Ačkoli má muž umyté (nebo zásobu nového či plastového) nádobí a dokonce nalezl sporák, jeho nového nejvěrnějšího kamaráda – hlad – to v žádném případě nezahnalo, protože hlad se pořádku bojí jen málokdy. A tak po několika dnech až týdnech konzumace párků, tlačenky s cibulí, pařížského salátu, rohlíků a hamburgerů z fast foodu nezbývá než se pokusit uvařit i jiné věci než je voda na kávu. Mužský žaludek je totiž odjakživa pekelně rozmazlený a vybíravý orgán a čas od času požaduje alespoň drobnou obměnu jídelníčku. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že žaludek umí křičet hlady. Navenek se takový křik projevuje hlasitým krkáním, nepochybně způsobeným tlakem vzduchu procházejícím úzkým ústrojím určeným k přijímání potravy. Kdyby se majitel toho proradného a nenasytného orgánu zaposlouchal, slyšel by, jak na něj jeho žaludek volá: „Ty vole! Už nechci párky!“
Muž bez ženy a s křičícím žaludkem se tedy, posilněn pivem, což bývá to jediné, co doma má (v příjemném množství) zrovna ke konzumaci, vypraví nejprve do knihkupectví a zakoupí sobě kuchařku. Tedy ne tu paní, co vaří, neboť to je poměrně drahá sranda a navíc v obchodě s knihami nejsou takové dámy běžně k sehnání. Kuchařka, to je taková ta kniha, jak je tam všechno tak hezky vyfoceno, až se sbíhají sliny, ale jinak tomu není vůbec rozumět. Chápejte – jak má chudák chlap vědět, co to je špetka soli, trocha másla, lžička papriky, kolik je potřeba cukru na posypání a vůbec, celá ta slavná kuchařka je hrozně nepřesná záležitost. V takovém případě musí s typickou nonšalancí pána tvorstva mávnout nad tím paží a spíše se zabývat tím, kterých surovin bude k výrobě nějakého toho pokrmu třeba. V lednici žádnou z popisovaných ingrediencí jistě nenajde, což tuctový muž slabý na nervy chtě nechtě okomentuje svoláváním lehkých soudružek, proklínáním majitelů nadnárodních potravinářských korporací do osmapadesátého kolena, dovoláváním se pánaboha a kopáním do dveří tohoto potravinprostého spotřebiče. Tím však v žádném případě nedocílí jeho naplnění, a to ani v případě, že je Koprfíld a veškeré své v tuto chvíli prováděné pohyby a výkřiky považuje za naprosto běžné zaklínadlo. Ze zkušeností nabytých v mládí pozorováním matky rozhodne se tedy roztržitý muž k sepsání seznamu na zvláštní papír, a to z toho důvodu, že jako osoba pobíhající po obchodě s kuchařkou by vypadal prapodivně, dá se dokonce říct, i že by byl za blbce. Když má všechno poznamenáno, nesmí zapomenout tento seznam na botníku, především proto, že tam by mu byl tak nějak k ničemu. A pokud je náš imaginární hrdina z těch šťastnějších a má dokonce nějaké peníze, vezme cokoli, co se podobá nákupní tašce a vyrazí. Je samozřejmě dobré chovat se v obchodě co nejvíce přirozeně, i když se všichni otáčí. Nečiní tak kvůli vlastnímu nakupování, ale nejčastěji především proto, že má roztržitý muž na nohou bačkory.
