MRM Třeboň 27.-28.10.2007
No, samozřejmě, že jsme měli více úspěchů, ale panička byla líná mi o nich něco říci, a tudíž tu píšu až o MRM....XD
Je to tady,... zase balení, někam se pojede! Hurá, opět se někam podívám! Celý natěšený už lítám a pobafávám po bytě, kde se všichni připravují na cestu, určitě na závody!
Ještě než odjedem, jdu se vyvenčit, poté odjíždí zástup dvou aut :)...V autě jsem usnul a jen co se vyspinkal, dojeli jsme na místo a já se konečně protáhl.
Následující den jsme se šli projít do haly a tam se i běhalo, nejprve se běhali kolečka, které si páníčkové vybrali. Dále se běhali dva jumpingy, první jsme čistě neproběhli, ten druhý však ano. Další den se běhali také dva parkury, tentokrát to byli dva openy, stejně jako předešlý den, tak první běh byl s laťkami a druhý bezchyby.
Jakmile jsme náš poslední parkur doběhli, tak mě panička mimo parkur objala.. a nechala mi sníst polovinu paštičky MŇAM!!! Nechápal jsem o co jde, ale když se vyhlašovalo a já tam poté stál ještě s dalšímy pěti psy, tak jsem se hrdě posadil :).... a panička mi potom prozradila, že to byl náš PRVNÍ TITUL MISTRŮ a to MISTRŮ ČESKÉ REPUBLIKY MLÁDEŽE V KATEGORII SA DĚTI...:)
Větřkovice 12.8.2005 + MR KKCHS
Zase vstávat to je hrůza, ani se nemůžu prospinkat, a zase musím nastoupit do auta a ještě k tomu celý rozespaný. Po tříhodinové cestě zase vystoupit a šup do boudičky, ještě že jsem dostal piškot!
Ještě že mám dobrou náladu, aspoň se zase pořádně proběhnu. Po někalikanásobném proběhnutí, se uchylím do svého pelíšku a mám na kontě další úspěch... Myslím, že jsem tu byl i loni, ale nedařilo se, teď však jsem proběhl dva čisté parkury a doběhl si se Zuzkou pro další titul a to 1. vicemistr na Mistrovství Republiky Kavalírů.
Rakousko - Baden 8.-10.7.2005
Po dlouhé a namáhavé cestě dorážíme do kempu, kde mě s paničkou a Danu s Dumby vysazují velcí páníčci. Jen co dostavíme stan, odjíždí a já tu zůstavám spolu s dalšími psy a jejich paníčky. Po párdenním pobytu se balíme a nasedáme do autobusu, který nás někam odváží.
Jen co dorazíme, jdeme do nějaké haly, kde si zaskáčeme, prý zkoušíme povrch a poté jedeme do kempu, kde vybalíme a já si ustelu ve stanu na Zuzčiným spacáku.
Druhý den vyrážíme brzy opět do haly, kde proběhne první závodní den. Večer se opět vracíme do kempu, vyvenčím se a zase si hajnu do spacáčku. Ráno, jen co vstaneme, zbalíme věci a znovu vyrážíme do haly. Tentokrát cítím, jak je Zuzka nervózní, a proto mě navedla při běhu (myslím ve družstvech) špatně na překážku a já ji minul. Další běh naštěstí proběhla dobře a já také, velmi zajímavá byla reakce když jsem doběhl... :)
Na konci jsme se seřadili a někteří psi šli dopředu na stupně vítězů..Já mezi nimi také byl, a to dokonce dvakrát. Jednou úplně na tom nejnižším ze tří ve družstvech, a poté jako já sám se Zuzkou na druhém nejvyšším.
Jen co se to tam uklidnilo...nastoupil jsem hrdě do autobusu ( teda dokud jsem neuviděl veliké psy :D) a sedl si na sedadlo, usnul a probral jsem se, až když jsme přestupovali k nám do autíčka a druhý ráno jsem dojel domů, kde jsem se po velké věčnosti pořádně natáhl a prospinkal.
Sezemice 1.5.2004
Cha, no konečně...Zuzka přiběhla od listiny výsledků celá nadšená a začala mě mačkat, já kulil oči co se stalo...Poprvé jsem se umístil do třetího místa a ještě k tomu bez chyby :) ........
.....,,Na třetím místě se umístila Zuzana Vítková se psem Focus Akumulator", zaslechli jsme, Zuzka se začala usmívat a šla k takovým třem bednám uprostřed byla největší, myslel jsem, že jdu na ni, já však musel na nejmenší...ale co nadělám...byl jsem rád aspoň za to...dostal jsem totiž spoustu dobrot.!!!!!!!
Jičín 3.4.2004
Konečně je to tady, brzo ráno vyrážíme a já nedočkavě čekám co bude. Jen co se střídavě prospím a pokoukám z okna ven, zastavíme a já vyskočím z auta. Nasaju vzduch a vyrazím. Vstoupíme na pozemek, na němž jsou psi různých velikostí. Páníčci s páníčky kamarádů postaví altánek, připraví boudičky pro nás haf. Dál ani nemusím říkat, no mě tam dali, já se bál že mě tu nechají, poněvač Zuzka odešla pryč, naštěstí se vrátila ona i další a já nadšeně štěkal.
Před námi se začali stavět překážky, a Zuzka byla nervózní a poznal jsem, že se něco děje. Jakmile se postavil parkur, pár lidí odešlo na místo ohraničené páskou, a různě tam pobíhali a mávali rukama. No já byl celý zmatený. Po pár minutách všichni odešli a mě si Zuzka vytáhla ven. Něco mi říkala a já ji poslouchal.
,,Na start Zuzana Vítková a Focus Akumulator", ozvalo se, vykročili jsme , panička mi oddělala vodítko s obojkem a pomalu jsme šli před překážky, posadila mě a já se rozběhl. No hádejte co bylo, "píííísk", hopla šel jsem jinam...
No tak samozřejmě, že bylo samé "píísk" a Zuzka z toho byla ZOUFALÁ :-D.
Když jsme odjížděli, uvědomil jsem si, že to byly moje "PRVNÍ ZÁVODY!!"