Tak už jsem tu zas se svými zprávami z nekonečna, čili s Ketzama, což je vaše oblíbené čtivo na dobu, kdy se flákáte, jako třeba teď, nic neděláte a strejda SkunnY vás živí ze svejch daní. Čímž se dostávám k dnešnímu názvu – ono se to dneska jmenuje Dana, protože jsem samolibě použil název písničky Apogonu, kterou jsem smolil a co jí zachránil až Vrávora, když k ní napsal geniální muziku, a to on docela umí. Teda já nevim, jsou lidi, co tvrdí, že na drink‘n‘rollu není nic geniálního, spíš je to to holení hlav, vymejvání mozků a válcování duší, jenže já to rád a nemůžu si pomoct, i přes všechno, co se o tom říká, si myslim, že když se tenhle styl dělá chytře a s nadhledem, je to docela správnej úlet. Po vzoru dnešní mládeže bych měl říct, že je to cool a že to mrtě mucinkám, ale páč se dneska cejtim tak na stopadesát let, tak to o tom prostě a jednoduše říct nemůžu. Mno ale k tomu názvu, ne? Mimochodem, text týhle písničky najdete v rubrice teXty, páč jak už jsem psal, je to můj text, takže je to prostě logický, že ho tam najdete. Ale pokud jste líný, což se divim, když nic neděláte a místo práce a jiných libózních činností čtete tuhle pitomost s pořadovým číslem dvacet dva, tak vám tady kus odcituju, to mi půjde, svoje texty si totiž ještě pořád pamatuju. Teda většinu. Většinu z tý použitelný menšiny. Tak v tý písničce se praví: „Tak dej daně Daně / Dana daním rozumí / Podívá se na ně“ a tak dál, prostě je to o takový šikovný pani, co je účetní a jde jí to jedna báseň, ne jako mě, já když si vzpomenu na střední školu a předmět účetnictví, drobátko se osypávám.
Já teda osob jménem Dana moc neznám, abych se přiznal, ale musím tu před národem říct, že Dana je hlavně moje maminka, co není účetní, ale paní učitelková. A docela hezky řídí na to, že moc neřídí a včera jela na červenou a na křižovatce jí to chcíplo, ale to je všecko otázka času, věřte tučňákovi. Já totiž teď jezdím s maminkou, ona se zase učí pilotovat, páč dlouho nepilotovala, naposled když řídila Trabanta, tak to jsem byl malý hošík nečernovlasý a jela tak vesele, že s ní závodili nějaký maníci ve Fordu Capri a trošku ho uvařili. Mno a jak už to tak bývá, ono za volantem a ještě v Praze to není žádná procházka ordinací v růžový zahradě, to znamená, že to není žádná prdel veselá, což jistě víte, páč už jste možná někdy taky jezdili po našem hnusném a zaplivaném hlavním městě. Ale maminka se to naučí, nemám strach, neboť je to pilotka Porschovic a správnej Porschovic člen je pilot, co zalítá i na vratech od stodoly. A navíc my jí máme rádi a proto jí přece nenecháme jezdit nedobře, aby si neublížila, že… Víte jsou sice na světě lidi, co lžou až se jim od držky práší, i když jsou pod přísahou u soudu, když sprostě tvrdí, že mě moje maminka nemá ráda, ale my víme svý a já vím, že mě maminka ráda má a já jí též, páč jsem hodný synek a mám hodnou maminku. A navíc mě dovezla z bodu A do bodu B a ani jsem se nemusel bát.
Pak teda znám jednu Danu, a to je účetní, ale jinak jí znám jen od vidění, takže o ní vlastně nic nevím, co bych vám tu o ní napsal. Každopádně mě kdysi inspirovala k týhle písničce, co jsem to po ní dneska pojmenoval. A to je všechno, co týhle Daně vím.
