Archivní stránky kulturního žurnalisty Jakuba Malovaného

Bubeník Áda Vitáček si odbyl další premiéru. Fanoušci jej mohli vidět poprvé naživo, jakožto sólového umělce. Samozřejmě byl doprovázen kapelou, kterou si sestavil, ale hlavní tíha ležela na něm. Na klubových koncertech zazněly převážně legendární písničky z alba Je to hra, ale s přispěním Petra Hoška z Plexis došlo i na milá překvapení.

V rozhovoru mimo jiné prozradil, že brzy začne tvořit nový repertoár: "Budeme na něm dělat, protože se nechci neustále vracet k tomu, co jsem hrál před dvaceti roky." A také se chystá hledat nového zpěváka.

První koncerty na sólové dráze máš za sebou. Jaké jsou v tobě pocity?
Pocity? Myslím, že koncert v Třebíči byla taková veřejná zkouška, která docela vyšla. Ve Vopici to už šlapalo, jak podle mě, tak i podle lidí. Navíc jsem viděl pár věcí, co natočil náš věrný fanoušek KaPr na kameru a musím říct, že je to docela mazec.

Když se ohlédneš za celkovou přípravou, povedlo se všechno tak, jak mělo?
Nebejt pár nepříjemností s managerem a minulým klávesákem, bylo by to všechno ok. Takhle se to trochu zkomplikovalo, i co se týče CD, které se vlastně ani nemohlo na akcích prodávat, protože ho má u sebe Tarantino (pozn. vydavatel). Takže se musela udělat reedice, která se ale nestihla do termínu koncertu ve Vopici. Kromě jednoho kousku, kterej jsme pokřtili a kterej dostala barmanka z klubu.

Jak vypadal playlist koncertu?
Playlist koncertu byl následující: KMFDM, Je to hra, Realita, Stín, Oi! Love song, Claire, Co můžem si přát, Šepot rtů, Requiem, Promiň, Take It Easy, Svět jsou bary, Co chceš si přej. A jako přídavek zazněla píseň Vona je hotová.

Dobrá. Pojďme to vzít popořadě. První byl koncert v Třebíči.
Třebíč byl dobrej v tom, že jsme se na pódiu v týhle sestavě sešli vlastně poprvé. Mohli jsme si dát takovej warm up před Vopicí. Vzhledem k tomu, že místní pankáči asi špatně pochopili plakáty a přišli na Plexis, byli trochu nasraný. Tak byla potřeba to nepatrně našlapat, aby mohli pogovat. Těch pomalejších věcí na ně bylo trochu moc.

No a za týden byla na programu Modrá Vopice v Praze.
Modrá Vopice už byla daleko prestižnější, protože přišlo hodně známejch ksichtů, před kterejma by nebylo dobrý si uříznout ostudu. Přišel například Hroch z Visáčů nebo Ondřej z Doktora Triceratopse. Ale publikum bylo skvělý a asi se jim to líbilo, protože to bylo z mýho pohledu poslouchatelný. Pochopitelně, spousta drobnejch chyb tam bylo, to je jasný, ale celkově to snad šlo.

Jak probíhal samotný křest? Podle všeho se Zdeněk Růžička ze SPS nedostavil.
Zdenda se mi omluvil, že hrají ve stejnej den v Belmondu. Že to prostě nemůže stihnout, což chápu a tak jsme to pokřtili s Petrem Hoškem sami.

Co říkáš na kapelu? Jak hodnotíš své kolegy?
Kapela šlapala tak, jak jsem čekal. Ostatně, ty lidi jsem si nevybral náhodně. Prostě za necelý tři měsíce se všichni naučili repertoár tak, že věděli, co a kde mají hrát. No a Petr Hošek, to je bez debat profík. To, co odzpívat a odehrát měl, to udělal a navíc s nábojem, jako prase. Je dobrej, to se musí nechat.

I nejmladší člen kapely, kytarista Tomáš Růžička, obstál?
Jo, Tomáš je v pohodě. Já jsem rád, že se mnou hraje. Zatím jsem mu moc tvůrčího prostoru dát nemohl, protože ty písničky už byly hotový. To se teď bude měnit, protože začínáme dělat na novej věcech a tam počítám i s jeho nápady.

Stačíš sledovat prodejnost tvého CD Je to hra?
Nestačím sledovat prodejnost prvního nákladu, jelikož jsem nebyl nakladatel a tím pádem nevím vlastně nic.

To znamená, že se ještě dodělávaly nějaké kusy?
Udělala se reedice u vydavatelství BUMFURC. Na CD je, jako bonus, klip Promiň. Také je trochu předělanej obal, jsou přidaný asi tři texty a je i novej vzhled CD, jako takovýho. Takže, kdokoliv by chtěl mít CD doma, může si napsat na vydavatelství BUMFURC (pozn. email je: bumfurc@email.cz).

Deska uspěla i v anketě magazínu Rockshock. Vyhrála ocenění Deska měsíce července 2010. Znamená to pro tebe něco?
Ocenění Deska měsíce července 2010 na Rockshocku je milá věc. Zvlášť v docela silný konkurenci. Ale musíš to brát tak, že ne každej tyhle ankety na netu loví a hlasuje. Pro mě je to spíš takovej orientační bod, že se to pár lidem líbí a že ta práce nebyla zbytečná.

Na říjen máš naplánované unplugged vystoupení. Na co se fanoušci můžou těšit?
Jo, bude to na Žižkově ve Final klubu a bude to bez bubnů a elektrických kytar. Jen na akustický kytary. A bude to už bez Petra Hoška.

Další koncerty ještě přibudou?
No, vzhledem k tomu, že jsme byli s Petrem Hoškem domluveni jen na těchhle dvou koncertech, tak jestli přibudou další, budou už bez něj. Asi nějaký budou, ale teď musíme nazkoušet ten unplugged a pak budeme dělat na novém repertoáru, protože nemůžu a nechci se neustále vracet k tomu, co jsem hrál před dvaceti roky.

Jak bude tvorba vypadat?
Už trochu jinak a hlavně s novým zpěvákem, na kterém bude hodně záležet. Takže vlastně potřebuji někoho, kdo by chtěl zpívat u mě v kapele, nejlépe z Prahy či okolí. Hlavně by si měl věřit a nebejt zkostnatělej. A také by měl chtít něco dokázat. Protože jde o to, že by se na příští rok či rok a půl upsal mě a kapele, se kterou se udělá materiál a ten se následně vydá na CD. To, co bude pak, je teď nepodstatný, protože toho zpěváka pořád ještě nemám.

Kde budeš zatím zpěváka hledat?
Kdyby měl někdo zájem, tak ať mi napíše email. Nebo i tobě. A bude to asi formou konkursu. Bylo by dobrý, kdyby se potencionální zájemce naučil píseň Co chceš si přej, ta je na Bandzone volně ke stažení, a poté se ozval.

Autor: Jakub Malovaný

Foto: Dušan Matějček