Jak jsem teď vynikal nečinností, což mě tedy rozhodně nešlechtí, tak teď to načnu a budu vás zahlcovat až hrůza. I když…já vim, to už jsem říkal kolikrát a nic, co? Tak se o to aspoň pokusim, když už nic jinýho.
Tak čim bych asi tak začal… Ono toho zase moc není na povídání, takže se bude okecávat do zblbnutí, však to znáte. Tak třeba první věc, že jsem dokouřil dvanáctý cigáro. Já si to totiž nějak počítám, aspoň pro formu, abych věděl, co jsem za dobytka, jenže s tim stejně nic nedělám, takže kdybych se na to vykašlal, tak to bude stejný. A taky už si vařím druhý kafe, páč se nějak nemůžu probudit. Ale to nikoho asi nezajímá, takže k nějakým lepčím věcem. Mno, lepčím…prostě nečím, co vás alespoň náznakem obohatí o nové vědomosti.
Víte třebas o tom, že moje drahá sestřička bude budovat se svým pánem nové rodinné sídlo ze starého rodinného sídla kdesi na Šumavě, ve Zdíkau City? Že ne? Tak teď už to víte, páč jsem vám to právě vyslepičil. Už se zuřivě vyklízí, aby se mohlo ještě zuřivě budovat, tedy konkrétně kopat do zdi (to jim přeju) dveře mezi ložnicí a obývákem. Teda jestli tam co si myslím, že bude ložnice, bude opravdu ložnice a tam co tuším obývák, bude opravdu obývák. Kdybych byl ošklivý a rýpavý, pak řeknu, že jsem chudinka už téměř přišel o můj pokojíček svobodného mladého muže, ale páč už jsem starej a opelichanej a navíc jsem nejhodnější bratříček, pak takové věci rozhodně ventilovat nebudu. Zase je pravda, že by tam měl být dětský pokojíček a já se těším, až budu príma strýček a budu své zrzavé synovečky nebo neteřinky učit například: „Hovno prdel sračka, to je naše zančka“ a jiné důležité věci. Mno řekněte sami, že mé drahé sestře závidíte, že budou mít její harantí takovýho bezva strejdu SkunnYho…
Mimochodem, já už jsem asi opravdu starej. Dokonce, jak zpíval Dalibor Janda, je ze mě ten stoletý stařec a hluchý pes, poránu vždycky si pohledem řeknou: ještě dnes! To já jen tak, abych vám taky vyložil ten dnešní prapodivnej název. I když…já mám vlastně jen prapodivný názvy, takže už jste určitě zvyklí. A jak to vim, že jsem starej? Mno to je jednoduchý – já vám to vlastně nevyprávěl ještě – už mě pubertální slečny zdraví „dobrý večer“ a dělají to i přestože se snažím vypadat mladě a ten první šedivej vlas, co jsem si objevil, když jsem byl u holiče a tam mi stříhali na hlavě o stupeň lepší drn, tak ten vlas naštěstí není vidět. A navíc – je to divný… Donedávna mi ta samá věková skupina pořád vyznávala lásku nebo co (tedyk po tom se mi fakt nestejská, to je dobře, že už to nedělají, já bych je stejně nechtěl, je to na mě takové jaksi mladé a trhlé) a teď už jsem dědek, co je ho třeba pozdravit slušně. To už by mi bylo milejší „hoď jiskru, satane“ nebo podobné výlevy, které už k mládeži patří. Mno to už abych si pomalu odešel objednat někam truhlu dřevěnou a dát si jí ke dveřím, aby se se mnou ta šťastnější generace nemusela tahat, až to se mnou praští. Teda já vim, že to může vypadat, že plýtvám místem a vaším drahocenným časem na nesmysly, co jsou naprosto nepodstatné, ale mě to prostě nedá. Je to hnus, velebnosti.
Dneska prej už na letišti zrušili 18 letů kvůli mlze. Dobře vám tak, zbohatlíci, máte jezdit autobusem jako my dělníci z Kolbenky. Jéé, já jsem ale zlej a ošklivej… Fuj je to, že se nestydim. Nestydim. Škoda, možná někdy příště. A ta Kolbenka…než mi zase někdo vynadá, že nedělám v žádný Kolbence, ale v Koh-i-nooru…dobrááá, uznávám. Já jen, že to je podobný, ne-li stejný, a to tvrdím, jakkoli jsem v opravdový Kolbeně nikdy chechtácí nerýžoval.
Mimochodem a víte o tom, že pan Kokoťátko alias Enženýr alias Mňaukoťátko je hrozně nakažlivej? To mi teda nepřijde korektní a sofistikované, že už jsem tím nakazil dalšího človíčka, co je v tom úplně nevinně… Možná, že by se mi to nestávalo, kdybych měl ty dvě školy v júesej a tudíž tu produktovou znalost. Ale to bylo jen tak na okraj, že…
Dneska jsem, jak se zdá, ještě nepomluvil žádného ze svých kamarádů. Hrůza, budu se muset příště polepšit. Teď jdu ale papkat, páč to sice zase bude stát za vyližprdel, ale aspoň to bude teplý. A to se bude hodit. V nejhoršim pak si to pudu někam hodit. Nebo vyhodit. Nebo tak něco.