Ale zpět k nákupu. Procházení a zkoumání regálů rozumný muž bez ženy předem vzdává, je totiž dokázáno, že muži se na věci v bezprostřední blízkosti neumí soustředit, a tak je prostě nevidí. Nejlépe udělá, nalezne-li v obchodě nějakou opuštěnou dámu, které se zeptá, kde mají to a kde tohle, tedy pokud nehodlá trávit zbytek dne hledáním rohlíků. Když bude mít štěstí, dáma mu nejen dobře poradí (protože narozdíl od něj považuje nakupování za běžnou a jednoduchou záležitost), ale třeba se nechá i na revanš pozvat na kávu, čímž se může klidně do budoucna stát adeptkou na schopnou přítelkyni, a to až do doby, kdy muže i tato opustí přesně ze stejných důvodů jako jeho žena. Chce-li chlap najít v obchodě dámu schopnou nejen poradit, ale následně se k němu i nastěhovat a vyřešit tím jeho existenční problém s kuchyní, pak musí vybírat spíš podle obsahu košíku než podle obličeje a perfektní postavy. Bývá totiž skoro pravidlem, že ženy s perfektní postavou a dokonalým make-upem málokdy nakupují to, co by chlap jedl. Prodavaček by se muž také neměl ptát, ty mají málokdy dobrou náladu a tak, pokud není mužovým cílem dostat mermomocí košíkem přes ústa, ať raději tyto křehké dámy neprovokuje. Pokud není v dosahu žádná vhodná žena s krásně přeplněným košíkem, pak by muž neměl raději kupovat nic (pivo doma beztak už má), obrátit se a jít jinam, kde se takové dámy vyskytují.
Pokud byla mise úspěšná a nějaká z osob ženského pohlaví muži poradila, dorazí nákupem vyčerpaný chlap s plnými taškami domů. Tam mu více či méně rychle dojde, že je potřeba některé položky jeho prvního nákupu uložit do ledničky – tu ale doposud pravidelně plnil pouze lahvovým pivem, pro které v ní teď není na jinou stravu místo. Selský rozum naštěstí zasáhne včas a tak i pokud je muž z hloupějších, dojde k závěru, že bude vhodné uvolnit trochu místa, aby se snad proboha celý ten nákup nezkazil a celá ta námaha nepřišla vniveč. A protože teplé pivo nejde pít, tudíž ho nelze nechat jen tak ležet na pultu, nezbyde mu, než místo získat cílenou konzumací úměrného počtu lahví, nebo přesněji jejich obsahu.
Když si to shrneme, náš muž bez ženy má v sobě momentálně patnáct piv, nákup konečně v lednici a už mu nekručí ani v břiše. Jak je totiž známo, hlad je převlečená žízeň, takže pro dnešek se vaření odkládá. Dnes se alespoň dobře připravil ke svému prvnímu kulinářskému úspěchu, o němž bude moci každému s pýchou vyprávět. Teď ale odchází usnout zdravým opileckým spánkem a zdají se mu samé řízky, bifteky a jiné hodnotné věci, pochopitelně vlastnoručně vytvořené.
Muž bez ženy a s křičícím žaludkem se tedy, posilněn pivem, což bývá to jediné, co doma má (v příjemném množství) zrovna ke konzumaci, vypraví nejprve do knihkupectví a zakoupí sobě kuchařku. Tedy ne tu paní, co vaří, neboť to je poměrně drahá sranda a navíc v obchodě s knihami nejsou takové dámy běžně k sehnání. Kuchařka, to je taková ta kniha, jak je tam všechno tak hezky vyfoceno, až se sbíhají sliny, ale jinak tomu není vůbec rozumět. Chápejte – jak má chudák chlap vědět, co to je špetka soli, trocha másla, lžička papriky, kolik je potřeba cukru na posypání a vůbec, celá ta slavná kuchařka je hrozně nepřesná záležitost. V takovém případě musí s typickou nonšalancí pána tvorstva mávnout nad tím paží a spíše se zabývat tím, kterých surovin bude k výrobě nějakého toho pokrmu třeba. V lednici žádnou z popisovaných ingrediencí jistě nenajde, což tuctový muž slabý na nervy chtě nechtě okomentuje svoláváním lehkých soudružek, proklínáním majitelů nadnárodních potravinářských korporací do osmapadesátého kolena, dovoláváním se pánaboha a kopáním do dveří tohoto potravinprostého spotřebiče. Tím však v žádném případě nedocílí jeho naplnění, a to ani v případě, že je Koprfíld a veškeré své v tuto chvíli prováděné pohyby a výkřiky považuje za naprosto běžné zaklínadlo. Ze zkušeností nabytých v mládí pozorováním matky rozhodne se tedy roztržitý muž k sepsání seznamu na zvláštní papír, a to z toho důvodu, že jako osoba pobíhající po obchodě s kuchařkou by vypadal prapodivně, dá se dokonce říct, i že by byl za blbce. Když má všechno poznamenáno, nesmí zapomenout tento seznam na botníku, především proto, že tam by mu byl tak nějak k ničemu. A pokud je náš imaginární hrdina z těch šťastnějších a má dokonce nějaké peníze, vezme cokoli, co se podobá nákupní tašce a vyrazí. Je samozřejmě dobré chovat se v obchodě co nejvíce přirozeně, i když se všichni otáčí. Nečiní tak kvůli vlastnímu nakupování, ale nejčastěji především proto, že má roztržitý muž na nohou bačkory.
