Ten, kdo se domnívá, že už se muž bez ženy poučil a nebude tak riskovat své vlastní zdraví nebo snad dokonce život vytvářením pokrmů pochybné kvality, je na omylu. Navíc se zdá, že pár prvotních neúspěšných pokusů rozdmýchá jeho chlapské ego natolik, že se celý ten souboj s kuchyní promění v komplexní zkoušku schopností, tvůrčího potenciálu, odolnosti a dalších typicky chlapských vlastností. Doslova přívaly invence se pak projevují například v přístupu k jistým nebezpečím, které na muže neznalého ženských fíglů bezesporu číhají při čemkoli, o co se během přípravy jídla pokusí. V následujících odstavcích se pokusíme popsat pár naprosto běžných činností, které by sice žena považovala minimálně za netradiční, ale v chlapském podání se jedná o téměř geniální řešení.
Vezměte si třeba takovou pokličku. Poklička je z pohledu chlapa prostý předmět ležící na hrnci a lze ji jednoduchým pohybem z hrnce i odstranit. Jenže v kuchyni, kterou opustila žena, není nikdy nic takové, jak se na první pohled zdá, takže ani s pokličkami to nebývá tak snadné. Kdo se nikdy nespálil o tepelnou výměnou ohřáté ucho pokličky, nikdy nepochopí utrpení, které taková nepříjemnost způsobí. Zachovat chladnou hlavu je v takové chvíli skoro nadlidský výkon a tak je doslova úžasné, že i přes všechnu tu nepopsatelnou bolest dokáže muž-vynálezce najít mnohem bezpečnější způsob, jak neklidnou pokličku zkrotit a přemístit z hrnce na pult. Jelikož každý tvor tohoto pohlaví je tak trochu kutil, má kdesi zahrabané kleště kombinačky, které jsou pro účel zvedání pokliček nevhodnější. S jejich pomocí totiž lze celkem snadno a bezbolestně uchopit i rozžhavené ucho a v klidu s ním manipulovat podle potřeby.
Dalším velmi nebezpečným předmětem občas se vyskytujícím v kuchyni je palička na maso. Je sice pravda, že kdyby byla palička živá a uměla se nudit, tak už je dávno unuděná k smrti, protože až k naklepávání masa se náš chlap ještě neprokousal, ale i tak do budoucna hrozí nepříjemná zranění a tak bude dobré si vysvětlit, jak se jim vyhnout. Nejčastěji se chlap zraní paličkou na maso tak, že se klepne do prstu. Důvod je jednoduchý – maso je třeba si semtam přidržet rukou, protože prkénko po babičce má už nejlepší léta dávno za sebou a tak se nejedná o nic rovného. To bez přidržování způsobuje, že pořád tak podivně poskakuje a neustálým dopadáním na pracovní plochu vyluzuje příšerné zvuky, z kterých i odolného jedince, jako je náš muž bez ženy, musí zákonitě bolet hlava. Řešení je i tady velice prosté. Tak zaprvně bude muset muž zahodit to ukázkově zkroucené prkénko. Například do dřezu, domnívá-li se, že by mu svědomí nedalo spát, kdyby takovou historickou relikvii vyhodil do popelnice. Vždyť maso se dá naklepat přímo na pracovní ploše, a ta trocha nepořádku se přece vstřebá. Tamtéž umístí i paličku - samotné naklepávání půjde chlapovi lépe, když místo toho obrovitého nástroje použije například kladívko, protože to má výrazně menší plochu v místě styku s masem a tím se samozřejmě snižuje i riziko ztráty nehtu po neopatrné manipulaci s klepacím náčiním. Sice to déle trvá, ale co na tom. Hlavně, že potom nemusí muž běhat jako šílenec po okolí s kompletně ofačovanými končetinami.
