Marcela-Matějková-story

Máminy vzpomínky jsou moc pěkné. Obsahují nejen cenné informace o době, kterou my jsme neprožili, ale i způsob zpracování považuji za velice zdařilý.

Co bych za to dala, kdybych si mohla přečíst vzpomínky dědy všenorského z cesty z Ruska po skončení 1. světové války, babičky všenorské na její život ve Vídni, báby na školu u jeptišek a na rozšlapaný panamák na Vyšehradských hradbách, nebo vzpomínky táty a tety Lídy na Volenice a Vídeň.

Ode dneška za 12 dní skončí rok 2001.

Pro naši rodinu to byl nejkrutější rok mého života. V dubnu mi umřel můj drahý, milovaný manžel Ing. Miroslav Smetana, pro mne Meďour a já pro něj Králík. Bylo mu bez tří měsíců 80 let.

Moji rodiče se seznámili při letní taneční zábavě na zahradě restaurace U Mesteků v Horních Mokropsech (dnes Všenorech).

Můj otec byl člověk vrcholně společenský a ve společnosti velice oblíbený. Po zaměstnání zašel do nějaké útulné pražské hospůdky, nebo na Smíchově k Holubovům, kde určitě byli nějací známí a kde bylo veselo a nepospíchalo se domů.

Dědeček Karel Holub se narodil na Českomoravské vysočině v obci Úsobí v roce 1879.
A aby rodině pomohl, vydal se na vandr a směřoval do Vídně, jako tenkrát mnoho mladých lidí.

Manžel Mirek začal psát své paměti přede mnou, ale zůstalo jen při pár odstavcích, které připojuji ke svým vzpomínkám.