Výběr z diskuse k SUTĚ na Neviditelném psu
Výběr z diskuse, která proběhla na Neviditelném psu
ve dnech 25.-27.6.2008 k příběhu
S u t a
Autor: Marcela Matějková
odpověď na dotazy o balkánských honičích: Jistě chápete, že nemohu bez svolení majitelů zveřejnit adresy a ani fotky. Na mých stránkách je však odkaz na balkánské honiče, na kterém se můžete dovědět více odborných informací i prohlédnout si fotografie.
Autor: RenataE
Marcelo, měla jsem zatajený dech, jak to dopadne! A pak jsem si oddechla.
Autor: aida.
Marcelo, jinak Ti musím moc poděkovat za všechny fotky a pěkné povídání.
A co se tématu článku týče, je to hrozně smutné, ale překvapená jsem nebyla - jedna známá mi povídala něco podobného z BiH; skončilo to taky podobně - přivezli si štěňátka domů.
ufff: Tak jako mnoho ostatních i já se děsila číst ... díky za ten happy end.
až se mi tajil dech a samo jsem koukla na konec, abych tady nebulela, stejně jsem měla nějak zamžený monitor. Chudinka malá mamina, měla nakonec štěstí a štěnísci taky, ale já tohe prostě nechápu a nesnáším. Já bych toho člověka s tou lopatou honila kolem dokola a měl by moc velikou kliku, kdybych ho nechytla. Já prostě vidím rudě, když někdo ubližuje dětem nebo zvířatům a to jakýkoliv, ale psům !! to už se fakt neznám
Autor: štětinka
odporný příběh ze života s naprosto netradičním koncem, za který tímto děkuji všem zúčastněným.
Mimochodem, nepřijde Vám, že by ti odvážní pašeráci výborně zapadli do naší party?
Autor: Jakub S.
Paní MM, ten článeček aji ta skutečnost samotná jsou jako život: tristní a povznášející zároveň!: Váhy tomu - a podstatné - dodává, že se to stalo: protože takové vymyšlené věci, takové sladkobolné dojáky, v každé lepší redakci už od první republiky odkazujou na Červenou knihovnu ap. Ale f a k t a jsou d r t i v á .
Pro mě je šokující především ta samozřejmost, že zřízenec mýrnykstýrnyks přijde s lopatou a jme se jí nebohou toulavou čerstvou matinku zabíjet. Yva má naprostou pravdu, viz u ní.
MARCELO!!!!!: Co mi to děláte? Osobo?? Já tady regulérně želvím!!! Ale moc hezky želvím. Kdyby to vždycky nabralo tyhle konce. Takže za všechny ty čtvernožce díkec fšem, kteří se záchranné akce zúčastnili. To je na medailu
Autor: PetraK
a ještě dotaz nenajde se někde víc fotek fenky Suty? Moc ráda bych se podívala, jestli je to možné. Dík,
taky mě to zajímalo, hlavně fotečky maminky Bibiny
já si zadala do vyhledávače plemeno a vyjela mi dokonce jedna chovka tady u nás! Zajímavý hafani - jen to má jednu nevýhodu - je to honič a přiznám se, že dle mých kritérií, já musím od těchhle hafů dát ruce pryč
Autor: Beda
no teda...hodný kus článku jsem si říkala - bože, to bude start do dnešního dne.. ještě že se to otočilo
Autor: Clea
Já jsem věděla že to nemám číst v práci... Teď tu sedím s ubulenejma očima a doufám, že mi do kanceláře nikdo nevrazí Takovéhle příběhy jsou prostě neskutečné a skoro neuvěřitelné, ale krásné.....
Autor: Lucka V
Ještě se na světě najdou dobří lidé! Je krásné číst, že jsou lidi ochotní pomáhat takovýmhle zuboženým dušičkám! Obávám se, že bych měla snahu též vzít lopatu a bacit s ní toho zřízence. Aspoň tyhle hafušky se ale narodily na šťastné planetě a budou se mít dobře. Díky vám za to!