Další typická kuchyňská nehoda se může chlapovi stát celkem snadno. Pokud je takový dobrodruh a ke svým téměř chemickým pokusům, které tak honosně a nepřesně nazývá vařením, využívá ingredience v mraženém stavu, je téměř jisté, že narazí na problém s rozdělováním obsahu v pytlících a krabičkách, neboť jak známo, opuštění muži jsou v tomto směru, stejně jako v mnoha jiných, značně znevýhodňováni tím, že nemohou koupit pytlík s dávkou pro jednu osobu. Až po vyjmutí ingrediencí z mrazáku a jejich přemístění na pracovní pult je vše v pořádku, (aspoň není znám žádný případ, kdy se muž dokázal zranit i při této jednoduché činnosti) roztržení pytlíku či jeho rozstřižení také málokdy způsobí nějakou fatální újmu na zdraví, pokud se muž nesnaží dobýt k obsahu nožem namířeným proti svému hrudníku, problém nastává až ve chvíli, kdy kostka zmraženého čehosi leží na pultě a ne a ne rozmrznout. Samozřejmě, šlo by navolit na mikrovlnné troubě program rozmrazování a počkat, ale to trvá příliš dlouho a pečící program zas udělá z potravin neidentifikovatelnou hroudu, která se z otočného talíře jen špatně odlupuje a tak nakonec skončí v koši i s talířem. Pokusy oddělit nějakou tu část pomocí nože je našemu muži bez ženy lepší zakázat rovnou, protože si musí uvědomit, že je v bytě sám a k zastavování tepenného krvácení je mimo postiženého potřeba ještě alespoň jeden dobrovolník. Nůž totiž nezřídka klouže a vůbec si dělá co chce, ačkoli je to v rámci mužova vnímání proti všem fyzikálním zákonům, a tak není o zranění nouze. Ideální je opět nalézt v bytě své kutilské náčiní a pro tento účel použít například pilku na železo. Postup je pak stejný jako při manipulaci s kovem, jen to o maličko více studí do rukou. Omrzliny však nehrozí, takže tu chvilku se to snad vydržet dá. Podobný postup lze například využít i při porcování masa, protože je dokázáno, že nic z potravin, a to dokonce ani v mraženém stavu a s kostí není tvrdší a odolnější než železo.
Ať už ale na muže číhá v kuchyni jakékoli nebezpečí, je pouze otázkou času a pravidelného tréninku, než se naučí tyto překážky předvídat a zvládat. Pokud si do té doby nějak výrazně neublíží, budou mu jeho jistě jeho nové kuchyňské povinnosti připadat jednodušší a zvladatelnější.
Vezměte si třeba takovou pokličku. Poklička je z pohledu chlapa prostý předmět ležící na hrnci a lze ji jednoduchým pohybem z hrnce i odstranit. Jenže v kuchyni, kterou opustila žena, není nikdy nic takové, jak se na první pohled zdá, takže ani s pokličkami to nebývá tak snadné. Kdo se nikdy nespálil o tepelnou výměnou ohřáté ucho pokličky, nikdy nepochopí utrpení, které taková nepříjemnost způsobí. Zachovat chladnou hlavu je v takové chvíli skoro nadlidský výkon a tak je doslova úžasné, že i přes všechnu tu nepopsatelnou bolest dokáže muž-vynálezce najít mnohem bezpečnější způsob, jak neklidnou pokličku zkrotit a přemístit z hrnce na pult. Jelikož každý tvor tohoto pohlaví je tak trochu kutil, má kdesi zahrabané kleště kombinačky, které jsou pro účel zvedání pokliček nevhodnější. S jejich pomocí totiž lze celkem snadno a bezbolestně uchopit i rozžhavené ucho a v klidu s ním manipulovat podle potřeby.
