Zajímavosti o kočce domácí
Domácí kočky (Felis catus)
Domácí kočky jsou kočky různých plemen, rozlišují se dle velikosti a hmotnosti těla, tvarem postavy, barvou očí, délkou a zbarvení srsti.
Pojmenování slučuje mnohá plemena domácích koček (Felis catus), většina
z nich vznikla během konce 19. až do začátkem 20. století. Studiem
koček se zabývá věda zvaná felinologie.
Kočky různých plemen se rozlišují dle velikosti a hmotnosti těla,
tvarem postavy, barvou očí, délkou a zbarvením srsti. Poslední příznak
rozděluje plemena na:
1.)dlouhosrsté (perská, kolor-point),
2.)polo-dlouhosrsté ( angorská, balinéská, normanská, mainská -mývalí,
sibiřská aj.), krátkosrsté (rexi, egyptská mau, siamská, ruská modrá,
britská).
3.)siamská a orientální - často se vydělují do zvláštní skupiny,
4.)krátkosrstá – sem spadají také bezocasé kočky.
Specialisté („felinologové“) domácí kočku nazývají jako prostá
„neušlechtilá“ (nečistokrevná) kočka. Na rozdíl od psů, plemena koček
nemají služební či pracovní specializaci. Na zeměkouli přebývá řádově
600 mil. domácích koček.
Mezinárodní federace chovatelů koček (FIFE) stanovila pro každé plemeno
svůj standard, který popisuje ideální typ zvířete. V souladu s tímto
standardem se zvířata hodnotí také na výstavách.
Každé standardizované plemeno nebo jeho varianta, mají svoji zkratku a číslo, pod kterým jsou zaneseny do katalogu výstavy:
1) XXX- titulní písemné označování, kódy plemen (tři čísla)
2) xx – řádkové písemné označování (maximálně dvě čísla)
3) NN.NN.NN. (NN) – důležitost dvojic čísel (do třech základních a jedné vedlejší).
Čísly se označují druhy odstínu srsti, očí, délky ocasu. Dvojice která
začíná od čísla 6, musí vždy mít bílou souvislou barvu. Pokud tato
dvojice chybí, jako další kriterium následuje barva očí, která je
shodná se základní barvou srsti daného plemene.
Anatomicko-fyziologické vlastnosti koček:
Tělo domácí kočky se pro pohodlnější osvojování, léčení a také výstavní
expertízy dělí na podmíněné anatomické části a oblasti. Části těla jsou
hlava, krk, tělo, ocas, končetiny. Hlava kočky se dále dělí na lebku a
tváře. Na lebce rozlišujeme temeno, před horní část hlavy, čelo,
zátylek, spánek. Na tvářích se rozlišuje nosová, ústní, čelistní, oční
a hraniční čelisťovou oblast. Některá plemena koček, hlavně perských,
mají přechod od čela k nosu charakterizován tzv. Stopem, tj. dostatečně
zřetelným vyhloubením.
Krk se měří od zátylku k lopatkám. Na těle rozeznáváme záda, hrudní
koš, hrudní dutinu a hrudník, kde jsou uloženy mléčné žlázy. Záda se
dělí na páteřní část hrudního koše a hranice lopatek, které z levé
strany na úrovni loketního kloubu určují srdeční krajinu. Břicho se
dělí na přední, střední a zadní část. Zadní část břicha má tříselní
krajinu a lůno. Břicho přechází do pánve a hýždí. Do pánevní části
spadá křížová, hýžďová a sedací část. Končetiny se dělí na hrudní a
pánevní.
kočky se skládá z přibližně 240 kostí, které drží pohromadě a pohybuje
jimi přibližně 500 svalů. Spolu se svaly a kůží kostra udává celkový
obrys těla zvířete. Na prstech má zatažené drápy. Kočka našlapuje na
podušky, na spodní povrch prstů. Prsty spolu s poduškami se nazývají
„tlapy“. Svaly těla, krku, hlavy i končetin tvoří jednotnou, k páteři
přichycenou svalovou soustavu, která společně se šlachami řídí pohyb
kočky.
Trávicí soustava zahrnuje játra, slinivku břišní a jiné žlázy s vnitřní
sekrecí a zabezpečuje příjem i trávení potravy. Do dýchací a krvetvorné
soustavy spadají takové orgány, jako např. srdce, artérie, žíly,
kapiláry a plíce s průduškami. Krev zásobuje organizmus výživovými
látkami. Krev obsahuje, červené a bílé krvinky a trombocyty (krevní
destičky). Hlavním orgánem pro přeměnu krve je slezina.
Nervová soustava se skládá z hlavního a míšního mozku, nervových vláken
a jejich zakončení. Její činnost se uskutečňuje s pomocí smyslových
orgánů, tj. zraku, sluchu, čichu, hmatu a chuti. Močové cesty a ledviny
odvádí z organizmu zvířete odpadní produkty a nadbytečnou vodu v podobě
moči. Močový měchýř, dva močovody a močová trubice, která u kočky ústí
do pochvy a u kocoura do penisu) také spadají do močové soustavy koček.
