Historie lužáneckého stadionu
Zimní stadion
Zimní stadion v Brně, též známý jako zimní stadion za Lužánkami patří k nejstarším v České republice. Do územního plánu města Brna byl zahrnut již ve třicátých letech minulého století. Jeho výstavbě zabránil počátek 2. světové války. V roce 1946 započala stavba zimního stadionu, který byl otevřen v roce 1947. Jako druhý v republice disponoval umělou ledovou plochou. Stal se tak zázemím brněnského hokeje, zejména RH Brno, dnešní Komety, která vznikla v roce 1953. Dále pak klubů Spartak ZJŠ Brno, TJ Lokomotiva Ingstav a na konci devadesátých let i HC Ytong. K zastřešení nekrytého stadionu došlo až roce 1964. Od této doby zůstala podoba stadionu nezměněna až dodnes. V roce 1989 přešel zimní stadion z ČSTV do vlastnictví soukromých organizací a vystřídal několik majitelů. Kometa po sezoně 93/94 na rok opustila lužánecký stadion, definitivní odchod přišel v roce 1998. V následující sezoně využíval halu brněnský HC Ytong působící v druhé lize. Zimní stadion byl uzavřen v zimě na přelomu roku 1999–2000.
Řada konstrukcí zimního stadionu je v havarijním stavu. Do objektů na mnoha místech zatéká, zhruba čtvrtina plochy střešního pláště haly je téměř zničena požárem. V objektu nefungují žádné inženýrské sítě, jejich rozvody jsou z větší části demontovány a rozkradeny. Ve stejném havarijním stavu jsou i veškerá technologická zařízení, prosklený obvodový plášť a výplně otvorů.
V relativně bezpečném stavu prozatím zůstávají nosné konstrukce objektů zimního stadionu. K výrazným rizikům dalšího provozování ocelové konstrukce zastřešení se řadí zejména problém podloží, vytvářejícího prostřednictvím uložení sloupů a železobetonových konstrukcí spodní stavby vlastní systém podepření prostorové deskové ocelové střešní soustavy. Je známo, že v uvedeném území bylo po roce 1945 úložiště navážek a sutě, jež tvoří podloží stavebních objektů. Právě obtížně předvídatelné a v čase nespojité sedání neuklidněných navážek v uvedené oblasti je hlavním rizikem dalšího provozování konstrukce zastřešení zimního stadionu.
Špatný stav podloží pod základy objektů stadionu a jejich stálé nerovnoměrné sedání je tak významně limitujícím prvkem pro jejich další životnost. Pro další bezpečnou funkci všech nosných konstrukcí by bylo nutné zajistit složité a nákladné zpevňování a podchytávání stávajících základových konstrukcí. Bez těchto opatření jsou nosné konstrukce objektů zimního stadionu dále nevyužitelné.
Ostatní konstrukce, tedy střešní pláště, inženýrské sítě a rozvody, technologická zařízení, prosklený obvodový plášť, výplně otvorů, jsou v havarijním stavu, jejich životnost je vyčerpaná. Vedle fyzické životnosti konstrukcí je třeba upozornit také na morální opotřebení objektů zimního stadionu.
zdroje: kafelanka.wz.cz
ponava.cz
luzankyzs.wz