Linhartův landscape folk
Linhartův landscape folk
Alba Petra Linharta přinášejí posluchači vedle hudebního zážitku i řadu informací o málo známých končinách naší vlasti a o příbězích, které se zde odehrály. To platí i o Petrově čerstvé novince nazvané Nezvěstní vydané v nakladatelství Galén. Především už názvy některých písní zní většině posluchačů záhadně a tajemně, což platí hned o té úvodní nazvané Siřem. Autor nás zavádí do této vsi v okrese Louny, kde v letech 1917 a 1918 pobýval u své sestry Ottly spisovatel Franz Kafka. V následující Johanngeorgenstadt se připomíná masivní těžba uranu na saské straně Krušných hor, po níž tu dodnes zůstalo devastované životní prostředí. Píseň Vejprty začíná verši „Dnes odjedou poslední vlaky / Nádraží ztichne jako katedrála“, což je odrazem toho, že sem jezdí vlak pouze v letních měsících a v neděli na konci září odjíždí ten poslední. Hraničky bývala osada v Rychlebských horách, kde za měsíčných zimních nocí údajně sjížděla do údolí mladá lyžařka. Pomník padlým ve válkách 20. století na návsi v obci Skytaly na Lounsku je příkladem toho, že smutek nad zmařenými životy je trvalý a hranice nerozlišující. Do Police nad Metují zve posluchače píseň Oči Viléma Pellyho připomínající, že se toto město na krátký čas stalo slavným skoro jako francouzské Lurdy. To když v roce 1892 čtrnáctiletá Kristina Ringlová spatřila mariánské zjevení, které se několikrát opakovalo, což přilákalo množství poutníků a ti sem přinesli peníze, vítaný základ pro zdejší průmysl. Ještě jeden místopisný údaj se tu objeví a to v písni Sbohem a kopeček, což je příběh obce Přísečnice zrušené v červnu 1974, kdy musela ustoupit přehradě.
Jsou tu samozřejmě i písně nevztahující se přímo ke konkrétním místům, ale také čerpající inspiraci ze života kolem nás. Je to například Marie, o níž autor v poznámce říká, že se ztratila ve virtuální síti a snaží se ji z ní vysvobodit veršem „Marie vypni ten fejsbůk / Za městem teče řeka / S tou vodou do daleka / Plyne tvůj život“. O tom, že občas záhadně zmizí osoba bez jakékoli stopy, zpívá titulní píseň Nezvěstní a pokládá otázku „Kam odchází naši drazí nezvěstní?“. Křížkům a pomníčkům lemujícím naše silnice na památku těch, kteří nepřežili havárie, je věnován titul Dušičky na E48. Verši „Na konci města a hluboko v duši / Umírá špitál / Rezavá brána spí v bezové buši“ začíná neuvěřitelný příběh opuštěné nemocnice v písni Urbex až na ex.
Sebezajímavější příběhy mistrně vpletené do poetických textů by nic neznamenaly, pokud by je nedoprovázela stejně kvalitní hudba, jakou Petr Linhart komponuje už dlouhou řádku let, ať už pro tato svá sólová alba nebo před tím pro Majerovy brzdové tabulky. Důležitý je i výběr doprovodných muzikantů, což je disciplína, v níž má Petr šťastnou ruku. Stálicí jeho sestavy je Josef Štěpánek, hráč na nejrůznější kytary a další strunné nástroje, k němu se řadí baskytarista Jan Lstibůrek a také úžasný klávesista Jan Steinsdörfer. Bicí, perkuse a zvonkohru tentokrát ovládl Martin Novák, perfektní opora řady jazzových formací. Jako host se k Petrovi přidala ve třech písních Marie Puttnerová, známá především z působení ve skupině Jablkoň. Výsledný zvuk písniček je bohatý, doprovodné nástroje hrají perfektně, ale nesnaží se o nějaké sólové exhibice na úkor zpěvu. Na to jsme ostatně zvyklí z předchozích alb Sudéta, Autobus do Podbořan, Rozhledna a Milostné vzpomínky na Čp. 8.
Obal a booklet alba se vyznačuje poněkud zvláštní grafickou úpravou, když veškeré informace i texty písní jsou vytištěny tak, že mezery a volná místa a řádky jsou vyplněny písmenem malé „iks“. Vypadá to sice zajímavě a moderně, ale četbu to poněkud ztěžuje, což je škoda právě u těch textů, kde verše nejsou psány ve stylu poezie, ale za sebou jak v dlouhém telegramu. Ale nápravu lze nalézt na webové adrese https//www.petrlinhart.cz, kde se lze dostat k diskografii a tam ke všem textům vytištěným v klasické úpravě.
Ivan Kott
Jonáš 2020; roč. neuved.(4): 18–19