Lucko, v tomhle jsem stejná, jak někdo ubližuje zvířatům, jsem velmi....důrazná
Autor: YGA
Ajajaj. Jsem na tom jako Dee - dočetla jsem po větu "... idyla skončila" (či tak nějak podobně), pak jsem skočila na konec, jestli to dopadlo dobře a pak se opatrně prokousávala tím mezi tím. Moc jsem si oddechla, že záchranná akce dopadla dobře a obdivuju odvahu všech "účastníků zájezdu". Byli to lidé se srdcem na svém místě.
P.s.: Myslím, že stěžovat si měla delegátka na pracovníka kempu u jeho vedení, protože umlátit psa před očima rekreantů je nejen barbarské, ale nevíc to neprospívá obchodu - asi bych už nikdy nejela na místo, na které bych měla tak hnusné vzpomínky (a ubití psa by asi překrylo všechny krásné dny na pláži) a navíc bych upozorňovala všechny známé, aby tam taky nejezdili. Nevím, bylo-li by to něco platné - asi by se fenky zbavil o kus dál, ale možná by si časem uvědomili, ža tak si stálé zákazníky nezískají.
Autor: LA
Aspoň, že je tu dobrý konec. Vztah lidí ke zvířatům je problém nejen na jihu. Jen nechápu, jak mohla delegátka s vlastním psem tvrdit, že umlátit matku a utopit štěňata je pro ně to nejlepší. Myslím, že o umlácení tu má každý jasnou představu a co se týče utopení, znám velice dobře z vlastní zkušenosti, jak se cítí takové topené mládě. Ještě bych pochopila smrtící injekci, ale tohle?
Ráda slyším, že všichni mají nový a lepší domov.
Autor: Li
Mám problém stejný jako Dee a Vave, je to moc silný příběh, naštěstí však s dobrým koncem...Pro tuto fenečku a její miminka s dobrým koncem a dál si zakazuji cokoliv domýšlet.....
Autor: Bubu
Hu... To jsem si oddechla, že to tak dopadlo.
Autor: Dee
jsem zbabělec a přiznám se, že napoprvé jsem článek nedočetla. Až teď a to ještě opatrně a jen konec. Jsem ráda, že to dobře dopadlo a Suta a všichni její příbuzní našla svůj nový a hlavně šťastný domov.
Autor: Xerxová
hezký den všem Zvířetníkům a zvířátkům. Vztah lidí na jihu k toulavým psům se bude měnit dlouho... Pro ně je likvidace toulavých psů a štěňat běžná věc (asi jako "naše" topení koťat na vesnici). Dík účastníkům záchranné akce, že darovali pejskům život
Rovněž přání pěkného dne Betí smečce i všem ostatním. S těmi zvířaty na jihu je to bohužel pravda, ale i když pochopím, že prostě nejde nechat fenu se sedmi štěňaty v kempu (a myslím, že to chápu), odmítám pochopit, že by bylo třeba umlátit ji lopatou. Se skřípěním zubů a v krajním případě se smířím s utracením, ale ne s takhle lhostejným přístupem k životu, který je ŽIVOTEM, i když není můj... i když je "jenom" zvířecí.
Díky všem, kteří se v tom Sutomore nesmířili s "místními zvyklostmi" a vrátili psíky do života Máte za to nahoře u CD spoustu blýskavých *****
Autor: Karolína
Až mi tu slzičky vyhrkly jsem dneska nějaká rozněžnělá! Asi to bude tím, že jdu zakládat archív a nechce se mi do toho už tak půl roku! Ale je to krásné povídání se skvělým koncem! Ať žijí hodní lidé, kterým osud zvířátek není lhostejný!
Autor: EvaŽ
Psi na jihu to mají vždy velmi těžké. Zákazy, nezájem, krutost. Přesto i tam se najdou milovníci psů, ale je to vzácnost. Fakt je, že v kempu 7 fenek nechat nelze, na druhé straně jsem uronila nad pomlácenou fenkou slzu. Doufám, že se u nás tak daleko nedostaneme, i když se stáváme (pejskaři) veřejnými nepřáteli díky novinám a zákonodárcům. Nepřečtete si o canisterapii, ale o pokousání psem. Jsem moc ráda, že zmíněnou fenku propašovali i se štěňaty a že našli dobré domovy.