Ale zpět k nákupu. Procházení a zkoumání regálů rozumný muž bez ženy předem vzdává, je totiž dokázáno, že muži se na věci v bezprostřední blízkosti neumí soustředit, a tak je prostě nevidí. Nejlépe udělá, nalezne-li v obchodě nějakou opuštěnou dámu, které se zeptá, kde mají to a kde tohle, tedy pokud nehodlá trávit zbytek dne hledáním rohlíků. Když bude mít štěstí, dáma mu nejen dobře poradí (protože narozdíl od něj považuje nakupování za běžnou a jednoduchou záležitost), ale třeba se nechá i na revanš pozvat na kávu, čímž se může klidně do budoucna stát adeptkou na schopnou přítelkyni, a to až do doby, kdy muže i tato opustí přesně ze stejných důvodů jako jeho žena. Chce-li chlap najít v obchodě dámu schopnou nejen poradit, ale následně se k němu i nastěhovat a vyřešit tím jeho existenční problém s kuchyní, pak musí vybírat spíš podle obsahu košíku než podle obličeje a perfektní postavy. Bývá totiž skoro pravidlem, že ženy s perfektní postavou a dokonalým make-upem málokdy nakupují to, co by chlap jedl. Prodavaček by se muž také neměl ptát, ty mají málokdy dobrou náladu a tak, pokud není mužovým cílem dostat mermomocí košíkem přes ústa, ať raději tyto křehké dámy neprovokuje. Pokud není v dosahu žádná vhodná žena s krásně přeplněným košíkem, pak by muž neměl raději kupovat nic (pivo doma beztak už má), obrátit se a jít jinam, kde se takové dámy vyskytují.
Pokud byla mise úspěšná a nějaká z osob ženského pohlaví muži poradila, dorazí nákupem vyčerpaný chlap s plnými taškami domů. Tam mu více či méně rychle dojde, že je potřeba některé položky jeho prvního nákupu uložit do ledničky – tu ale doposud pravidelně plnil pouze lahvovým pivem, pro které v ní teď není na jinou stravu místo. Selský rozum naštěstí zasáhne včas a tak i pokud je muž z hloupějších, dojde k závěru, že bude vhodné uvolnit trochu místa, aby se snad proboha celý ten nákup nezkazil a celá ta námaha nepřišla vniveč. A protože teplé pivo nejde pít, tudíž ho nelze nechat jen tak ležet na pultu, nezbyde mu, než místo získat cílenou konzumací úměrného počtu lahví, nebo přesněji jejich obsahu.
Když si to shrneme, náš muž bez ženy má v sobě momentálně patnáct piv, nákup konečně v lednici a už mu nekručí ani v břiše. Jak je totiž známo, hlad je převlečená žízeň, takže pro dnešek se vaření odkládá. Dnes se alespoň dobře připravil ke svému prvnímu kulinářskému úspěchu, o němž bude moci každému s pýchou vyprávět. Teď ale odchází usnout zdravým opileckým spánkem a zdají se mu samé řízky, bifteky a jiné hodnotné věci, pochopitelně vlastnoručně vytvořené.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář