Airbus započal se studiemi na velké dopravní letadlo pro 500 pasažerů již na počátku devadesátých let. Airbus chtěl tímto strojem ukončit dominanci Boeingu v segmentu velkých letadel a zkompletovat tak svou "výrobkovou" řadu. Proto v červnu 1994 začaly vývojové práce na letadle s označením A3XX. Bylo disktuováno mnoho konfigurací, z nichž jednu dobu nejvážnější byl návrh na jednopodlažní letadlo s až dvanácti cestujícími v jedné řadě.
Nakonec se Airbus rozhodl pro řešení s dvěma podlažími, přičemž letadlo bude schopno pojmout až 850 pasažerů. Důležitým předpokladem pro vývoj letadla byla schopnost nového stroje využívat stávající letištní infrastrukturu (příp. pouze s malými změnami na straně letišť), dále také dosažení o 15-20% nižších provozních nákladů, než přímý konkurent Boeing 747-400. Oficiální spuštění programu se uskutečnilo až v prosinci roku 2000 po objednávce padesátého stroje od leteckých společností.
Airbus A380-800 | |
Délka | 72.75 m |
Výška | 24,08 m |
Rozpětí | 79,80 m |
Hmotnost | 277 t |
Max. vzletová hmotnost | 560 t |
Max. užitečný náklad | 66,4 t |
Max. letová výška | 13.100 m |
Cestovní rychlost | 880 km/h |
Dolet | 14.800 km |
Počet cestujících | 555 |
Uvedení do provozu | ? |
Motory | |
Proudové | 4x |
Rolls-Royce Trent 900 | 374 kN |
Engine Alliance GP-7200 | 363 kN |
V této době se také rozhodlo o označení A380. Logicky se nabízelo pokračovat v číselné řadě a použít tak označení A350. To však podle mínění Airbusu nebylo vhodné (technická vylepšení a dvoupodlažní provedení si zaslouží zřetelnější odlišení od předchozích modelů...). Stejně nevhodné se pro Airbus ukázalo označení A360 (údajně proto, že číslice 360 je označení pro kompletní kruh - 360 stupňů...). Číslice sedm je prý zejména ve východní části světa považována za nešťasné číslo, a proto ani označení A370 nebylo použito. Této cti se tedy nakonec dostalo až označení A380.
Pro stavbu nového letadla byly vyvinuty zcela nové technologie. Z velké části bylo využito plastických hmot, což značně snižuje váhu letadla. Plast vystužený uhlíkovými vlákny byl použit na výškové a směrové stabilizátory, vrchní část trupu je pak vyrobena z materiálu GLARE, což je hliník vyztužený skelnými vlákny. Hydraulický systém pracuje s vyšším tlakem (což bylo doposud běžné pouze u vojenských letadel), čímž také přispívá ke snížení hmotnosti. Přes všechna tato opatření je však A380 nejtěžším z dosud vyrobených letadel. Při zcela naplněných nádržích musí runway snést váhu přes 550 tun.
A380 bude dodáváno v několika verzích. Základní verzí je model pro 555 cestujících, jenž nese označení A380-800. První leteckou společností, jež objednala tuto verzi byla společnost Emirates. Společnost FedEx pak jako první objednala nákladní verzi s označením A380-800F, jež je schopna pojmout až 150 tun nákladu. Do budoucna se počítá též s kratší verzí -700 pro 480 cestujících a také prodlouženou verzí -900 pro 656 cestujících. První let A380 se uskutečnil v březnu 2005, do komerčního provozu stroj vstoupil v Prosinci 2007 u Singapore Airlines.
Celkem bylo zatím objednáno téměř 150 letadel. Přesto je otázkou, nakolik bude tento projekt rentabilní. Airbus počítá s prodejem 750 strojů v následujících dvaceti letech, přičemž bod zvratu (tj. okamžik, kdy letadlo začne být ziskové) je dle Airbusu zhruba na 250 kusech. Nezávislé analýzy však hovoří až o 530 kusech. Pravdou je, že konkurenční Boeing 747 je velice ziskový, údajně až 80% zisku Boeingu je tvořen právě prodejem 747. Na začátku devadesátých let dokonce Boeing a Airbus uvažovali o společném projektu na vytvoření super velkého dopravního letadla. Tyto úvahy však vzaly za své v roce 1994, kdy se obě společnosti rozhodly od spolupráce odstoupit. Boeing navíc považuje letadlo s tak velkou kapacitou za nadbytečné a nerentabilní, přičemž se opírá zejména o své zkušenosti s prodejem 747. Kdo bude vítězem tohoto souboje tak ukáže až čas.
https://positiv-servis.ru/
(Josephplerb, 1. 2. 2024 10:32)