Konec padesátých let minulého století byl ve znamení rychlého rozšiřování proudových a turbovrtulových letadel. Americká firma Boeing byla velmi úspěšná s proudovými letadly 707 a také s 720, které však s postupným zdokonalováním začalo přerůstat do katerogrie letadel vhodných pro střední a delší tratě. Na trhu tak začínala vznikat značná mezera pro stroje s podobnou kapacitou jako 720 (tedy okolo 100 cestujících) a doletem okolo 1.500 kilometrů. Vývojoví inženýři Boeingu se tak v roce 1959 začali zabývat návrhem letadla; které by tuto mezeru mohlo vyplnit. Postupně bylo zpracováno zhruba 60 různých verzí se dvěma až čtyřmi motory. Jeden čas nebylo daleko od realizace verze "Baby 707", tedy zmenšené verze letadla 707, ovšem studie ekonomiky provozu hovořily spíše pro využití pouze tří motorů namísto čtyř. Z dalších požadavků byla velice důležitá schopnost nového letadla operovat na krátkých vzletových a přistávacích drahách a dobrá ovladatelnost při nižších rychlostech
727-100
Délka
40,59 m
Výška
10,36 m
Rozpětí
32,92 m
Hmotnost
36,6 t
Max. vzletová hmotnost
72,6 t
Max. užitečný náklad
12,5 t
Dostup
11.500 m
Cestovní rychlost
917 km/h
Dolet
4.200 km
Počet cestujících
96-131
Uvedení do provozu
2/1964
Motory
Proudové
3x
Pratt&Whitney JT8D-7
62 kN
727-100 | |
Délka | 40,59 m |
Výška | 10,36 m |
Rozpětí | 32,92 m |
Hmotnost | 36,6 t |
Max. vzletová hmotnost | 72,6 t |
Max. užitečný náklad | 12,5 t |
Dostup | 11.500 m |
Cestovní rychlost | 917 km/h |
Dolet | 4.200 km |
Počet cestujících | 96-131 |
Uvedení do provozu | 2/1964 |
Motory | |
Proudové | 3x |
Pratt&Whitney JT8D-7 | 62 kN |
Boeing vedl konzultace se svými tradičními zákazníky; s United Air Lines a Eastern Airlines dospěl k finálním požadavkům - kapacitou pro 70-110 cestujících, doletem 2.700 kilometrů a schopností vzlétnout s dráhy dlouhé jen 1.600 metrů. Vývoj letadla však začal až po prvních pevných objednávkách, které přišly od výše zmiňovaných společností v prosinci 1960. Boeing objednal u firmy Pratt & Whitney zcela nové dvouproudové motory. Pratt & Whitney investoval do jejich vývoje 75 milionů dolarů a výsledkem byly motory JT8D-1, s kterými se počítalo u prvních verzí nového letadla, jemuž se dostalo označení 727. Vzletový tah první verze motorů byl 62,3 kN, což plně postačovalo potřebám 727 a navíc poskytovalo značnou rezervu pro další vývoj letadla. Všechny tři motory byly umístěny na zádi trupu, dva na jeho bocích, třetí na jeho horní části.
Umístění všech motorů na zádi mělo výhodu v "čistém", aerodynamickém křídle. Z důvodu nutnosti krátkého vzletu mělo křídlo mírnější zakřivení (32 stupňů) a bylo vybaveno trojštěrbinovými vztlakovými klapkami. Náročný vývoj křídla a klapek měl posléze na svědomí skluz v uskutečnění prvního letu, jenž se oproti plánu posunul o šest měsíců. U konstrukce trupu se snažil Boeing uspořit náklady použitím značného množství dílů z modelů 707 a 720. Celá horní část trupu je tak téměř shodná s trupem 707, jeho dolní část však byla oproti 707 zmenšena, neboť na krátkých tratích není třeba přepravovat tak velké množství zavazadel.
