Aby toho nebylo málo, dřív nebo později přibude ke všem těm potížím ještě jedna, a to v podobě situace pro chlapa bez ženy typická –veškeré nádobí se, ačkoli prokazatelně nemá nožičky, postupně přemístí ze skříněk a šuplíků do dřezu, umyvadla nebo vany. Tehdy si muž chtě nechtě uvědomí, že je třeba zakročit. Totiž jakkoli se v kuchyni pohybuje především kvůli pivu, které naštěstí najde vždy, když potřebuje, i obyčejné namazání chleba máslem začíná být v tento moment nesnesitelně těžká věc (jestliže tedy muž není z oněch individuí, která jsou schopna namazat si onen krajíc klidně prstem a výchova jeho rodičů dopadla alespoň částečně na úrodnou půdu). V domácnosti slušně vychovaného muže pak přirozeně začínají chybět příbory, talířky, hrnky, lžičky a další propriety. Pro normálního chlapa se nejedná o pohled veselý, a to nejen proto, že zaschlé zbytky na talířích a hrncích nezřídka i páchnou, neboť na nedojedeném a nedopitém obsahu se ty tři týdny na světle božím prostě podepsat musely. Mužův byt se tak díky tomu (ale i díky dalším vlivům) začíná postupně proměňovat v džungli plnou neznámých květin a vůní. Naštěstí se muž-hospodyňka rozhodne nenechat takový stav bez povšimnutí, když má přece takovou spoustu možností, z nichž ty podstatné si stručně popíšeme na následujících řádcích.
Tak první, tou zdánlivě nejjednodušší variantou je nákup mycího prostředku, nejlépe na nádobí a jeho následné použití. Takovou zázračnou tekutinu nazvaly chytré hlavy jar, ačkoli to nemá nic společného s jarem − ročním obdobím. Tak tenhle jar může muž zakoupit například v drogerii, ale také třeba v hypermarketu. Tam je to však o něco složitější, neboť jak jistě víte, název této formy obchodního domu nevyužívá slova hyper jen tak zbůhdarma a rozlohou zvící fotbalového stadionu může slabším povahám způsobit drobnou srdeční obtíž. Poměrně často se tam stává/tam dochází k tomu, že muž-hospodyňka zamíří instinktivně a neomylně k regálu, kde na něj již zdálky mávají různé láhve plné zajímavých a neméně potřebných tekutin, jako je gin, vodka, fernet a tak podobně, ale ty zrovna nejsou na mytí nádobí nejvhodnější, což musí uznat i naprostý laik, jenž v životě nedržel hadr v ruce. Nebožáka bloudícího mezi regály pak může zachránit pouze náhoda, kdy mu příklad z nedostatku pozornosti po nárazu do regálu spadne na nohu půlka palety jaru, nebo dobrá víla v podobě fešné prodavačky. Takovou prodavačku v hypermarketu pozná muž snadno. Většinou je to ta nejméně příjemná paní v okolí a často má na sobě tričko s logem svého zaměstnavatele a nápisem „Mohu vám pomoci?“. Jaké je však pro chlapa překvapení, když slušně požádá o radu, a ačkoli tu nerudnou čarodějnici oslovil „madam“ a použil všechna ta kouzelná slovíčka, která mu v mládí maminka neustále vtloukala do jeho malé hlavičky, a dokonce s největším možným sebezapřením nasadil i milý úsměv, dostane se mu pouze strohé odpovědi ve stylu: „Prosim vás, jak to mám vědět, jste snad úplně slepej, když nevidíte, že jste v zelenině?“
Pokud tedy muž neuspěje s nákupem jaru, nastává ten správný čas pro variantu číslo dvě. Ta spočívá v poměrně jednoduché činnosti, a to je přesun špíny z vaší kuchyně, do popelnice s mezipřistáním v koši na odpadky. Problém je v zásadě v tom, že se tím sice vyřeší nepořádek, ale zároveň se ihned nabízí k řešení další drobná nepříjemnost, a to absence jakéhokoli nádobí v domácnosti, včetně toho teoreticky použitelného doposud odpočívajícího v pokoji ve vaně. Pak stejně jako při využití první metody, čeká muže bez ženy návštěva nějakého obchodního domu, nejlépe takového, kde prodávají domácí potřeby a takové podobnosti. Nákup by měl v ideálním případě probíhat tak, že nakupující muž naloží do svého košíku dostatečný počet hrnků, talířů, lžiček a tak dále, zaplatí a celý úlovek pak opatrně přemístí k sobě do bytu. K tomuto řešení je ale zapotřebí velký koš na odpadky a poměrně nabitá portmonka, a proto taková možnost není pro každého. Což o to, koš většinou v domácnosti chlapa nechybí, ten se dokonce občas přemluví i k jeho vynesení, ale vezmeme-li v úvahu, že se takový postup bude opakovat periodicky každých cca čtrnáct dní, nelze si nevšimnout, že to docela, jak se hezky lidově říká, leze do peněz.