Mno a pak znám, teda spíš neznám, spíš jsem o ní slyšel, jednu Danu, co není Dana, ale Daniela a hrozně si na tom potrpí. O ní taky teda nic nevim, páč jsem jí asi nikdy neviděl, ale stačilo mi o ní slyšet. A taky má přítele s tatínkem, co měl dvacetkrát za rok podmínku a tudíž je hrozně nebezpečnej a musíme se ho bát, protože se mu to řekne, jak jsou na synka všichni oškliví, že si nesednou na prdel před jeho nagelovanou prázdnou hlavou.
A pak znám psa Danu, to je takovej hezkej pes, ale je velkej a já velký psy nerad. Teda nejen že bych je nerad jako k jídlu, to je samozřejmý, ale já je nerad i živý. Ale tohle je takzvaný blboun dvoupolohový, co neštěká ani nekouše, páč to chce nějakou námahu a námaha je věc, co tenhle pejsánek moc nezná. Vy, co nevíte, co znamená, když je pes blboun dvoupolohový (to je ale blbý slovo, už ho nebudu nikdá psát), tak to znamená, že jeho celý den se dělí na polohu spací a žrací, nic jinýho. Problém je, když se ve spací poloze a leží vám na gauči, kam si chcete sednout – prostě máte smůlu. Aby nevznikly nějaký pochybnosti a dojmy, Danuška není můj pes (teda fena vlastně), je to pes mého kamaráda Denise, kterej by byl taky dvoupolohovej (jupí – napoprvý jsem to napsal, to je tím ,že jsem řek‘, že už to nebudu psát), kdyby nemusel do práce, páč samo se nenakope, jak známo. A bez práce nejsou koláče. A komu se nelení, tomu se zelení a komu se zelení, ten hraje fotbal a prohraje s Turkama, hurá!
Taky znám Danu, co chodila se Slávou, ale to už je dlouho, takže už jsem jí ranec neviděl a už o ní taky nic nevim, co bych vám o ní napsal. Takže o ní psát nebudu, vždyť ono to zní i logicky, že nebudu psát nic, když není co.
A jinak teď přemejšlim, jestli znám ještě nějakou Danu a žádná mě nenapadá, když vynechám hérečky, zpěváčky a jiné, páč o těch samozřejmě taky nic nevim a nejsem bleskovej šíp, abych si tu vymejšlel nějaký pohádky. A taky mě tak napadá, že jestli nějakou ještě znám a zapomněl jsem na ní, tak to potěš koště, páč dostanu vynadáno. Ale všem Danám světa, co je znám a teď jsem si na ně nevzpomněl, páč jsem hlava prázdná, vysypaná a dutá, se omlouvám a příště to bude třeba celý jen o nich, když se mi připomenou, že je znám.
Mno a to by pro dnešek asi stačilo, zase je průser v práci, jak jinak, tak jdu něco dělat, ať to nějak zalepim. Pápá lálové a mějte se famfárově.
Já teda osob jménem Dana moc neznám, abych se přiznal, ale musím tu před národem říct, že Dana je hlavně moje maminka, co není účetní, ale paní učitelková. A docela hezky řídí na to, že moc neřídí a včera jela na červenou a na křižovatce jí to chcíplo, ale to je všecko otázka času, věřte tučňákovi. Já totiž teď jezdím s maminkou, ona se zase učí pilotovat, páč dlouho nepilotovala, naposled když řídila Trabanta, tak to jsem byl malý hošík nečernovlasý a jela tak vesele, že s ní závodili nějaký maníci ve Fordu Capri a trošku ho uvařili. Mno a jak už to tak bývá, ono za volantem a ještě v Praze to není žádná procházka ordinací v růžový zahradě, to znamená, že to není žádná prdel veselá, což jistě víte, páč už jste možná někdy taky jezdili po našem hnusném a zaplivaném hlavním městě. Ale maminka se to naučí, nemám strach, neboť je to pilotka Porschovic a správnej Porschovic člen je pilot, co zalítá i na vratech od stodoly. A navíc my jí máme rádi a proto jí přece nenecháme jezdit nedobře, aby si neublížila, že… Víte jsou sice na světě lidi, co lžou až se jim od držky práší, i když jsou pod přísahou u soudu, když sprostě tvrdí, že mě moje maminka nemá ráda, ale my víme svý a já vím, že mě maminka ráda má a já jí též, páč jsem hodný synek a mám hodnou maminku. A navíc mě dovezla z bodu A do bodu B a ani jsem se nemusel bát.
