Ekologické domy ze dřeva
Nikdo
si v moderní době nebude stavět domek z větví jako pravěcí lidé, ani
nebude kácet stromy a osekávat trámy, jako to dělali chudí lidé v
podhorských oblastech ještě počátkem dvacátého století, ale přesto v
nás všech dřevo vyvolává pocity teplého domova. Chceme se jím
obklopovat ve svých interiérech, přestože většina lidí ani netuší, jak
příznivě dřevo ovlivňuje mikroklima v místnostech.
¨
Na
vlastnostech dřeva i jeho oblibě mezi lidmi jsou založeny také
nejnovější stavební technologie, ve kterých dřevo představuje základní
stavební materiál. Nevyužívá se v nich dřeva jen jako obkladu stěn v
interiéru, ale přímo jako nosného prvku. Dřevo je totiž pevné a pružné,
snadno se opracovává, ve vhodných podmínkách má také dlouhou životnost.
Připomeňme si třeba dřevěné konstrukce krovů, které dodnes pevně nesou
střechy barokních či renesančních domů.
Samozřejmě i dřevo má
své specifické vlastnosti, které se při stavbě nebo až za provozu
budovy mohou nepříjemně projevit – dřevo mění svůj tvar při změnách
vlhkosti (pracuje), mohou je napadnout škůdci, ve stálém vlhku podléhá
hnilobě a dřevokazným houbám. Odborníci, kteří se dřevem pracují, však
vědí, jak těmto rizikům účinně předcházet. Na staviteli i stavební
firmě zůstává dodržet stanovené zásady při stavbě i následujícím
provozu.
Co můžete čekat od dřevěných domů
Všechny
dřevostavby, bez ohledu na jejich typ, mají některé společné
vlastnosti. Velmi rychle se montují, takže stavba bývá brzy dokončena,
stavební firma ušetří na platech zaměstnanců a stavebník má možnost
brzy se do nového domku nastěhovat. Při stavbě s dřevěnou konstrukcí se
používá minimum mokrých procesů (pro dřevo je optimální co nejméně
přijít do styku s vodou), takže dům nemusí dlouho „zrát“. Přesto by se
před nastěhováním mělo počítat s dokonalým vysušením, aby se vyloučil
výskyt plísní, mikrobů či roztočů, které na organismus člověka působí
nepříznivě.
Dřevostavby mívají většinou velmi příznivé
tepelněizolační vlastnosti, které jsou dány skladbou obvodového pláště.
Představují tedy typ výstavby, která svému majiteli ušetří náklady na
vytápění domu. Na rozdíl od těžkých klasických materiálů nemá dřevo
schopnost akumulace – zadržovat teplo. Stavba se tedy velmi rychle
vytopí, protože se vytápí jen vlastní prostor a ne stěny, ale po
ukončení topení dřevo nedrží teplotu tak dlouho jako cihly, beton nebo
kámen.
Při uplatnění dřeva na vnitřním povrchu stěn dokáží
dřevostavby příznivě ovlivnit mikroklima díky schopnosti přijímat a
zpět vydávat vlhkost do interiéru. Velmi důležité je však kombinovat
dřevostavbu zásadně jen s okny, která zajišťují výměnu vzduchu i při
zavřených křídlech (tzv. mikroventilaci). Jedině tak se dosáhne stálé
cirkulace vzduchu a předejde se vzniku plísní (ostatně tato okna by
měla být samozřejmostí také u ostatních staveb).
Protože skladba
obvodového pláště i vnitřních příček se dá optimálně zvolit, mívají
dřevostavby slabší stěny než ostatní typy domů. Při stejné zastavěné
ploše se tedy získá více vnitřního prostoru pro samotné bydlení.
Dřevostavby z jednotlivých prvků
Dříve
nejčastějším způsobem výstavby dřevěných domů bylo sestavování
konstrukce z jednotlivých dřevěných prvků, které se podle potřeby
připravovaly přímo na stavbě. Nakonec se konstrukce opatřila pláštěm a
stěny upravily omítkami. Je to sice nejpracnější a nejdelší postup, ale
umožňuje největší variabilitu, stavebník není omezen žádnými moduly.
Také se při něm poměrno snadno šetří materiálem, stavba nevyžaduje
žádné specifické (předem připravené) prvky a bývá nejlevnější. Pro
stavebníka je však nepříjemné, že nemá záruku kvality provedení,
protože stavební firmy s touto technologií se nepotřebují prokázat
žádným certifikátem.
