navštěvují jednotlivé země a kontrolují dodržování daného standardu.
Dnes můžeme asistenční psy rozdělit do tří základních skupin: vodící pes pro nevidomé nazývaný také pes slepecký, balanční pes a poslední skupinou je asistenční pes pro tělesně postiženého, zvaný též jako pes pro vozíčkáře. Podle toho, jak jsou kombinovaná postižení klienta, musí se kombinovat i výcvik psa.
Vodící pes pro nevidomé
Pes je cvičen, aby dokázal svého majitele bezpečně provézt v prostoru ať již doma či venku. Výcvikem lze psa naučit, aby svého majitele dovedl do práce, na úřad, převedl nevidomého přes ulici v rušném provozu apod. Jde o jediný typ výcviku, který je obvykle hrazen státem.
Balanční pes
Jde o psa, který díky speciálnímu postroji a výcviku pomůže osobě, která má problémy s rovnováhou a s chůzí vůbec. Dokáže vyrovnávat postoj svého páníčka a to jak při chůzi, tak při nástupu do autobusu či při výstupu schodů.
Asistenční pes pro tělesně postiženého
Hlavním úkolem psa je umožnit vozíčkáři, člověku chodícím o berlích či jinak postiženému větší samostatnost, snadnější pohyb mimo domov, umožnit mu zvládat úkoly, které díky svému postižení nezvládne. Asistenční pes je vždy cvičen individuálně, přesně podle potřeb svého majitele. Každý postižený má jiné potřeby, postižení je často kombinované a přesto pes dokáže v mnohém zastat asistenta či rodinu. Jen namátkou vybírám činnosti učené při výcviku:
- Pomoc při oblékání: sundání ponožek či nohavic, svetru bundy, ale i kalhot
- Přenesení předmětu: mobilu, novin, léků. Výcvikem se také určuje jak a kam předmět předat, zda do ruky, na klín, na stůl¨
- Pomoc při manipulaci s vozíkem: pes jej dokáže zabrzdit, vytáhnout ze zapadlé díry, ale není pro něj problém ani pomoci při přesedání z vozíku a na vozík
- Dále dokáže pomoci při zavírání a otevírání dveří, pračky, zásuvek
- Nezbytnou pomoc poskytuje při spadnutí vozíčkáře z vozíku, dokáže zvednout spadlou ruku z vozíku a mnoho dalších činností
Možná vás při čtení napadá, jak je možné asistenčního psa získat. Možností je několik. Můžete si samozřejmě vybrat vámi oblíbené plemeno a můžete si psa vychovávat sami tak, jak vám bude vyhovovat. V tomto případě je důležitý výběr vhodného štěněte, musí splňovat zdravotní a společenské požadavky, snadno se učit, snášet se s ostatními psy apod. Existují speciální testy pro výběr vhodného psa.
Další možností je využití nabídky různých občanských sdružení, která mají dlouholetou praxi s výběrem vhodného psa (mnohé organizace disponují svou vlastní „základnou" vhodných štěňat). Vědí, jak postupovat při výcviku, ale také včas odhalí chyby, které děláte ve výchově. Podmínky, za jakých je možné od sdružení psa získat, se různě liší a jsou přesně popsány ve stanovách sdružení.
Asistenční pes je pro svého majitele nepostradatelný pomocník, proto je vazba mezi nimi velmi silná. Nikdy si nehlaďte asistenčního psa bez povolení majitele, pes se sice bránit nebude, je učen k přátelskosti a vřelosti, ale chvilka pomazlení může narušit právě probíhající výcvik. Oběma můžete pomoci už svým tolerantním a vstřícným přístupem jak k hendikepovanému, tak k asistenčním psům.