kokain
Koks, cukr, pudr, sníh (cocaine, coke, blow, snow, crack, Bolivian marching powder, Betty white, happydust)
Použití: šňupáním, kouřením, injekčně
Je reprezentantem této skupiny. Listy velkého keře Erythroxylon Coca
(Koka pravá - a jeho dalších druhů) byly lidmi používány už dávno.
Jednak k vyvolání mimořádných psychických prožitků v rituálech
jihoamerických náboženství, jednak byly žvýkány při těžké práci ve
velké nadmořské výšce. Docházelo při tom ke stahu periferních cév a
nižšímu výdeji tepla, anestetický účinek vedl ke snížení pocitu hladu a
hlavně docházelo k vymizení pocitu únavy. Osoby, které kokain takto
používají, se později dostávají do stavu apatie, snadněji podléhají
infekcím a někdy se stanou závislými na kokainu. Doposud proběhlo
několik vln kokainismu. V osmdesátých letech došlo k velké vlně
popularity kokainu v USA (převážně mezi yuppies) a pět let po tom, jako
obvykle, také v západní evropě. Experimentování s kokainem prováděl
také S. Freud, který si myslel, že zbaví přítele morfinismu a zatím
zapříčinil jeho kokainismus. Jeho samotného stálo velké úsilí, aby
přerušil experimenty na sobě. Kokain brali královna Viktorie i Winston
Churchill. Návyk na kokain lze dlouhodobě snášet, asi jako u morfia a
dotyční říkají, že kdyby nebrali kokain, byli by stejně alkoholici,
nebo něco podobného. Kokain má euforizační a stimulační účinek, nápadná
je aktivita a zvýšené vědomí vlastních schopností. Při vysokých dávkách
se může objevit úzkost, zkreslené vnímání i vztahovačnost. Objevuje se
chlad v obličeji; pocit svědění kůže se vykládá buď existencí
"zvířátek", nebo "krystalů" v kůži. Může docházet k poruchám vidění,
vnímání záblesků, k iluzím. Při velmi vysokých dávkách je zde obraz
paranoidně halucinatorní psychózy, nekdy jen strach.
CHEMIE:
Vlastní kokain (benzoylekgoninmetylester) se získává jako čistá látka
několika etapami laboratorního zpracování. Syntetická výroba je totiž
drahá a zcela nevýhodná. Vlastní báze kokainu se nazývá crack, klasický
je v podobě jeho solí. Obě látky jsou nelegální, řazené mezi tvrdé
drogy.
PŮSOBENÍ: Hlavní význam kokainu byl ve
využití anestetického účinku, přičemž byly zároveň staženy periferní
cévy. To bylo žádáno v nosním, ušním a krčním lékařství a v
oftalmologii. Dnes je nahražen účinnými syntetickými látkami. Účinky
kokainu jsou různé po požití prášku, šňupání či kouření. Většinou je
důsledkem psychomotorická stimulace, účinek je sympatomimetický.
Zvyšuje se tlak, urychluje tep a dechová frekvence, zorničky se
rozšiřují. Účinek je podle způsobu aplikace pozorovatelný za několik
sekund až minut, trvá asi půl hodiny. Někteří tvrdí, že se to projeví
až po několika aplikacích. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu
až dvě hodiny, kdy již převládá deprese, pocit tělesné sešlosti,
ospalost a nemožnost usnout. To zase vede k nutnosti drogu aplikovat a
záležitost se tak může protáhnout na několikadenní tah. V intoxikaci
může dojít k epileptickým křečím. Po aplikaci a odeznění příjemné
reakce může trvat těžká kocovina. Tvrdí se že ti, kteří berou kokain
soustavně přes 1/4 roku, tj. hned novou dávkou odstraňují nepříjemné
stavy po vystřízlivění, se začnou vyznačovat nesmyslnou hovorností a
kutivností. Často se objevuje bušení srdce, nespavost, ztráta REM
spánku (snění). Kokain zasahuje do neurotransmiterů, pravděpodobně
brzdí zpětné vstřebávání noradrenalinu a zvýšeně uvolňuje dopamin. V
synapsích klesá obsah serotoninu (blokuje se přeměna tryptofanu v
serotonin). Komplikace je v tom, že kokain bývá někdy používán k
potlačení nepříjemných příznaků lidmi, kteří berou heroin a amfetamin.