Není vám taky divný ten severojižní gradient zájmu o kočky versus psy? Já mám hypotézu, že na severu byl důležitý pes pro lov, na jihu kočka pro ochranu před hlodavci. Proto na severu preferují psy, na jihu kočky. Ale nevím, nikde jsem o tom nic nečetla...
Pani Slavěnka - naše bytná, ke které roky jezdíme, je obrovská milovnice všeho živého. Když ještě žil kapitán, její muž, na dotaz, jak se jmenují jejich nový psí přírůstek, prohodil na půl koutky "Pegica či Megica - to Slavěnka zná ..." a nenapodobitelně rozhodil rukama - časem jsem pochopili, že Slavěnka domů nosí odložené psy, krmí potulné kočky jak na letním bytě v Grabavčici tak i v zimě ve Splitu (a v opačných ročních obdobích pendluje mezi těmito místy - bratru 60 km tam a 60 km zpět jenom kvůli tuláčkům), ptáčci jí hnízdí na balkoně a milý Stipe jí to toleroval (Jenom nesmí obtěžovat hosty!) Myslím, že i na jihu se najdou lidé, kteří si váží zvířecího života a snaží se jim pomáhat, jak to jde.
Autor: EvaŽ
Jistě se najdou milovníci a zachránci psů všude, ale na jihu je to přece jen vzácnější.
Autor: Rpuť
Jééééé - to se to čte po ránu!
Autor: Hana W
A jeste se mi libila ta přepsaná komunikace s udržbářema. A to vubec neberu ve spatnym. Ja jsem vzdycky verila, ze komunikace je hlavni ucel a mluvit rukama a blbe nekolikajazycne je moje specialita. Jako treba francouzstina - neco jsem ji pochytila v rodine - ale to byla slova, ne gramatika. (Ucila jsem se krome nemciny hlavne anglictinu - kvuliva Beatles, abych pochopila pisnicku Help)Tak kdyz jsem se musela francouzsky domluvit, pouzivala jsem zakladni slovni zasobu, minuly cas byl, ze jsem ukazala rukou za sebe, budouci cas jsem mavla rukou dopredu a fcil bylo fcil. Naposledy jsem to pouzila uspesne v Quebecu, kde rudimentarni francouzstinou, rukama a anglictinou jsme treba prokecali cely vecer. Oni kdyz videli tu moji uprimnou rucni snahu, tak nakonec i priznali, ze mluvi neco anglicky. No, a ta panslovanstina strejchla nemcinou je taky dobra. (poznámka: Hana W. píše z USA proto ji chybí v počítači diakritika)
Mně to Tvé povídání o prokecání večera rukama-nohama + francouzštinou připomnělo, jak jsme jednou byli s drahou polovicí ve Švýcarsku u mých kamarádek. Můj muž jazyky neovládá, učil se anglicky i německy, ale má ostych z mluvení, takže spíš pasívně poslouchá, pak si ale dá skleničku, dvě a už to jede a je po ostychu! Anne Marie mluví mnoha jazyky, pracovala na několika velvyslanectvích ve světě, je to moc chytrá dáma. Její sestra mluví německy a francouzsky, ale rodiče mluvili pouze francouzsky. My ženy jsme kamsi odchvátaly připravovat materiál na fondue a pánové - můj muž + tatínek obou přítelkyň osiřeli. Když jsme se vrátily z kuchyně do jídelny, byli v živém rozhovoru! Tatínek byl tehdy již skoro 90tiletý pán, ale velmi bystrý a čilý a tak zaujatě si cosi vykládali, že jsem strnula jak Lotova žena ve dveřích s jakýmsi hrncem, který mi málem vypadl a pozorovala jejich dokonalou souhru. Pravda - šermovali rukama-nohama a kreslili si ve vzduchu i po stole, ale smáli se u toho jak malí kluci a zřejmě si řekli úplně všechno, co potřebovali. Dodnes, to už je přes 25 let, si na to vzpomínám a před sebou vidím, jak si to oba užívají!