Takže mi koukejte přát dobré chutnání a já to jdu zkusit přežít. A je čas udělat dětem pápá! Takže tuli tuli a nezlobte strýčka! Strýček je žlej a koušavej… Když tedyk najde žuby…
Tak čim bych asi tak začal… Ono toho zase moc není na povídání, takže se bude okecávat do zblbnutí, však to znáte. Tak třeba první věc, že jsem dokouřil dvanáctý cigáro. Já si to totiž nějak počítám, aspoň pro formu, abych věděl, co jsem za dobytka, jenže s tim stejně nic nedělám, takže kdybych se na to vykašlal, tak to bude stejný. A taky už si vařím druhý kafe, páč se nějak nemůžu probudit. Ale to nikoho asi nezajímá, takže k nějakým lepčím věcem. Mno, lepčím…prostě nečím, co vás alespoň náznakem obohatí o nové vědomosti.
Víte třebas o tom, že moje drahá sestřička bude budovat se svým pánem nové rodinné sídlo ze starého rodinného sídla kdesi na Šumavě, ve Zdíkau City? Že ne? Tak teď už to víte, páč jsem vám to právě vyslepičil. Už se zuřivě vyklízí, aby se mohlo ještě zuřivě budovat, tedy konkrétně kopat do zdi (to jim přeju) dveře mezi ložnicí a obývákem. Teda jestli tam co si myslím, že bude ložnice, bude opravdu ložnice a tam co tuším obývák, bude opravdu obývák. Kdybych byl ošklivý a rýpavý, pak řeknu, že jsem chudinka už téměř přišel o můj pokojíček svobodného mladého muže, ale páč už jsem starej a opelichanej a navíc jsem nejhodnější bratříček, pak takové věci rozhodně ventilovat nebudu. Zase je pravda, že by tam měl být dětský pokojíček a já se těším, až budu príma strýček a budu své zrzavé synovečky nebo neteřinky učit například: „Hovno prdel sračka, to je naše zančka“ a jiné důležité věci. Mno řekněte sami, že mé drahé sestře závidíte, že budou mít její harantí takovýho bezva strejdu SkunnYho…
Mimochodem, já už jsem asi opravdu starej. Dokonce, jak zpíval Dalibor Janda, je ze mě ten stoletý stařec a hluchý pes, poránu vždycky si pohledem řeknou: ještě dnes! To já jen tak, abych vám taky vyložil ten dnešní prapodivnej název. I když…já mám vlastně jen prapodivný názvy, takže už jste určitě zvyklí. A jak to vim, že jsem starej? Mno to je jednoduchý – já vám to vlastně nevyprávěl ještě – už mě pubertální slečny zdraví „dobrý večer“ a dělají to i přestože se snažím vypadat mladě a ten první šedivej vlas, co jsem si objevil, když jsem byl u holiče a tam mi stříhali na hlavě o stupeň lepší drn, tak ten vlas naštěstí není vidět. A navíc – je to divný… Donedávna mi ta samá věková skupina pořád vyznávala lásku nebo co (tedyk po tom se mi fakt nestejská, to je dobře, že už to nedělají, já bych je stejně nechtěl, je to na mě takové jaksi mladé a trhlé) a teď už jsem dědek, co je ho třeba pozdravit slušně. To už by mi bylo milejší „hoď jiskru, satane“ nebo podobné výlevy, které už k mládeži patří. Mno to už abych si pomalu odešel objednat někam truhlu dřevěnou a dát si jí ke dveřím, aby se se mnou ta šťastnější generace nemusela tahat, až to se mnou praští. Teda já vim, že to může vypadat, že plýtvám místem a vaším drahocenným časem na nesmysly, co jsou naprosto nepodstatné, ale mě to prostě nedá. Je to hnus, velebnosti.
Dneska prej už na letišti zrušili 18 letů kvůli mlze. Dobře vám tak, zbohatlíci, máte jezdit autobusem jako my dělníci z Kolbenky. Jéé, já jsem ale zlej a ošklivej… Fuj je to, že se nestydim. Nestydim. Škoda, možná někdy příště. A ta Kolbenka…než mi zase někdo vynadá, že nedělám v žádný Kolbence, ale v Koh-i-nooru…dobrááá, uznávám. Já jen, že to je podobný, ne-li stejný, a to tvrdím, jakkoli jsem v opravdový Kolbeně nikdy chechtácí nerýžoval.
Mimochodem a víte o tom, že pan Kokoťátko alias Enženýr alias Mňaukoťátko je hrozně nakažlivej? To mi teda nepřijde korektní a sofistikované, že už jsem tím nakazil dalšího človíčka, co je v tom úplně nevinně… Možná, že by se mi to nestávalo, kdybych měl ty dvě školy v júesej a tudíž tu produktovou znalost. Ale to bylo jen tak na okraj, že…
Dneska jsem, jak se zdá, ještě nepomluvil žádného ze svých kamarádů. Hrůza, budu se muset příště polepšit. Teď jdu ale papkat, páč to sice zase bude stát za vyližprdel, ale aspoň to bude teplý. A to se bude hodit. V nejhoršim pak si to pudu někam hodit. Nebo vyhodit. Nebo tak něco.
Takže mi koukejte přát dobré chutnání a já to jdu zkusit přežít. A je čas udělat dětem pápá! Takže tuli tuli a nezlobte strýčka! Strýček je žlej a koušavej… Když tedyk najde žuby…
vždyť jo :D
(SkunnY, 21. 4. 2008 8:14)