Někdy se prodávají kombinace kokainu s amfetaminem, jindy s LSD. K
úmrtím dochází při kombinacích s morfinem nebo s barbituráty.
NÁVYK:
Ano, tzv. kokainismus. Kokainisté si umí vypěstovat schopnost mít
příjemné halucinace. Někdy jsou neklidní, úzkostní, vidí drobné
parazity. Kroužky družných požívačů si dovedou vsugerovat společné
halucinace a splněná přání, hlavně sexuální. Pohlavní pud je
vystupňován, ženy se stávají nymfomanickými
LÉČBA:
Řadu těžkých příznaků může dobře tlumit Haloperidol. Někdy dojde k
obrazu atropinové otravy nebo k tzv. kokainovému šoku. Při křečích je
třeba podávat Diazepam i. v.
EXTÁZE
Extáze, zvaná též "E, éčko, extoška, XTC, ex, X, kolčo, koláč, Eden, Adam, Eva, Love, Empathy, Harmony" apod., je semisyntetická droga, která se vyskytuje nejčastěji v podobě malé tablety s vyraženým symbolem (např. holubice, hvězdy, sluníčka apod., v poslední době se často vyskytují tablety s vyraženými značkami různých firem např. Motorola, Mitsubishi apod.). Další podobou Extáze mohou být výjimečně gelové kapsle různých barev, jemný bílý prášek nebo roztok. Jedna dávka MDMA v tabletě se pohybuje mezi 80-160 mg . Jako optimální dávka se uvádí 2 mg/kg tělesné hmotnosti. Užívá se výlučně orálně a působí cca po třiceti minutách. Při vyšších dávkách se zvyšuje stimulační charakter drogy.
Závislost: Při pravidelném užívání MDMA fyzická závislost na droze nevzniká, ale často se objevuje závislost psychická posilovaná závislostí na tanečních parties.
Historie: Chemickou látku MDMA poprvé vyvinuli chemici německé farmakologické společnosti Merck v roce 1912.
Patentována byla jako prostředek k hubnutí na základě potlačení chuti k
jídlu. Tento lék se však nikdy nezačal vyrábět. V roce 1953 testovala
tuto látku americká armáda jako možnou bojovou látku a jako tzv. "sérum
pravdy". V roce 1965 tuto látku znovu vyrobil americký vědec,
zkoumající chemickou skupinu fenetylaminů, Alexander Shulgin . Ten
drogu zkoušel v okruhu svých známých. Poté se droga začala v malých
dávkách (40-60 mg) používat v psychoterapii pro větší otevřenost
pacientů. Největší oblíbenosti se u terapeutů těšila v letech
1977-1985. Spolu se vznikající taneční scénou se začátkem 80. let
začíná Extáze šířit po světě jako její nedílná součást. Do Evropy
pronikla dvěma cestami - přes Anglii a přes středomořský ostrov Ibiza,
kam se na tamní letní parties dodnes sjíždějí příznivci taneční hudby z
celého světa.
Do roku 1985 byla Extáze legální a byla běžně k sehnání v klubech, barech apod.
Současný stav:
V roce 1985 byla Extáze zakázána a od té doby se situace kolem ní
začala vyvíjet do současné podoby. Extáze se stala ilegální drogou se
vším, co k tomu patří. Začal se rozvíjet černý trh s Extází, který se
díky její stále se zvyšující poptávce, stal záhy velmi lukrativním.
Cena jedné tablety je v dnešní době asi 300 Kč, 20 NGL, 15 USD, 10 GBP.
Spotřeba ve Velké Británii, kde je nejrozvinutější klubová scéna na
světě se odhaduje až na 5 mil. tablet týdně.