Mezi pohlavní orgány koček patří vaječníky, vejcovody, děloha a zevní
orgány v okolí zadního průchozího otvoru, tj. pochva a vulva. Kocour má
varlata schovaná v šourku, pohlavní žlázy a semenné žlázy ústí do
močové trubice. Drsný povrch pohlavního údu kocoura má svůj
fyziologický význam: u kočky při páření vyvolá ovulaci. Hlavní roli v
organizmu kočky hrají žlázy vnitřní sekrecí (hypothalamus, příštipná
tělíska, nadledvinky), lymfatické uzliny a cévy, zajišťující pravidelný
a správný výkon životně důležitých funkcí a ochranu organizmu před
nemocemi.
Tělo kočky je pokryto kůží, ve které jsou umístěny kožní žlázy, a dále
vlasový porost. Na břichu a hrudníku mají samice čtyři až osm mléčných
žláz. Smyslové orgány kočky jsou výborně vyvinuté, avšak nejlépe
vyvinutý je zrak. Oči kočky mají možnost v noci svítit zeleným světlem.
V absolutní tmě však ani kočka není přizpůsobena cokoliv vidět. V
relativní tmě, při níž člověk nevidí, se však kočka orientuje velice
dobře.
Zornice očí u koček velice jemně reaguje na světlo: při dobrém
osvětlení se zužují a ve tmě jsou kulaté. Ochranným orgánem očí je
třetí víčko, tzv. mrkací blanka. Zorné pole je u kočky znatelně širší
než u člověka nebo psa. Kočka rozlišuje barvy, avšak méně jasně, než
člověk.
Kočka má vynikající sluch. Je schopna zaregistrovat i ultrazvuk. Sluch
jí pomáhá k orientaci v prostředí, rozeznat hlas majitele. Kočka
reaguje již z dáli nejen na vůni jídla, ale dobře vycítí rovněž psa,
hlodavce i lékaře.
Chuť jídla kočka vnímá pomocí chuťových bradaviček na jazyku a řasinek,
tj. vláken, rozmístěných nad horní částí pysků, nad očima a na předních
nohách. Kočka, s náhle chybějícími vibracemi, se stává nervově
dezorientovaná a chybí jí smysl noční orientace i vyhýbání se překážek.
ROZMNOŽOVÁNÍ KOČEK:
Věk pohlavní zralosti u koček závisí na řadě faktorů, především na
pohlaví zvířete, jeho plemeni či rase, na podmínkách chovu, na jakosti
potravy. V období pohlavního dospívání se u nich projevuje schopnost
produkovat zralá vajíčka a spermie. Kočky dosahují pohlavní zralosti v
7 až 9 měsících, některá plemena i dříve. Avšak první páření se
nedoporučuje dříve, než v roce, a to jak pro samice, tak i pro samce.
Průběh cyklu u kočky je doprovázen jeho příznaky libovolné intenzity.
Jestliže v průběhu páření dojde k oplození, tyto příznaky cyklu mizí
během 12 hodin, někdy trvají o trochu déle. Příznaky cyklu můžeme u
kočky pozorovat i během celého roku. Počítá se, že bývají nanejvýš 2
krát až 3 krát do roka, hlavně na jaře a na podzim. U ušlechtilých
domácích zvířat mohou být v intervalu 15 až 25 dní, v délce 6 až 8 dní.
Kočky mají pohlavní cyklus mnohem jednodušší, než feny. Průběh cyklu i
jeho příprava mohou být narušeny. Mizí v době gravidity, řídnou nebo
vyhasínají ve vyšším věku, přibližně v osmém roce života. Kojení neruší
nastupující pravidelný průběh, takže kojící kočka může být opět
oplozena kocourem. Množství koťat v jednom vrhu se pohybuje od jednoho
do šesti, v některých případech jich může být i více. Závisí to na
fyzické připravenosti kočky. Je-li mladá a dosud nerodila, přináší
koťat méně, než kočka starší.
Množství potomků není spojováno s termínem oplodnění samice. Při
nesprávném výběru termínu páření, může kočka kocoura odmítnout nebo k
oplodnění vůbec nedojde.
Samotné páření s kocourem však neznamená, že byla kočka oplodněna.
První příznaky gravidity můžeme zaznamenat až po třech týdnech. Kočka
se stává nenažranou, bradavky nabíhají a růžoví. Pohyb embryí se
projevuje po šesti týdnech těhotenství.
Doba gravidity většinou trvá 63 až 66 dní, celkově se pohybuje v
rozmezí 56 až 71 dní. U Siamských koček je gravidita kratší, než u
jiných plemen. Přibližně do 60. dne gravidity se kočka chová běžným
způsobem. Avšak 3 až 4 dny před nástupem porodu se její chování mění,
kočka je neklidná, chovateli je neustále v patách a teplota těla klesá
na 37°C.