Pak teda znám jednu Danu, a to je účetní, ale jinak jí znám jen od vidění, takže o ní vlastně nic nevím, co bych vám tu o ní napsal. Každopádně mě kdysi inspirovala k týhle písničce, co jsem to po ní dneska pojmenoval. A to je všechno, co týhle Daně vím.
Mno a pak znám, teda spíš neznám, spíš jsem o ní slyšel, jednu Danu, co není Dana, ale Daniela a hrozně si na tom potrpí. O ní taky teda nic nevim, páč jsem jí asi nikdy neviděl, ale stačilo mi o ní slyšet. A taky má přítele s tatínkem, co měl dvacetkrát za rok podmínku a tudíž je hrozně nebezpečnej a musíme se ho bát, protože se mu to řekne, jak jsou na synka všichni oškliví, že si nesednou na prdel před jeho nagelovanou prázdnou hlavou.
A pak znám psa Danu, to je takovej hezkej pes, ale je velkej a já velký psy nerad. Teda nejen že bych je nerad jako k jídlu, to je samozřejmý, ale já je nerad i živý. Ale tohle je takzvaný blboun dvoupolohový, co neštěká ani nekouše, páč to chce nějakou námahu a námaha je věc, co tenhle pejsánek moc nezná. Vy, co nevíte, co znamená, když je pes blboun dvoupolohový (to je ale blbý slovo, už ho nebudu nikdá psát), tak to znamená, že jeho celý den se dělí na polohu spací a žrací, nic jinýho. Problém je, když se ve spací poloze a leží vám na gauči, kam si chcete sednout – prostě máte smůlu. Aby nevznikly nějaký pochybnosti a dojmy, Danuška není můj pes (teda fena vlastně), je to pes mého kamaráda Denise, kterej by byl taky dvoupolohovej (jupí – napoprvý jsem to napsal, to je tím ,že jsem řek‘, že už to nebudu psát), kdyby nemusel do práce, páč samo se nenakope, jak známo. A bez práce nejsou koláče. A komu se nelení, tomu se zelení a komu se zelení, ten hraje fotbal a prohraje s Turkama, hurá!
Taky znám Danu, co chodila se Slávou, ale to už je dlouho, takže už jsem jí ranec neviděl a už o ní taky nic nevim, co bych vám o ní napsal. Takže o ní psát nebudu, vždyť ono to zní i logicky, že nebudu psát nic, když není co.
A jinak teď přemejšlim, jestli znám ještě nějakou Danu a žádná mě nenapadá, když vynechám hérečky, zpěváčky a jiné, páč o těch samozřejmě taky nic nevim a nejsem bleskovej šíp, abych si tu vymejšlel nějaký pohádky. A taky mě tak napadá, že jestli nějakou ještě znám a zapomněl jsem na ní, tak to potěš koště, páč dostanu vynadáno. Ale všem Danám světa, co je znám a teď jsem si na ně nevzpomněl, páč jsem hlava prázdná, vysypaná a dutá, se omlouvám a příště to bude třeba celý jen o nich, když se mi připomenou, že je znám.
Mno a to by pro dnešek asi stačilo, zase je průser v práci, jak jinak, tak jdu něco dělat, ať to nějak zalepim. Pápá lálové a mějte se famfárově.
Komentáře
Přehled komentářů
Hele, drze jsi zapřel maminčina maskota, neboli plyšovou želvu Danušku a stejnojmenou panenku historický hodnoty, co jsem jí tak pracně vyráběla stejně historickej obleček, aby byla vystaveníhodná:o)
Heh
(Klára, 17. 6. 2008 19:11)Tak to já nebudu asi nikdy správnej člen :-)) Já to říkam furt, že si pořídíme nějakýho zametáka. A ,dyž toho ne, tak aspoň kočičkůůůůů...
...
(lochneska, 25. 8. 2008 13:13)