Nebezpečí:
Nejčastější příčinou kolapsu po požití Extáze je úpal - přehřátí
organismu. Dochází k němu díky skutečnosti, že MDMA, stejně jako
amfetamin, umožňuje překonat zvýšenou zátěž organismu aniž by při tom
konzument pociťoval žízeň. V prostředí párty je toto umocněno
několikahodinovým tančením v davu, nedostatečně okysličeným vzduchem,
vysokou teplotou okolního prostředí, uživatelé zapomínají zchladit se,
odpočinout si v klidnějším prostředí a doplnit tekutiny. Druhým
podstatným nebezpečím je špatná kvalita tablet. Tablety prodávané jako
Extáze nemusí vždy obsahovat pouze MDMA. Mohou obsahovat zdraví
škodlivé látky - léky na předpis, veterinární pilulky, zcela neznámé
substance či různé nebezpečné látky.
PERVITIN
Piko je typicky česká droga. Byla sice vynalezena v Číně pro vojenské
účely, ale pořádně se rozmohla právě až v bývalém Českoslovesku. Číňani
chtěli vyrobit látku, která by se podala vojákům před útokem a
způsobila maximální vybuzení jejich sil při současném částečném otupění
smyslu sebezáchovy. Z toho vyplývá, že pervitin je droga stimulační. To
znamená, že člověk má pocit, jakoby měl více sil, odpadává únava. Pod
jejím vlivem je schopen vyšších výkonů skoro ve všech oblastech. Její
účinky by se daly přirovnat ke kokainu, který je ovšem ve srovnání s
pikem sračka (kokain má slabší účinky). Nadruhou stranu je ovšem kokain
daleko menší svinstvo. Je to víceméně přírodní droga, dělá se z koky -
rostliny z Jižní Ameriky. Jeho cena je v České republice na černém trhu
nejméně 2x vyšší než je cena domácího pervitinu. Piko se vyrábí čistě
chemicky z efedrinu. Pokud je piko čisté, působí stimulačně třeba tak,
že člověk pod jeho vlivem vydrží nespat nebo tančit celou noc. Problém
je, když obsahuje nějaké příměsy, což skoro vždy obsahuje. Vzhledem k
tomu, že je to zakázaná droga, není možné jí koupit legálně a tak se
rozšiřuje od zdroje přes další lidi až ke koncovému zákazníkovi. Během
své cesty získá celou řadu příměsí (prakticky každý kdo s ním přijde do
styku si odsype trochu pro svou potřebu a odsypané množství doplní
jinou látkou). Všechny příměsy jsou nežádoucí. Ve výsledku pak právě
tyto přidané látky mohou způsobit deprese a jiné velmi nepříjemné stavy
jak v průběhu působení drogy tak po skončení.
Když si člověk vezme piko poprvé, překračuje tím vlastně nějakou pomyslnou hranici všednosti. Všichni víme, že piko je nelegální droga narozdíl od alkoholu. S první lajnou se tak člověk dostává na druhou stranu, tam, kam se nesmí. A když už jsme někde, kde být nesmíme, tak už je vcelku jedno, co tam děláme a nemusí se to právě slučovat s normálním chováním. Když se to ještě umocní účinkem pika jako speedu, tak je o zážitky postaráno. Ať už se stane cokoli, prakticky vždycky je to něco, co není možné zažít v obyčejném životě. Potom vypadá obyčejný život plný mantinelů a pravidel dost nudně. Staré záliby působí jako pouhý způsob zabíjení času. A je tady hned chuť dát si další čáru a vyskočit ze všednosti do života rozjetého na plný plyn. Časem pak začne být normální život úplně nudný a ten kdysi pořádně rozjetý život se stává docela obyčejný. Člověk si prostě na tu rychlost zvykne. Rychleji než na piku to nejde, takže jsou jen dvě možnosti. Jedna je s tím úplně seknout a vrátit se do normálu, druhá vede do pekla přes heroin. Návrat zpátky není nijak zvlášť těžký, pokud existují staří přátelé, je to jednodušší. Tohle popsané období života trvá různě, od jednoho do tří let (ale i více, ale i méně).
