Deštivý den
Po dlouhé řadě horkých dnů konečně jeden deštivý. Těšila jsem se, až sprchne, ale teď mi ten celodenní déšť nějak leze až do morku kostí. On mi leze hlavně na nervy. Nebo snad mé mollové rozpoložení mysli není způsobeno jen nepřízní počasí, ale hlavně včerejším silným zážitkem v Horáckém divadle?
Jakmile jsem nedávno zjistila, že Horácké divadlo Jihlava zařadilo na repertoár inscenaci Alžběty Michalové – Kubíčkové Jediný život, pojednávající o smutném údělu těžce fyzicky postiženého básníka Jana Zahradníčka v komunistických věznicích, neváhala jsem a zakoupila vstupenky.
O Janu Zahradníčkovi jsem věděla jen povšechně, coby o katolickém esejistovi, překladateli a básníkovi. A taky, že byl odsouzen komunistickým režimem za velezradu. Víc nic, snad jen jsem si ho dávala do souvislosti s Jakubem Demlem a to bylo vše.
Bylo mi jasné, že nepůjde o lehké téma, ale síla prožitku předčila veškeré mé očekávání. Inscenace je veskrze moderní ve všech složkách, které působí na diváka, hudba, kostýmy, scéna, herecké výkony. Není to zatuchlé představení připomínající ochotnické nastudování pašijové hry z minulého století. Nebudu to rozebírat, to patří povolanějším, tak jen pár poznámek k vlastnímu ději.
Mše ve vězení, soud s katolickými intelektuály ve vykonstruovaném procesu, následné odsouzení, ponižování těžce fyzicky postiženého básníka surovým dozorcem. V kontrastu s tím odvaha jiného dozorce, který pašoval z vězení Zahradníčkovy básně. Ale hlavně síla vztahu básníka a jeho ženy Marie, láska obou k jejich třem dětem, vyznívající z jejich korespondence, z básní napsaných ve vězení i ze sporadických rozhovorů manželů přes mříže pod bdělým dohledem bachařů.
Představení probíhalo bez přestávky, což napomohlo ke stupňování napětí inscenace. Tragická smrt dvou dcer, poté povolení k návštěvě domova na podzim roku 1956, příslib podmínečného propuštění na svobodu. Zjištění, že slib propuštění se ukázal coby žert komunistických věznitelů. Ostatně čtrnáct dní doma bylo vězňovi připočteno k trestu. Trochu úlevy, alespoň pro mne, přineslo zjištění, že krátká návštěva přinesla své ovoce. V létě 1957 se Zahradníčkovým narodila dcera Marie Štěpánka. Jan Zahradníček byl po devítiletém věznění propuštěn na svobodu v rámci všeobecné amnestie v roce 1960. V tomtéž roce umírá.
K představení se v myšlenkách stále vracím. Může se někdo divit, že po tak silném zážitku mi šedivý deštivý den zrovna nepadl do noty.