Nejpestřejší směs "panslovanštiny" jsem zažil na vandru v Lubovňanské vrchovině a na Vihorlatu. Mluví se tam všelijak, ale výsledná směs je složena z češtiny (malé české enklávy snad ještě středověkého původu si udržely jazyk), slovenštiny, polštiny a rusínštiny, občas s vůni jidiš... ale to už není "slovanština", že. Bylo to strašlivé, ale z nějakého důvodu mi to vyhovovalo (že by ta ruská babička a její silně přízvučná čeština?) a domluvil jsem se všude - na západ od nás občas přijde ke cti manuální esperanto, protože např. německy neumím skoro ani slovo, a to je ve zdejším regionu napováženou
Občas jezdíme do bývalé NDR a tam je to pro mne tragédie- oni mluví německy. Já německy sice docela rozumím, jako tady v Brně kdekdo, ale tím jazykem nemluvím. V životě jsem se ho neučila. Strašně mě vytáčí, že já se fakt snažím pochopit, co mi říkají, ale odpovídám anglicky- a to oni se zase nesnaží a tvrdí, že nerozumí. S jedním pánem kolem padesátky jsem se snažila domluvit tak dlouho, až on přešel na ruštinu a tam jsme to nakonec domluvili.
A to je ještě otázka, jestli by člověku ta spisovná němčina byla co platná. Soudím podle svých rodičů - mamka mluvila velmi dobrou, leč skoro spisovnou němčinou, takže na území NDR a obecně kolem Labe zhusta přestávala rozumět variantě "sasko-hamburské" a zoufale volala na pomoc tátu (Zdeno pojď sem, prosím tě, já mu vůbec nerozumím), který výše zmíněného dialektu nabyl empiricky jako kluk, když se pletl v Děčíně a v Ústí pod nohy "šífákům". Znělo to příšerně - ale fungovalo to!
Autor: Bětuláskovo!
Tak tohle je velmi poutavé povídání. Teď jsem si uvědomila, že na poslední přímořské dovolené jsem nezahlídla psa ani kočku... zvláštní. Asi je snědli. (Proboha, žertuji!!)
Možná nežertuješ, jde o to kdes byla.
V Bulharsku a znova jsem prošla vzpomínky a fakt si nevybavuju z celé té vilkové čtvrti jediné zvíře. Zatímco tady skoro v každým penzionu bydlel penzioní psík nebo lokálová kočka a my hosti jsme je přes zákaz krmili 'pod stůl'.
Ad my hosti jsme je přes zákaz krmili 'pod stůl'. Zvyk je železná košile. Já už nechávám Anežce její desátek i z mističky s obědem, který si beru do práce.
Poslední roky v Chorvatsku jsem taky neviděla volně pobíhajícího psa (a i ty kočky byly celkem živeny, žádné vychrtlinky). Téměř všichni psi na vodítku. Vlastně v Podace dva pobíhali - jeden dalmatin a jeden skorodalmatin - oba měli obojky a byli vypasení - žádné chudinky. Po večerech se "nenápadně" ochomítali okolo místních venkovních bister a kaváren a pizzerií. Nikdo je neodháněl, spíš jim něco podstrčili a dokonce jsem někde zahlídla i misky s vodou - zřejmě všichni věděli, komu patří.
Stejný dojem jsem měla z loňského Rhodosu - ale je pravda, že většinu tuláků "uklidí" před hlavní sezonou... Měli tam krmná místa pro toulavé psy a kočky, kasičky na "turistické" peníze, ale o kastračních programech ani slovo... Je to běh na dlouhou trať, ale myslím, že se trošku blýská na lepší časy.
V Chorvatsku u Puly před dvěma lety jsem zažila, jak se místní psi chodí krmit do kempu- všichni měli obojky a přes den byli v čudu, přicházeli až navečer, když turisté chystali večer. Nejčastěji se u nás zastavoval pes zvaný Somrák Jack, ten dokázal kamarádovi šlohnout jídlo ze stolu. Takže asi jak kde.
Autor: Hana W
Marcelo, to je nádherná story - teda s pitomým začátkem, ale za to ten konec. Jste bezvadní!!!!!!