Když ani druhá možnost situaci neřeší, třeba proto, že ze skromného platu lze uživit maximálně příšerný nájem, poplatky za vodu, elektřinu, plyn a pivo, je tu ještě třetí – levnější varianta téhož. Škoda jen, že příprava na ní zabere nějaký ten čas a je-li mladý muž slušně vychovaný, což lze očekávat podle toho, že si nemaže máslo na chleba prstem, bude muset překonat svůj jemnocit a použít maximální dávku sebezapření. Ve zkratce − nezbude mu, než začít postupně obíhat všechny veřejné jídelny, čínské restaurace, bufety a podobná zařízení, neboť právě na těchto místech se obvykle vyskytuje velké množství nádobí z umělé hmoty, které po hříchu málokdy někdo hlídá nebo snad dokonce počítá. Když tedy při každé takové „zastávce“ nenápadně zcizí jeden až tři kousky, má tak za týden snahy po starostech. Plastové nádobí totiž nepotřebuje žádnou zvláštní péči a jednoduše se dá vyhodit po použití do koše. (Jen to čerstvé kafe v něm trochu pálí a také do mikrovlnné trouby se takový typ jídelní výbavy moc nehodí.)
Každopádně, ať už muž využije jakoukoli z možností, může se poplácat po zádech – další stupínek na cestě k dobře fungující kuchyni má za sebou.
Tak první, tou zdánlivě nejjednodušší variantou je nákup mycího prostředku, nejlépe na nádobí a jeho následné použití. Takovou zázračnou tekutinu nazvaly chytré hlavy jar, ačkoli to nemá nic společného s jarem − ročním obdobím. Tak tenhle jar může muž zakoupit například v drogerii, ale také třeba v hypermarketu. Tam je to však o něco složitější, neboť jak jistě víte, název této formy obchodního domu nevyužívá slova hyper jen tak zbůhdarma a rozlohou zvící fotbalového stadionu může slabším povahám způsobit drobnou srdeční obtíž. Poměrně často se tam stává/tam dochází k tomu, že muž-hospodyňka zamíří instinktivně a neomylně k regálu, kde na něj již zdálky mávají různé láhve plné zajímavých a neméně potřebných tekutin, jako je gin, vodka, fernet a tak podobně, ale ty zrovna nejsou na mytí nádobí nejvhodnější, což musí uznat i naprostý laik, jenž v životě nedržel hadr v ruce. Nebožáka bloudícího mezi regály pak může zachránit pouze náhoda, kdy mu příklad z nedostatku pozornosti po nárazu do regálu spadne na nohu půlka palety jaru, nebo dobrá víla v podobě fešné prodavačky. Takovou prodavačku v hypermarketu pozná muž snadno. Většinou je to ta nejméně příjemná paní v okolí a často má na sobě tričko s logem svého zaměstnavatele a nápisem „Mohu vám pomoci?“. Jaké je však pro chlapa překvapení, když slušně požádá o radu, a ačkoli tu nerudnou čarodějnici oslovil „madam“ a použil všechna ta kouzelná slovíčka, která mu v mládí maminka neustále vtloukala do jeho malé hlavičky, a dokonce s největším možným sebezapřením nasadil i milý úsměv, dostane se mu pouze strohé odpovědi ve stylu: „Prosim vás, jak to mám vědět, jste snad úplně slepej, když nevidíte, že jste v zelenině?“
Pokud tedy muž neuspěje s nákupem jaru, nastává ten správný čas pro variantu číslo dvě. Ta spočívá v poměrně jednoduché činnosti, a to je přesun špíny z vaší kuchyně, do popelnice s mezipřistáním v koši na odpadky. Problém je v zásadě v tom, že se tím sice vyřeší nepořádek, ale zároveň se ihned nabízí k řešení další drobná nepříjemnost, a to absence jakéhokoli nádobí v domácnosti, včetně toho teoreticky použitelného doposud odpočívajícího v pokoji ve vaně. Pak stejně jako při využití první metody, čeká muže bez ženy návštěva nějakého obchodního domu, nejlépe takového, kde prodávají domácí potřeby a takové podobnosti. Nákup by měl v ideálním případě probíhat tak, že nakupující muž naloží do svého košíku dostatečný počet hrnků, talířů, lžiček a tak dále, zaplatí a celý úlovek pak opatrně přemístí k sobě do bytu. K tomuto řešení je ale zapotřebí velký koš na odpadky a poměrně nabitá portmonka, a proto taková možnost není pro každého. Což o to, koš většinou v domácnosti chlapa nechybí, ten se dokonce občas přemluví i k jeho vynesení, ale vezmeme-li v úvahu, že se takový postup bude opakovat periodicky každých cca čtrnáct dní, nelze si nevšimnout, že to docela, jak se hezky lidově říká, leze do peněz.
Když ani druhá možnost situaci neřeší, třeba proto, že ze skromného platu lze uživit maximálně příšerný nájem, poplatky za vodu, elektřinu, plyn a pivo, je tu ještě třetí – levnější varianta téhož. Škoda jen, že příprava na ní zabere nějaký ten čas a je-li mladý muž slušně vychovaný, což lze očekávat podle toho, že si nemaže máslo na chleba prstem, bude muset překonat svůj jemnocit a použít maximální dávku sebezapření. Ve zkratce − nezbude mu, než začít postupně obíhat všechny veřejné jídelny, čínské restaurace, bufety a podobná zařízení, neboť právě na těchto místech se obvykle vyskytuje velké množství nádobí z umělé hmoty, které po hříchu málokdy někdo hlídá nebo snad dokonce počítá. Když tedy při každé takové „zastávce“ nenápadně zcizí jeden až tři kousky, má tak za týden snahy po starostech. Plastové nádobí totiž nepotřebuje žádnou zvláštní péči a jednoduše se dá vyhodit po použití do koše. (Jen to čerstvé kafe v něm trochu pálí a také do mikrovlnné trouby se takový typ jídelní výbavy moc nehodí.)
Každopádně, ať už muž využije jakoukoli z možností, může se poplácat po zádech – další stupínek na cestě k dobře fungující kuchyni má za sebou.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář