Umí okovaný kůň plavat?
Jezdili jsme kdysi s dětmi na pionýrské tábory. Ať si říká kdo chce, co
chce, byla to paráda. Ještě dnes mám zprávy od bývalých holek z mého
oddílu. Už jsou maminy a zanedlouho snad budou i babičky. Ale na lágr
nemohou zapomenout.
Nám vedoucím, nestačila celodenní péče o ty nezvedence, my museli ještě večer po poradě vymýšlet kravinky! Jednou došla i řeč na to, jestli okovaný kůň může plavat. Střízlivější říkali, že ano, ostatní (většina), že ne! Uzavřely se sázky a vymyslelo se, jak to udělat.
Řešení jednoduché! Zjistilo se, kolik váží podkova, ne? Druhý den jsme dětem vysvětlili tento pokus. Jeden z dobrovolníků z vedoucích si nechal na údy přivázat odpovídající závaží. Aby se nám náhodou neutopil, byl přivázán lanem ke šlapacímu kolu. Měl přeplavat přehradu. Ale, co čert nechtěl, v polovině trasy se přihnal vítr s bouří! Ti, co šlapali na tom plovoucím hejbunku měli co dělat sami se sebou, natož aby se nám starali o „koně“ Ten odhodil závaží a z posledních sil doplaval bez „podkov“! Večer jsme usoudili, že okovaný kůň opravdu nemůže plavat. Jelikož se jednalo o značně vysoké sázky v podobě ferneta, rumu a piva, nedalo mě to a zavolala jsem dotaz na Univerzitu Karlovu. Tam bádali, bádali, a za 2 dny nám zavolali, že vybádali, že okovaný kůň opravdu plavat nemůže! Takže je tohle potvrzený celebritami z UK Praha!
Nebojte, poražení se s vítězi poctivě o výhru rozdělili! Ale naši pionýři i dnes, po 25 letech na to vzpomínají při srazíkách!
Nám vedoucím, nestačila celodenní péče o ty nezvedence, my museli ještě večer po poradě vymýšlet kravinky! Jednou došla i řeč na to, jestli okovaný kůň může plavat. Střízlivější říkali, že ano, ostatní (většina), že ne! Uzavřely se sázky a vymyslelo se, jak to udělat.
Řešení jednoduché! Zjistilo se, kolik váží podkova, ne? Druhý den jsme dětem vysvětlili tento pokus. Jeden z dobrovolníků z vedoucích si nechal na údy přivázat odpovídající závaží. Aby se nám náhodou neutopil, byl přivázán lanem ke šlapacímu kolu. Měl přeplavat přehradu. Ale, co čert nechtěl, v polovině trasy se přihnal vítr s bouří! Ti, co šlapali na tom plovoucím hejbunku měli co dělat sami se sebou, natož aby se nám starali o „koně“ Ten odhodil závaží a z posledních sil doplaval bez „podkov“! Večer jsme usoudili, že okovaný kůň opravdu nemůže plavat. Jelikož se jednalo o značně vysoké sázky v podobě ferneta, rumu a piva, nedalo mě to a zavolala jsem dotaz na Univerzitu Karlovu. Tam bádali, bádali, a za 2 dny nám zavolali, že vybádali, že okovaný kůň opravdu plavat nemůže! Takže je tohle potvrzený celebritami z UK Praha!
Nebojte, poražení se s vítězi poctivě o výhru rozdělili! Ale naši pionýři i dnes, po 25 letech na to vzpomínají při srazíkách!
1968
Nedávno jsme narazili na cimře na rok 1968. Tak jsem si vzpomněla, co to bylo. Nejen, že jsem přišla v červenci toho roku o pannenství! Horší byl ten srpen. Pamatuju, jak nás máma ráno 21.8. budila se slovy: „ Tak jsou tady!“ A já, zblblá, jsem řekla: „Zase němcí?“ no, byli to vojáci z druhé strany!
Abych upřesnila. Táta fláknul s legitimací KSČ v r.1948. No a bylo po iluzích. Strýc zůstal v Rakousku po totálním nasazení, vzal si rakušanku, která jej skrývala, když z totálu utekl. Takže táta černá ovce strany a navíc ještě příbuzný v kapitalistickém státě! Tak jsem neměla šanci na nějaký studia. I když jsem základku vyšla s vyznamenáním. Prostě, nešlo to. Nakonec jsem horko-těžko sehnala místo učně v ŽOS Plzeň. Jako frézař-soustružník. A hned první den mě dali do provozu, protože tento obor tam nebyl jako učební! Do školy jsem chodila na učiliště škodovky. Ale nikdy jsem toho nelitovala, protože v provoze se člověk nejvíc naučí! Nikdo se se mnou nemazlil. Prostě, tady je stroj a ty si s ním poraď, ne? Dokonce mě tam vzali i do Svazu pracující mládeže! Jelikož jsem vždy táhla k muzice, založili jsme pod Svazem kapelu. Byla to krásná léta. Nebýt průšvihů! Ten první nedal na sebe dlouho čekat. Když nás přijeli osvobodit rusácí, zrovna tady probíhala Soutěž tvořivosti mládeže, kde jsme s kapelou byli přihlášeni. Po tom dni, kdy mě máma probudila se slovy „ jsou tu“ a já byla celý den u toho, jak na Plzeň přijeli, jak na nás mířili kulometama a laufama od tanků…. Tak vznikla písnička: Sovětské tanky na nás jedou, naši zem Českou nám zaberou, nesmíme, chlapci se Sovětů bát, za naši zem i svý životy dát. Nejlepší lidi nám zavřeli, naši zem Českou nám pošlapali, nesmíme chlapci se Sovětů bát……No a dál nás to nenechali dozpívat! A okamžitý vyloučení ze Svazu mládeže! Ale to nebylo vše! Sepsala jsem petici proti vstupu vojsk. Ostatní spolupracovníci jí chodili podepisovat. Jenže někdo to udal, jak je v Čechách zvykem, a já viděla, v práci, jak se najednou blíží předseda KSČ s rusákama.
To byl šok! Co teď? No nic jiného, než že jsem ty papíry strčila do huby a snědla! Sice mě sebrali a byla jsem 24 hodin na STB, asi čekali, jestli to ze mne nevypadne jinudy. Nevypadlo! I když jsme po letech zkoušeli s partou sníst jeden arch A4, nepovedlo se! Nevím, jak jsem to tenkrát dokázala! Snědla jsem prostě celý ty tři archy!
Jo to byla léta, o kterých už dnes nikdo ani neví! Sice mě z práce nevyrazili, což by se určitě stalo teď, ale cejch jsem měla! Když za mnou přišli, že jsem byla pomýlená, abych to podepsala, odmítla jsem. Ti, kdo podepsali měli pak fajn místečka. Já pořád dál dělala soustružničinu a dodnes toho nelituji. Školu jsem dělala až dlouho potom, dálkově, při dětech, ale i to bylo moc krásný! Ale o tom asi až příště.