Vyšel nám článek v Červenovodským zpravodaji
Je tomu opravdu tak. V lednové čísle se nachází článek o našem výlětě do Adršpachu, který sepsali Vendula s Honzou. Pro ty, kteří ho ještě nemají, je níže přepsán.
Podzimní prázdniny
(25. – 27.10.07)
Konečně přišly dlouho očekávané podzimní prázdniny, na které se všichni Stopaři moc těšili. Ve čtvrtek 25.10. jsme odjížděli v 7.30 z vlakového nádraží v Červené vodě náhradní přepravou Českých drah směrem k Trutnovu. Cesta nebyla zrovna moc příjemná, neboť jsme museli mnohokrát přesedat a přelézat z vlaku do autobusu a opačně. Ale i přes tyto svízele jsme do Trutnova dorazili včas, takže jsme se stihli naobědvat a ubytovat na internátě střední lesnické školy. Pak jsme si sbalili pracovní nářadí a rychle utíkali na vlak odjíždějící do Radvanic. Zde jsme navštívili doly Stachov a Kateřinu, kde jsme prováděli výkopy v karbonském jílovci a snažili se tak získat fosílie pravěkých rostlin. I přes silnou zimu, drobný déšť a mlhu se nám povedlo objevit několik pěkných kousků 365 milionů let starých zkamenělin. Zhruba v 17 hodin jsme se s prokřehlými prsty vraceli na ubytovnu.
Potom, co jsme se umyli, najedli a zahráli několik společenských her, jsme se vydali na noční prohlídku města, která byla zakončená výstupem na magicky osvícený Památník generála Gablenze, odkud byl krásný výhled na celé město. Protože jsme byli všichni unavení, zamířili jsme zpátky na internát a rovnou do spacáku.
V pátek ráno jsme stávali v pět hodin a o necelých šedesát minut později opět ulehli ke spánku ve vlaku do Teplic. Do Teplického skalního města jsme vcházeli ještě za šera. Definitivně nás probudil až výšlap po nekončících kovových schodech na zříceninu gotického hradu Střmen ze 13. století. Po kratší pauze zde jsme si prošli modrý okruh a s pusou dokořán jsme otáčeli hlavu zleva doprava a pozorovali kamenné bloky tyčící se až nad koruny stromů. Některé byly pojmenovány podle tvaru, který připomínaly. Nejvíce se nám líbily: Katova sekera, Lidská lebka, Vlaštovčí hnízdo, Sumec Pepa a Koňská hlava.
Motali jsme se tam strašně dlouho a všem nám připadalo, že chodíme stále stejnými místy. Nebylo tomu ale tak, neboť jsme měli mapu, která nás přes Vlčí rokli dovedla do Adršpašských skal. Skalní jezírko bylo vypuštěné, a tak jsme se nemohli svézt na pramici. Vynahradili jsme si to zato navštívením Malého a Velkého vodopádu a delším pobytím u zatopené bývalé pískovny s nádherným podzimním zátiším a písečnými plážemi. Ještě jsme si prohlédli průrvu ve skále, která nese název Myší díra. Její stěny jsou od sebe vzdáleny pouhých padesát centimetrů. Nikdo tam naštěstí neuvízl, tak jsme se mohli všichni přesunout na nádraží v Adršpachu a uhánět na ubytovnu, kam jsme dorazili před osmou hodinou večer. Protože jsme byli moc unaveni, tak jsme šli brzo spát.
V sobotu byl budíček zase v pět hodin. Rychle jsme se nasnídali, uklidili po sobě a rozloučili se s panem vychovatelem. Odjížděli jsme vlakem s cílem Hradec Králové. Zde jsme navštívili největší vodní akvárium v Evropě a zhlédli film o žralokovi.
Ve 13 hodin jsme opouštěli i tuto poslední zastávku. Zpátky domů jsme šťastně dorazili v 15.30. Byli jsme sice unavení, ale zato plní fantastických zážitků.