Firma by měla pracovat zásadně s dobře
vysušeným dřevem, ale přesto se dá jen velmi těžko zabránit tomu, aby
dřevo znovu nenavlhlo přímo při stavbě. Dokud není stavba zastřešena a
ochráněna obvodovým pláštěm (a to trvá podstatně déle než při použití
prefabrikátů), může dřevo kdykoliv zmoknout nebo nasát vodu z vlhkého
vzduchu. Nejdůležitější zásadou je, aby se vlhké dřevo neuzavřelo do
prostoru bez odvětrávací mezery.
Domy z dřevěných panelů
O
něco rychlejší způsob výstavby představuje sestavování konstrukce z
dřevěných modulovaných panelů (modulace předem částečně omezuje návrh
domu). Nosné i nenosné stěny se připraví ve výrobní hale, kde je možné
dodržet optimální vlhkost, takže na stavbu se přiváží vysušené dřevo.
Rychlou montáží je téměř okamžitě provedena hrubá stavba, podstatně se
snižuje riziko navlhnutí.
Jistou zárukou kvality je také to,
že u firmy s takovou technologií už se vyžaduje certifikát – je
založený na kontrole výrobního závodu, na kontrole kvality a jakosti
materiálů.
I tato technologie však může představovat jisté
nevýhody nebo rizika. Panely mívají podklad pro izolaci a vnější omítku
také na bázi dřeva, které je po určitou dobu (než se provedou omítky)
vystaveno případnému dešti. Při nekvalitní montáži nebo nesprávně
navržené technologii by navíc mezi jednotlivými panely mohly vznikat
tepelné mosty, a tak může docházet ke kondenzaci vody v konstrukci,
tedy k nebezpečí napadení dřeva hnilobou.
Stěny dokončené ve výrobní hale
Místo
panelů (vyrábějí se v modulech od jednoho do tří metrů) se na stavbu
mohou přivážet podstatně větší dílce, celé dokončené stěny s osazenými
okny, dveřmi, dokončenou tepelnou izolací, omítkou, a dokonce i s
nalepenými obklady na stěnách. Taková montáž hrubé stavby včetně krovu
může být u jednodušších domů dokončena i za jediný den. Předpokladem
jsou však velmi kvalitní materiály, aby se vyloučilo jakékoliv
poškození při přepravě. Tato technologie výstavby dřevostaveb je
samozřejmě dražší než obě předchozí, ale představuje nejmenší možná
rizika, pokud se stavitel obrátí na renomovanou firmu s certifikátem.
Celodřevěné domy
Nejvyšší
cenu zaplatí zákazníci za domy celodřevěné, z masivní trámové
konstrukce spojované do zámků. Vnější i vnitřní povrch stěn tedy tvoří
dřevo – pro mikroklima v interiéru a pro psychiku obyvatel domu je
takový dům nejpříznivější, bydlí se v něm velmi příjemně. Na rozdíl od
předchozích uvedených technologií má ale podstatně nižší tepelný odpor.
Navíc se celodřevěné domy svým charakterem nehodí do běžné zástavby,
jsou vhodné spíše do přírodního prostředí.
Originální technologie
Čtyři
představené technologie bychom mohli brát jako základní schéma výstavby
dřevěných domů. Kromě nich se samozřejmě mohou objevit i jiné způsoby,
jak postavit dřevěný dům. Jako pikantní zajímavost nakonec představíme
ještě originální stavbu z dřevěných bedýnek od nábojů. Bedýnky – firma
je nazývá dřevomoduly – ve dvou rozměrech (118,5 x 38 x 14 nebo 5 cm)
zůstávají na jedné straně otevřené, sestavují se do obvodových stěn či
příček a spojují se svorníky.
Každá stěna pak představuje
mnohopříhradový celek s vysokým stupněm pevnosti a tuhosti. Nosnost
celé konstrukce zpevňují dřevěné sloupky v rozích domu. Sedlovou nebo
stanovou střechu tvoří lehká dřevěná příhradová konstrukce.
Jednotlivé
bedýnky se vyplňují tepelnou izolací (většinou čedičovou vatou), v
interiéru se překrývají sádrokartonem a vnější plášť se doplňuje
zateplovací fasádou.
Celý dům je na předem připravené
základové desce smontován do pěti týdnů, snadná a rychlá je i vnitřní
montáž elektroinstalací či jiných rozvodů, technologie vylučuje mokré
procesy. Velmi zajímavá je také cena, čtvereční metr vychází kolem 10
000 Kč. Přízemní domek 4 + 1, který je na fotografiích zachycen v
několika fázích výstavby, byl včetně základové desky dokončen za čtyři
měsíce a svého majitele přišel na 1 200 000 Kč
Zdroj: Moderní byt 6/01