Marcela-Matějková-story

Do obchodu mě přivezli obrovským autem. Byla nás plná bedna králíků a všichni jsme vypadali stejně, jak jsem si všimnul, když jsem se trochu v té bedně rozkoukal. Dokonce jsme všichni měli v předních tlapkách mrkev. Samozřejmě plyšovou, protože i my, králíci, jsme byly plyšoví.

… Jinak se tady ve Vyskytné máme báječně. Hrajeme si s Nelou a s Adamem na písku a chodíme ke koupališti. Ono se tomu říká koupaliště, ale je to vlastně rybník přímo u lesa, kde se koupeme a taky je tam pláž z betonových desek a na ní se můžeme opalovat. V místním kiosku  dětem kupuje babička zmrzlinu a limonádu. Zrovna včera bylo velké vedro, tak jsme ke koupališti hned po obědě vyrazili. Teda řeknu vám, slunce pálilo a já jsem se potil, až jsem měl mokré uši. Nela cestou pořád dorážela na babičku: „Že mi, babi, koupíš tu ledovou ještěrku,“ a do toho Adam: „to já si dám radši čokoládový kornout.“ Babička byla pro a ptala se mně, co si dám já. „Babi, mně stačí, když mi natrháš čerstvou travičku, na té já si nejvíc pochutnám. Ale nesmí být zapařená, to bych se mohl nadmout. Na nadýmání všichni králíci  trpí. To je pak moc bolí bříško. Vody se s Mimi napijeme z koupaliště, viď Mimi.“

„Jasně že jó, Králíku, napijeme se z koupaliště a já se pokusím někde u stanů sehnat kousek masa. Babička mě pořád krmí těmi granulemi a nebere vůbec v úvahu, že mám daleko radši něco opravdového a ne pořád tu umělou stravu. Babička zdůrazňuje, že v těch granulích jsou všechny vitamíny a potřebné látky pro dobrý růst psa, pro hustou srst a já nevím ještě, jaké všechny výhody to má mít. Ale že to není nic moc, to ji nezajímá,“ rozohňovala se Mimi a já jsem byl rád, že spolu běžíme daleko vepředu, takže to babička nemůže slyšet, bylo by jí určitě líto, že je Mimi k ní takhle nespravedlivá.

… Aby toho nebylo málo, další překvapení nám připravila za malou chvíli Nela. Vzala si kruh a rozhodla se, že s babičkou půjde taky do vody. Babička se dost dlouho osmělovala, na rozdíl od Nely, která byla ve vodě hned. Pak se Nela z ničehož nic rozhodla, že se půjde sklouznout na skluzavku. To je tedy něco, neboli jak říká Adam, to je teda hustý. Vždyť Nela skluzavku zatím zásadně odmítala!  Ale teď, když její brácha neohroženě skáče ze skokánku, tak to je jiná. Nela se přece nedá zahanbit. Sklouzla se jednou, podruhé a pak znovu a znovu. Nakonec si vyměnila kruh za nafukovací rukávky a plavala s babičkou o závod. Já jsem běhal po břehu a Nelu jsem neustále sledoval, aby se jí něco nestalo. Je to přece moje holka a já se o ni bojím, ale na druhou stranu jsem na ni hrdý.

„Nelo, ty příští rok už budeš určitě plavat úplně sama, na to vezmu jed,“ prohlásila babička a koupila jí zmrzlinu, která se jmenuje Vaječný pohár. Adam si dal kofolu a babička malý Pelhřimov. My s Mimi jsme se šli proběhnout kolem koupaliště a Mimi si libovala: „To byl dneska krásný den, viď Králíku! Já mám takovou radost z Adama, který skáče ze skokánku a z Nely, že tak krásně plave, i když zatím jen s rukávkama. Ti nás tedy překvapili, to se musí uznat.“

… Teď už je konečně tma a my jsme celí napjatí. „Děti, dneska můžete být vzhůru, dokud neuvidíte padat alespoň jednu hvězdu, aby jste si mohly něco přát, ale to přání musí být rychlé, než hvězda zhasne, jinak to neplatí. Já už vím, co si budu přát, já si totiž přeju vždycky jedno a to samé,“ prohlásila babička a sedla si na terasu naproti Adamovi a Nele.

„Mně je stejně jasné, co si babička bude přát, jednou mi své přání říkala: Prej abysme byli všichni v rodině zdraví. To já si tedy budu přát něco výjimečnějšího, neřeknu co, ale týká se to aut,“ rozhlíží se po obloze Adam.

„Já bych dneska nemohla jít brzy spát i když jsem ještě malá,“ rezolutně uplatňuje svůj názor Nela, „já si totiž budu přát, abych se stala modelkou a tak musím být dneska dlouho vzhůru. Přece nebudu čekat se svým přáním, až budu velká!“

Adam s Nelou a s babičkou si povídají o svých přáních, zatímco my s Mimi napjatě sledujeme oblohu. „Králíku, mám první úlovek, hurá už spadla a sakra, nestihla jsem si nic přát, tak příště.“ Mimi nás všechny předstihla, má už k dobru první hvězdu i když bez přání. Babička a děti přestaly klábosit a všichni i s Mimi se vydáváme na hráz rybníka.

„Padá,“ vykřikla Nela, „a stačila jsem si přát, že chci být modelkou, jupí!“

„Hele, babi, zase ten černej pes, co se tady pořád potuluje bez dozoru po vesnici, ale je moc hodnej, chce jít s námi na noční procházku, pojďte, vezmeme to až do Kozí uličky a kolem Přádnů zpátky, ať vidíme ještě nějaké hvězdy,“ přimlouvá se Adam a v tom má i on štěstí na hvězdu.

… Adam bude od příští soboty sdílet pokoj s plyšovými pejsky Davidem a Kočičákem, na což se všichni tři obrovsky těší. 

Nela už nezlobí a nevzteká se a není divu, vždyť už po prázdninách nastoupí do opravdické školy, do té samé, do které chodí Adam. Nela už je velká holka a bude z ní školačka. Já si osobně myslím, že to bude jedna z nejšikovnějších holčiček ve třídě, při zápisu do  školy ji paní učitelka moc chválila.

Abych nezapomněla, blíží se jarní prázdniny a s nimi zase odjezd do Vyskytné, černej Dane a Jetelinko, těšte se, my se na vás taky těšíme!

Teď už jsem hrozně utahaná, tak se mějte krásně, já končím s psaním a zaléhám do svého pelíšku.

Přeji vám všem dobrou noc a ať vás blešky štípou celou noc!