Dalším velmi nebezpečným předmětem občas se vyskytujícím v kuchyni je palička na maso. Je sice pravda, že kdyby byla palička živá a uměla se nudit, tak už je dávno unuděná k smrti, protože až k naklepávání masa se náš chlap ještě neprokousal, ale i tak do budoucna hrozí nepříjemná zranění a tak bude dobré si vysvětlit, jak se jim vyhnout. Nejčastěji se chlap zraní paličkou na maso tak, že se klepne do prstu. Důvod je jednoduchý – maso je třeba si semtam přidržet rukou, protože prkénko po babičce má už nejlepší léta dávno za sebou a tak se nejedná o nic rovného. To bez přidržování způsobuje, že pořád tak podivně poskakuje a neustálým dopadáním na pracovní plochu vyluzuje příšerné zvuky, z kterých i odolného jedince, jako je náš muž bez ženy, musí zákonitě bolet hlava. Řešení je i tady velice prosté. Tak zaprvně bude muset muž zahodit to ukázkově zkroucené prkénko. Například do dřezu, domnívá-li se, že by mu svědomí nedalo spát, kdyby takovou historickou relikvii vyhodil do popelnice. Vždyť maso se dá naklepat přímo na pracovní ploše, a ta trocha nepořádku se přece vstřebá. Tamtéž umístí i paličku - samotné naklepávání půjde chlapovi lépe, když místo toho obrovitého nástroje použije například kladívko, protože to má výrazně menší plochu v místě styku s masem a tím se samozřejmě snižuje i riziko ztráty nehtu po neopatrné manipulaci s klepacím náčiním. Sice to déle trvá, ale co na tom. Hlavně, že potom nemusí muž běhat jako šílenec po okolí s kompletně ofačovanými končetinami.
Další typická kuchyňská nehoda se může chlapovi stát celkem snadno. Pokud je takový dobrodruh a ke svým téměř chemickým pokusům, které tak honosně a nepřesně nazývá vařením, využívá ingredience v mraženém stavu, je téměř jisté, že narazí na problém s rozdělováním obsahu v pytlících a krabičkách, neboť jak známo, opuštění muži jsou v tomto směru, stejně jako v mnoha jiných, značně znevýhodňováni tím, že nemohou koupit pytlík s dávkou pro jednu osobu. Až po vyjmutí ingrediencí z mrazáku a jejich přemístění na pracovní pult je vše v pořádku, (aspoň není znám žádný případ, kdy se muž dokázal zranit i při této jednoduché činnosti) roztržení pytlíku či jeho rozstřižení také málokdy způsobí nějakou fatální újmu na zdraví, pokud se muž nesnaží dobýt k obsahu nožem namířeným proti svému hrudníku, problém nastává až ve chvíli, kdy kostka zmraženého čehosi leží na pultě a ne a ne rozmrznout. Samozřejmě, šlo by navolit na mikrovlnné troubě program rozmrazování a počkat, ale to trvá příliš dlouho a pečící program zas udělá z potravin neidentifikovatelnou hroudu, která se z otočného talíře jen špatně odlupuje a tak nakonec skončí v koši i s talířem. Pokusy oddělit nějakou tu část pomocí nože je našemu muži bez ženy lepší zakázat rovnou, protože si musí uvědomit, že je v bytě sám a k zastavování tepenného krvácení je mimo postiženého potřeba ještě alespoň jeden dobrovolník. Nůž totiž nezřídka klouže a vůbec si dělá co chce, ačkoli je to v rámci mužova vnímání proti všem fyzikálním zákonům, a tak není o zranění nouze. Ideální je opět nalézt v bytě své kutilské náčiní a pro tento účel použít například pilku na železo. Postup je pak stejný jako při manipulaci s kovem, jen to o maličko více studí do rukou. Omrzliny však nehrozí, takže tu chvilku se to snad vydržet dá. Podobný postup lze například využít i při porcování masa, protože je dokázáno, že nic z potravin, a to dokonce ani v mraženém stavu a s kostí není tvrdší a odolnější než železo.
Ať už ale na muže číhá v kuchyni jakékoli nebezpečí, je pouze otázkou času a pravidelného tréninku, než se naučí tyto překážky předvídat a zvládat. Pokud si do té doby nějak výrazně neublíží, budou mu jeho jistě jeho nové kuchyňské povinnosti připadat jednodušší a zvladatelnější.
dík :D
(SkunnY, 14. 12. 2008 12:18)