V sedmdesátých letech zvažoval Boeing spuštění vývoje tří nových modelů - dvoumotorového 757 jako náhrady za starší 727, dvoumotorového widebody letadla 767 jako konkurenta pro Airbus A300 a třímotorového 777, jenž se měl poměřovat zejména s DC-10 a Lockheed TriStar. Vývoj dvou nových dvoumotorových strojů byl skutečně spuštěn a znamenal pro Boeing obchodní úspěch. Třímotorový 777 pro 275 cestujících, jenž byl nabízen ve dvou variantách s doletem 5.000 a 8.000 km, však nikdy z továren Boeingu neroloval. Jeho vývoj byl totiž zastaven, zejména z důvodu značné složitosti třímotorového designu a neexistencí vhodných motorů. Zrušení programu mělo za následek určitou mezeru jak v kapacitě tak i v doletu mezi modely 767-300ER a 747-400. Poté, co Airbus začal s vývojem konkurečních letadel A330 a A340, nedalo na sebe dlouho čekat oznámení Boeingu o opětovném spuštění stroje 777. Tentokrát se však již jednalo o dvoumotrové letadlo, původně zamýšlené pouze jako prodloužená verze 767. Boeing však pro to nenašel pochopení u leteckých společností, které vyžadovaly odlišný design.
Boeing vyšel aeroliniím vstříc a bylo to poprvé, kdy měli letecké společnosti a cestující významnou úlohu při vývoji letadla. Konzultovány byly United Airlines, British Airways, Qantas či Cathay Pacific. Boeing 777 bylo také první letadlo, jež bylo zcela navrhováno pouze pomocí počítačové technologie, což umožnilo úsporu nákladů.
Boeing 777-200LR | |
Délka | 63,73 m |
Výška | 18,51 m |
Rozpětí | 60,93 m |
Max. vzletová hmotnost | 347,5 t |
Max. kapacita nádrží | 202,3 tis. l |
Dostup | 13.200 m |
Cestovní rychlost | 905 km/h |
Dolet | 16.400 km |
Počet cestujících | 301 |
Uvedení do provozu | 3/2006 |
Motory | |
Proudové | 2x |
General Electric GE90-110B1 | 489 kN |
Jako téměř každý nový stroj přišel i 777 s několika zajímavými technologickými inovacemi. Použity byly nové vylepšené LCD displaye s informacemi o letu a fungování vnitřních systémů letadla. Zaveden byl i systém fly-by-wire, jenž umožňuje téměř zcela ovládání letadla pomocí digitálních systémů. Jako pohon byly použity do té doby nejvýkonnější a největší motory s průměrem tři a půl metru.
Boeing používá dvě charakteristiky pro označování letadel typu 777. Tím prvním je velikost trupu, která ovlivňuje kapacitu cestujících. Z tohoto pohledu rozlišuje Boeing verzi -200 a prodlouženou verzi -300 pro větší počet pasažerů. Druhou charakteristikou je dolet letadla, kde Boeing rozlišuje tři trhy. Trh A s doletem do 9.630 km, trh B s doletem od 10.740 do 14.260 a trh C s doletem nad 14.815 km. Tyto dvě charakteristiky jsou často jak Boeingem tak i leteckými společnostmi zkracovány do kratšího označení. Například prodloužená verze s dlouhým doletem označovaná 777-300ER bývá někdy uváděna jako 773B.
Boeing 777-300 | |
Délka | 73,86 m |
Výška | 18,51 m |
Rozpětí | 60,93 m |
Hmotnost | 160,1 t |
Max. vzletová hmotnost | 263,1 t |
Max. užitečný náklad | 59 t |
Dostup | 13.100 m |
Cestovní rychlost | 893 km/h |
Dolet | 11.000 km |
Počet cestujících | 368-550 |
Uvedení do provozu | 5/1998 |
Motory | |
Proudové | 2x |
Pratt&Whitney PW4098 | 436 kN |
Rolls-Royce Trent 892 | 409 kN |
General Electric GE90-94B | 414 kN |
Vývoj letadla 777 byl spuštěn v říjnu 1990 a byl nabízen ve dvou verzích -200 s rozdílným doletem (segmenty A a B); verze s delším doletem byla později označena -200ER. Prvními zákazníky byly United Airlines (u verze -200) a British Airways (u verze -200ER). Do komerčního provozu vstoupily nové modely v květnu 1995 (-200), resp. v únoru 1997 (-200ER). Jako první ze všech letadel splnil 777 požadavky ETOPS (Extended Range Twin-engine Operation Performance Standards) pro lety, při nichž je letadlo během letu vzdáleno od nejbližšího vhodného letiště více než 180 minut.
V roce 2000 spustil Boeing vývoj verze -200LR (772C), o níž tvrdí, že bude letadlem s nejdelším doletem na světě. Stroj, který vstoupil do provozu roku 2006, by měl být schopen běžně létat až 16,5 tisíce km bez mezipřistání. V listopadu 2005 pak tento stroj vytvořil při zkušebním letu rekord, když zvládl bez mezipřistání let z Hong Kongu do Londýna, během něhož urazil 21.602 km.
Boeing 777-300ER | |
Délka | 73,86 m |
Výška | 18,51 m |
Rozpětí | 60,93 m |
Hmotnost | 160,1 t |
Max. vzletová hmotnost | 351,5 t |
Max. kapacita nádrží | 181,3 tis. t |
Dostup | 13.100 m |
Cestovní rychlost | 893 km/h |
Dolet | 14.500 km |
Počet cestujících | 365 |
Uvedení do provozu | 5/2004 |
Motory | |
Proudové | 2x |
General Electric GE90-115B | 512 kN |
V červnu 1995 Boeing oznámil vývoj prodloužené verze -300 (773A), jež byla zamýšlena jako náhrada za starší stroje 747-100 a 747-200. Ve srovnání s těmito modely má podobnou kapacitu i dolet, o třetinu menší spotřebu paliva a o čtyřicet procent nižší náklady na údržbu. Prvním zákazníkem byly Cathay Pacific, které uvedly stroj do běžného provozu v květnu 1998.
Boeing 777-200 | |
Délka | 63,73 m |
Výška | 18,51 m |
Rozpětí | 60,93 m |
Hmotnost | 139,0 t |
Max. vzletová hmotnost | 229,5 t |
Max. užitečný náklad | 49 t |
Dostup | 12.500 m |
Cestovní rychlost | 905 km/h |
Dolet | 9.500 km |
Počet cestujících | 305 -440 |
Uvedení do provozu | 5/1995 |
Motory | |
Proudové | 2x |
Pratt&Whitney PW4077 | 345 kN |
Rolls-Royce Trent 877 | 345 kN |
General Electric GE90-77B | 338 kN |
Stejně jako u verze -200 nabídl Boeing i u prodlouženého modelu stroj s delším doletem a označením -300ER (773B), jenž je koncipován jako náhrada za 747-400. Důvodem je strategie Boeingu upřednostňovat typ 747 spíše jako nákladní letadlo, než letadlo určené pro přepravu cestujících. Jako první uvedly verzi -300ER do provozu Air France v květnu 2004, i když za zákazníka, který spustil vývoj tohoto typu, byly z politických důvodů označeny Japan Airlines. V roce 2004 byl pak spuštěn vývoj nákladní verze 777F, která bude mít nejdelší dolet ze všech současných nákladních letadel. Prvním zákazníkem je společnost Air France KLM, jež očekává první dodávku v roce 2008.