Co piko dává
To je dost jednoduché. Hromadu zážitků, které by jinak nebylo možné
zažít. Někdy i hodně nových známých, většinou dost zajímavých lidí.
Změnu pohledu na všechno a s tím související přehodnocení žebříčku
hodnot. Toto jsou nezanedbatelné věci.
Na co si dát pozor
Především na piko. Pokud už jste ho měli, pak asi víte, že je dobré mít
žvýkačku a současně se hlídat, aby ráno nebolela celá pusa. Pokud
nechcete být pro své okolí moc otravní, je dobré si dát pozor na moc
keců a občas někoho pustit ke slovu. Je obvzlášť důležité dávat si
pozor na záseky, jinak se z jednoho místa nehnete za celou noc. Při
tanci je dobré se aspoň trochu kontrolovat a občas si dát krátkou
pauzu, aby jste mohli ráno odejít po svých. Druhý den je obvykle
pekelný, je to daň za piko. Také se moc nedoporučuje kombinovat další
drogy s pikem. Je životně nebezpečné ráno po piku skočit do vany s
horkou vodou.
HEROIN
Herák, white lady, háčko, hero
Forma použití: injekčně, šňupáním, kouřením, inhalacemi-prášek od bílé po hnědou
Patří mezi tz. opiátová anelgetika, či anelgetická (z řečtiny- bezbolestný) narkotika (z řečtiny- znecitlivění). Základem pro jeho výrobu je opium (to se vyrábí se ze šťávy mléčné barvy, která vytéká z makovic.
V lékařství se původně používal k utišení bolesti jako náhrada za
morfin, a protože byl silnější a tedy účinnější a tehdy se nevědělo o
nebezpečích s ním spojenými, byly do něj vkládány velké naděje- z čehož
je odvozen jeho název- z němčiny- heroisch = mocný, heroický
Na ulici se většinou prodává tzv. Braun, který je méně čistý (zato
častý... ). Říká se mu "heroin ulice" , ale heroin to není, je to směs
látek vyrobená z kodeinu, vzhled: žlutá až tmavohnědá kapalina, Původ:
je vyráběn z léků obsahujících kodein, způsob užívání: nitrožilně,
účinky: desítky minut až hodin trvající stav tichého opojení, následuje
kocovina, zúžení zornic a celkový útlum (podobné jako u heroinu, ale
méně tlumivé a více euforizující), negativní dopad na organismus: jako
u heroinu, historie: začal se nelegálně vyrábět v ČSSR v 70. letech z
léků, ve kterých byl obsažen kodein, je typicky českou drogou, náhražka
heroinu, předcházel pervitinu. Dá se kouřit, ale nedá se aplikovat
injekčně, aby i to bylo možné, musí se rozpustit v kyselině citrónové.
dávka: psaníčko o hmotnosti 10mg
cena: dnes u nás i 1000 Kč za gram, běžně 200 až 300 Kč za dávku
Nebezpečí:
1) nemoci |
nakažení virem HIV (Human Immunodeficiency Virus)společným používáním jehel, stříkaček- nemoc AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome),žloutenka B, C, ... -možné úmrtí |
2) závislost |
|
3) předávkování |
|
4)polydrogování |
|
Léčení: Léčba
odvykacího stavu může být při vysokých dávkách komplikovaná, je proto
dobré obrátit se na odborníky. Léčebným modelem často používaným i u
nás je převedení závislého na jiný opiát (ethylmorfin, metadon,
buprenorfin), který se postupně vysazuje snižováním dávek. Vede ke
stabilizaci dlouhodobých uživatelů (vyřízení dokladů, soudů, nahlášení
se na ÚP - pobírání podpory anebo sociálních dávek, zlepšení vztahů s
rodinou apod. - není zde totiž nutnost shánět peníze na drogu, protože
ta je nahrazena substituční drogou).
