Sbohem,Marie Terezie
Sbohem,Marie Terezie,povinná školní docházka zkončena, aby mohla začít ta ještě drsnější, nepovinná..teda spíš "nepovinná". Co tak y posledního tejdne stojí za zmínění: Pondělí... návštěva u Anetky ve Vraným, Jirka s Márou mi zamávali u vlaku, u Anetky koupání, kecání,kecání a ještě taky kecání.
"Jsem Samara, ale nikomu to neřikej."
Úterý... nevim proč, vždycky když napíšu slovo úterý, nelíbí se mi tam to tvrdý ý. Vím, že tam má bejt, tak ho tam píšu, ale prostě by se mi tam víc libilo měkký í. Ale to jen tak mimochodem. Vúterý s bandou ímařů na výletě. Cyb, Jirko, tohle vám neodpustim, že jste se mnou nejeli. Bylo to děsivý. Netušila jsem, v kolik máme odjíždět, tak jsem nějak přišla a kupodivu jsem se trefila. Jel s námi pan průvodce Milošek, z čehož jsem měla radost. S Milošem jsem totiž byla už na spoustě školních výletů. Jako vždy byl výlet i Milošek unikátní. Nemá smysl to moc popisovat, představte si školní výlet se sedmákama a osmákama, bohužel ne degu, ale emo.
"A co se stalo s tim koněm?" "No ZASTŘELILI HO!"
Po příjezdu jsem se stavila dom pro věci a zmizela jsem na Sangria 'n' pizza party, byla tam spousta lidu, spousta jídla, spousta pití a tak vůbec to bylo fajn.
"Mami, rád bych poobědval."
Na spaní jsme s Honzou zabrali takticky hamaku, dobře jsme udělali, krásně se v ní spí. Ve středu jsem samozřejmě dorazila do školy se zpožděním, ono z takový hamaky (zvláště pak s touto společností v ní) se moc vstávat nechce. Odpoledne v dejvický čajce, následně v hospodě s Verlainem, totiž s Myškou, viď, bráško?
Čtvrtek. Odpoledne toho byla spoousta, už ani nevim, co všechno. Každopádně s Jardou v zoo, tak snad už se nebudem dohadovat, zoo fajn, díky ti. Následně jsem měla jít s Káťou na shishu, ovšem nakonec jsem musela s věcma na tábor do klubovny, tudíž toto nevyšlo. Večer s Downiem a Borisem, přespávání u Borise.
Pátek poslední školní den mé povinné docházky. Mouka, ocet, vajíčka a jiné mňamky lítali všude, na obličeje, saka a podobně, což se policistům, řediteli a jiným zřízencům (a zřízeným) nelíbilo. Průser nakonec zas až takovej nebyl, pouze proslov ředitele ku nám všem devítkám. Následné zevlení a shishení v parku, hospoda a tak. Smutné. Člověk si přece jen za těch sedm let na lidi, co vídá skoro každej den dost zvyne. Budete mi chybět. Večer véča doma, pozván Honzík. Tak je rodičům sympatický a jemu rodiče snad taky, takže pro tuto večeři happy end. Večer na Střelečáku Švihadlo+ kousek Života Briana, pak jsem již musela jít a Honza mne jakožto hodný chlapec doprovodil. Přišla jsem pozdě, samozřejmě.
Dneska je sobota a já bych měla uklízet a balit na zítřejší odjezd na skautský tábor. Nebalím, ani neuklizím, flákam se a píšu nesmysly.
Určitě jsem na spoustu věcí zapoměla, to je smůůůůlička.