První let prototypu letadla Boeing 727 se uskutečnil 9. března 1963. Zpoždění při vývoji se podařilo částečně dohnat rychlým testováním, a tak v prosinci 1963 získal 727 potřebné certifikace. Do běžného provozu byl stroj nasazen u společnosti Eastern Airlines 1. února 1964 na trati Philadelphia-Washington-Miami, o pět dní později nasadily letadlo na pravidelné linky i United Air Lines. V dubnu ho začaly používat i American Airlines, které mezitím objednaly 25 letadel, o dva měsíce později i čtvrtá velká americká společnost TWA, jež učinila objednávku na deset strojů. Kabina 727 byla zpravidla upravena ve dvou třídách po 24 a 72 osobách (celkem tedy pro 96 cestujcících), případně v jednotné úpravě pro 98 - 110 pasažérů. Japonské aerolinie JAL, které odebraly dvanáct strojů, dokázaly umístit do kabiny až 129 osob...
Koncem roku 1962 se počet objednaných letadel zastavil na 127 exemplářích a Boeing se začal snažit oživit zájem o 727. Přidáním palivových nádrží, vyztužením konstrukce letadla a použitím výkonnějších motorů JT8D-7 s tahem 64 kN byl zvýšen dolet i maximální vzletová hmotnost. Boeing začal nabízet také univerzální, přeměnitelnou verzi 727C s nákladními vraty a následně také 727QC, u níž přeměna na čistě nákladní či osobní variantu netrvala déle než jednu hodinu (QC = quick change).
727-200A (Advanced) | |
Délka | 46,69 m |
Výška | 10,36 m |
Rozpětí | 32,92 m |
Hmotnost | 45,4 t |
Max. vzletová hmotnost | 95 t |
Max. užitečný náklad | 17,2 t |
Dostup | 12.500 m |
Cestovní rychlost | 865 km/h |
Dolet | 4.600 km |
Počet cestujících | 145-189 |
Uvedení do provozu (-720) | 12/1967 |
Motory | |
Proudové | 3x |
Pratt&Whitney JT8D-9 | 64 kN |
Pratt&Whitney JT8D-11 | 67 kN |
Pratt&Whitney JT8D-15 | 69 kN |
Pratt&Whitney JT8D-17 | 71 kN |
Pratt&Whitney JT8D-17R | 77 kN |
V srpnu 1965 začal Boeing nabízet novou verzi s prodlouženým trupem, která začala být označována 727-200 (předtím vyrobená letadla dostala zpětně označení 727-100). Trup byl prodloužen o více než šest metrů, takže kabina byla schopna pojmout až 189 cestujících v ekonomické verzi. První letadlo 727-200 vzlétlo v červenci 1967 a do běžného provozu jej uvedla společnost Northwest Airlines. Letadla využívala již zmiňované motory D-7, dále také novější a výkonnější D-9 (tah 64,5 kN), případně D-11 (tah 66,7 kN). Určitým problémem verze -200 byl relativně krátký dolet, neboť oproti verzi -100 nedošlo ke zvětšení kapacity nádrží. Spolu s ropnou krizí a zvyšování cen pohonných hmot to přimělo společnost Boeing k vývoji verze 727-200A (Advanced). Její hlavní novinkou byly výkonnější motory JT8D-15 s tahem 68,9 kN, jež se vyznačovaly ekonomičtějším provozem než jejich předchůdci (zejména D-11) a tichým chodem. Palivové nádrže bylo možno při delších letech rozšířit tak, že pojmuly až 43,4 tis. litrů paliva, takže plně naložené 727-200A bylo schopno doletět až 4.600 kilometrů. Letadlo 727-200A se tak přesnulu spíše do segmentu letadel pro střední tratě.
V polovině sedmdesátých let začal Boeing plánovat další verzi 727, která měla nést označení -300. Trup měl být dále prodloužen a kapacita zvýšena až na 200 cestujících. Jako pohon byly uvažovány motory JT8D-17 s tahem 84,5 kN. Nadějná jednání byla vedena s United Air Lines; v září 1975 však bylo od objednávky upuštěno a tím byla zapomenuta i verze -300. V roce 1977 pak Boeing přišel se studiemi označenými 7N7, které byly kombinací prodlouženého trupu 727A a moderních úprav ostatních částí letadla ve spojení s pouze dvěma motory. Tyto studie posléze vykrystalizovaly v projekt letadla Boeing , které se tak stalo nástupcem velice úspěšného letadla Boeing 727. Výroba letadla 727 byla ukončena v roce 1984 poté, co bylo vyrobeno celkem 1.245 strojů všech verzí.