LYSOHLÁVKY
Houbičky je označení pro takové druhy hub (např gold tops nebo blue
meanis, u nás třeba lysohlávky), které obsahují halucinogenní látku
zvanou psilocybin, jež má podobné účinky jako LSD. Staré, tradiční
kultury je používaly již před staletími... Nikdy se ovšem neví, kolik
psilocybinu vlastně obsahují. Může ho tam být velmi málo nebo také
velmi mnoho - a silná dávka může mít za následek hodně špatný trip
provázený paranoiou nebo pocity úzkosti. Mezi další nepříjemné projevy
patří žaludeční křeče, zácpa nebo průjem. Také se může stát, že dojde k
záměně s jedovatou houbou. Vzhled: Klobouček -
většinou má průměr 0.5 - 2 cm, většinou vyšší než širší, má tvar úzkého
kužele se špičatým výčnělkem (bradavkou), je světle žlutohnědý, s
tmavším okrajem, sušením téměř zbělá. Hladký, za vlhka slizký nebo
lepivý, nikdy se nerozvíjí. V některých krajích je klobouček plošší, až
5 cm v průměru, bíložlutý často s nazelenalou bradavkou. Po dešti jsou
slizké a natrhané rychle získají modrozelenou barvu.
Nožka-
5 až 20 cm dlouhá, o průměru 2 - 3 mm, štíhlá, válcovitá, nepravidelně
pokroucená, světlejší než klobouček a často zbarvená do modrozelena
směrem k základně.
Lupeny- olivové, šedohnědé až
šedočerné, široké a husté. Spóry purpurově červené. Nebezpečí:
nebezpečná je kombinace s MAOI (inhibitory monoaminooxydázy). Jako
každý halucinogen může odkrýt narušení psychiky, proto se doporučuje
nebrat pokud uživatel není v dobré psychické kondici. Poměr mezi dávkou
účinnou a smrtelnou je 641. Při pokusech bylo myším nitrožilně
aplikováno 200mg psilocybinu na 1 kg váhy bez smrtelných účinků. Pramen
se nezmiňuje, zda to mělo nějaký dopad na zdraví, pouze hovoří o tom,
že to myši přežily.
OPIUM
Způsob použití: ústně, kouřením
Vyrábí se ze šťávy mléčné barvy, která vytéká z makovic. Odkapaná šťáva se do 2. dne změní v lepkavou hmotu hnědé barvy. Ta se poté suší na stinném místě než ztmavne a ztuhne.
Historie: Mák je stará
kulturní rostlina, která se zřejmě v oblasti Středozemního moře
pěstovala již v 6. tisíciletí př.n.l. Existují písemné odkazy na mák
jako na "rostlinu radosti" již z doby, kdy jižní Irák obývali Sumerové.
Ale jako 1., kdo tuto drogu začali zneužívat, jsou považováni
Číňané...počátkem 18. století se zde rozšířilo kouření opia. Čínští
císaři se snažili vymýtit drogu ze země tím, že vydali zákaz dovozu
opia, likvidovali opiové zásoby a doupata...to ale vedlo k nepokojům,
válkám s Brity a ke vzniku černého trhu... Proto kolem r. 1860 čínské
úřady rozhodly o povolení pěstovat v Číně opium a během několika
desetiletí čínská produkce překonala britský dovoz z Indie. Výraznou
roli sehrálo opium také v antickém Řecku, kde makovice byly atributem
Hypnose, řeckého boha spánku, jeho bratra Thanata, boha smrti, a jejich
matky Nyx. Vlnu nové narkomanie vyvolal objev švýcarského lékaře B. von
Honenheima (známý jako Paracelsus)- opiová tinktura, neboli laudanum
(opium + alkohol)... Používalo se jako utišující prostředek. Na opiu
(či laudanu) byli závislí i známý spisovatel Walter Scott a básníci
Byron, Shelley, Coleridge a další.
Opium je sušená míza z makovic a je důležitou surovinou pro výrobu
kodeinu a morfia. Podle opia je nazvaná celá skupina opiátů, které tlumí
bolest a jsou vysoce návykové.