Ve vzácných případech se u zvířat pozoruje falešná gravidita, kdy při
všech příznacích těhotenství embryo neroste. Občas kočky mívají také
potraty. Příčina může být v plodu, v hrubém otočení zvířete nebo
infekci dělohy.
Pokud majitel kočky nesouhlasí s dalším přírůstkem chovu, je možné
využít kastraci nebo sterilizaci. Výsledkem těchto operací zvířata
ztrácejí sexuální přitažlivost. Den před porodem si musí majitel udělat
zásobu nutnými předměty, které budou k porodu nutně zapotřebí. Jsou to
nůžky s tupými konci, nitě a kousky flanelu, gázy. Vše musí být
vysterilizované. Má-li kočka dlouhou srst, je nutné jí okolí bradavek a
pohlavního otvoru ostříhat.
Před porodem je kočka velice neklidná. Asi hodinu před porodem prvního
kotěte, začínají porodní křeče. Jestliže kočka během 7 až 8 hodin po
odchodu vody a začátku křečí nemůže první kotě porodit, je nutná pomoc
veterináře. Většinou je kočka během porodu samostatná, někdy však
potřebuje pomoc člověka. Intervaly mezi porodem koťat trvají od 10
minut do několika hodin. Během této doby musí mít kočka neustále
dostatek pití (ostružinový čaj nebo mléko), polaskání, něhu a pochvalu.
Koťata se rodí po 1 až 2 minutách, následně jim matka překouše pupeční
šňůru a mláďata olizuje. Někdy se kotě dostává na svět přímo v plodovém
vaku a kočka v něm kotě nemůže najít, kotě se tak může udusit. Buďte
proto u porodu raději u Vaší kočičky, abyste koťátku mohli na svět
pomoci. Pohlaví narozených koťat se určuje dle vnějších pohlavních
orgánů a jejich umístění ve vztahu k análnímu otvoru. U samečků se
odlišuje šourek s pohlavním orgánem, vzdáleným od análního otvoru, a u
samic nevelká vulva, téměř hned vedle análního otvoru.
Potomci kočky vyžadují mateřské mléko, které se jim stává jedinou a
základní stravou. Mléčné žlázy matky začínají pracovat ihned po sání
prvního mláděte. Narozená koťata obojího pohlaví a všech plemen váží od
80 do 120 gramů. Během prvního týdne se váží dvakrát a následně každý
týden, průměrně přibývají asi do 100 gramů.
Od mateřského mléka na normální stravu se koťata převádějí většinou ve
3. až 4. týdnu života. Dokonce, ačkoliv má kočka mléka dostatek, je
nutné, nejpozději po měsíci, koťata přikrmovat. Z počátku teplým
mlíčkem (nejlépe tím suchým rozpuštěným), a potom také pevnou stravou.
Začínáme přikrmovat vařeným a syrovým masem, následně pak kaší s
vařeným kuřecím nebo rybím masem, s rýžovým odvarem, libovým hovězím a
telecím masem, tvarohem a vnitřnostmi (játry a ledvinkami). Již ve
stáří čtyř měsíců se koťata převádějí na dospělou stravu.
Komentáře
Přehled komentářů
Koukla jsem se jak je to dlouhý a ani jsem to nečetla.
potřeba
(aneta , 21. 11. 2010 12:19)
prosím vás neví někdo jak se starat o koťata narodilo se nám jich deset a nevíme co s nimi máme dělat tak jisi by někdo chtěl tak mu dám a žádný peníze nechci potřebuji se toho zbavit ozvěte se
zajímavost o kočce
(žaneta pankova, 25. 5. 2012 14:33)kocka ma dobře vyvinute oči a sluch ja sem mela kocoura ale utek mi a proto mi babička koupila fenku jack russla jmenuje se nelinka ma 5 mesicu a 3 června bude mít 6 a ten muj kocour mel teprve 4 mesíce jak mi utek mel hnedou barvu a žlute oči kdybi steho videli tak zavolejtee na čislo 420930450.
I love cats
(anet, 29. 2. 2012 14:41)no trosku delsi ale i tak jsem to pouzila jako referat do skoly,takze dik:D
Chráňme tí co žijou
(Silva, 13. 9. 2009 19:59)je to hezky napsané ale mněli by už omezovat chovatele rodení koček.V bazárech kočky ponukaji už i s PP .Je to smutní.Pomozte tak i druhým lidem zbytečne nenutte své kočky rodit.Je krize hodne lidí ich buď vyhodí nebo zabije.Skuste udělat akcii kdo chce vykastrovat zadarmo kočku.To by pomohlo nemyslíte že už i tím kočkám neco dlůžíte?
miluji kočky
(Denisa Hanusova, 3. 2. 2015 15:37)