Blood Hunter
Seděla jsem na zábradlí před školou. Za mnou projížděla auta různých barev, ale těch jsem si nevšímala. Zajímalo mě jen jedno: Kdy mě odhalí. Bylo to už čtrnáct dní co tu ta morbidnost je. A za vše můžu já. Kdyby nebylo mé takzvané nemoci nikdy by se to nestalo. Neumřel by můj otec, matka dokonce by neumřela moje nejlepší kamarádka Neisha. A proč?
Všechno to začalo když mi bylo 15. Viděla jsem spoustu filmů o upírech a tak když jsem sfoukávala svíčky, jsem z legrace si přála potkat upíra. Uběhlo pár poklidných dní až přišel víkend. S Neishou jsme se domluvily že si vyjedeme do lesů, spát ve stanech. Neishu rodiče pustily, ale mě moji rodiče pustit nechtěli. „Ahoj mami“řekla jsem mámě,když přišla z obchodu. Věděla jsem,že když bude do něčeho zabraná povolí všechno. Ale nepovolila ani když jsem jí prosila. A tak noc před víkendem,(pátek večer)jsem si sbalila oblečení, nějaké jídlo, kartáček s pastou a odešla jsem. No spíš se dá říct že jsem utekla z domova. No samozřejmě jsem si sbalila i peníze. Člověk nikdy neví. A když jsem tak čekala na autobus,který mě měl odvést do lesů jsem si na něco vzpomněla. Nenapsala jsem Neishe. Proto jsem vytáhla mobil a začala jsem psát sms.
Ahoj Neisho.Tak tam cekam.Na našem
domluvenem miste.Odepis pls.Ahoj:*
A tak jsem čekala půl dne v mrazivém počasí, v šedé obloze na Neishu. Dorazila a pak jsme šly společně do hospůdky u lesa. „Dobrej“pozdravila Neisha. „Tak co to bude slečny?“zeptal se barman, zatímco jsme si sedali na barový stoličky hned u pultu. „No jednu whisky a jednoho panáka“řekla Neisha a já na ní vykulila oči. „Není nám osmnáct Neisho!“sykla jsem na ní. Neisha nad tím jen mávla rukou. Potom si k nám přisedla nějaká dívka. „Co to bude Susie? “usmál se barman na dívku. ,,Dám si jen minerálku, prozatím“ mrkla na barmana. Potom se dívka otočila na nás.
„Ahoj“pozdravila nás. Otočila jsem se na Neishu. „Musím na WC“řekla omluvně a pak odešla. Znovu jsem se otočila na dívku. „Ahoj ty tu bydlíš,že jo?“ zeptala jsem se jí. Usmála se. „Dá se to tak říct. Já jsem Susie.“řekla a padala mi ruku. „Já jsem Molly“řekla jsem a potřásla jí rukou. Potom jsem se s ní dala do řeči, až do chvíle než přišla Neisha. „Jdeme?“ zeptala se mě. „Určitě“odpověděla jsem jí s úsměvem. „No tak musím jít ale těšilo mě.“řekla jsem Susie a vstala jsem.Ona mě však chytila za ruku a dala mi tam nějaký papírek. Nechápavě jsem se na ní podívala. „To je moje číslo“řekla s úsměvem. Potom jsem s Neishou odešly. Spaly jsme ve stanu přímo pro dva. Celou noc jsme si povídaly a když jsme šly spát já jsem musela myslet jen na Susie. Potom jsem zjistila že je něco po třetí hodině ráno a tak jsem si přikázala že půjdu spát. Ale to co se stalo ráno,bylo pro mě šok.
Komentáře
Přehled komentářů
je to super ale nesnasim kdyz takhle neco konci :)
bomba
(Linda, 10. 1. 2009 21:25)uplne úžasný bjen chci vědět co bylo pro Molly šok...je to zatím moc dobré máš super blog
vazne??
(turu xD, 30. 5. 2012 17:20)