17. kapitoal - vánoce
Harry dorazil domů v povznesené náladě. Byl štěstím bez sebe. Bylo mu jedno, že se tam objevil Voldemort. Byl s Hermionou a ona zítra přijede na celé prázdniny. Harry se štěstím téměř vznášel. Došel do pokoje osprchoval se a šel spát. Hermiona ani nevěděl, jak se dostala do pokoje. Převlékla osprchovala a ulehla ke spánku. Zítra si pro ní Harry přijde. A potom u něj bude celý prázdniny. S těmito myšlenkami usnula. Harry se probudil druhý den dokonale odpočatý a dobré náladě.
Hned vyskočil z postele a podíval se na hodiny. Bylo půl deváté. Oblékl se a udělal si nějakou tu ranní hygienu. S dobrou náladou se vydal na snídani. Jen co vešel, tak na něj zpustila salva otázek.
„Tak jaký to bylo?“ Zeptal se James.
„Super.“ Odpověděl jednoduše Harry.
„A kdy jsi se vrátil?“ Zajímala se Lili.
„Tak to nevím. Někdy kolem jedné.“ Odpověděl Harry. Lili se chtěla ještě dál vyptávat, ale přerušila ji sova s Denním věštcem. James se naklonil k Harrymu.
„A co Hermiona?“ Zeptal se. Harry zčervenal a něco zadrmolil. James se jenom pousmál. Lili otevřela Denního věštce a málem jí vypadli oči. Na titulní straně byl palcoví titulek. Lili se podívala na ostatní a pak jim začala předčítat.
VY-VÍTE-KDO SE OBJEVIL V BRADAVICÍCH
Ten jehož jméno se nevyslovuje se večer s úderem dvanácté objevil v Bradavičko škole čar a kouzel i se svými přívrženci. Ve škole se zrovna konal ples k příležitosti tisícého výročí založení. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Na místě se objevil neznámí kouzelník, který dokázal vyřídit sám celý doprovod Temného pána a poté jeho samotného. Při útoku byla rozbita pouze kradní brána, kterou cizinec zase jediným kouzlem spravil. Albus Brumbál ujistil rodiče, že se to už nebude opakovat a na důkaz toho nechal posílit ochranu hradu. Takto střežené Bradavice nebyli ani v první válce s Temným pánem. Ujistil nás ministr kouzel. Teď už zůstává jen jedna otázka. Kdo byl ten cizinec? Má sílu porazit Temného pána místo našeho ztraceného Harryho Pottera? Doufejme, že budeme mít dalšího zachránce. Ředitel se tomuto už nevyjadřoval, a tak lze usuzovat, že ani on nezná jméno neznámého bojovníka. Jedno je jasné. Má talent a potenciál.
Lili zvedla oči k Harrymu.
„No tak na tohle jsem trochu pozapomněl.“ Přiznal se Harry.
„Doufám, že tě poznali.“ Utrousila ironicky Lili.
„Měl jsem rodinek plášť.“ Uklidnil ji Harry.
„Ale stejně se mi zdá divné, že jsem Voldiho porazil tak snadno. Něco mi tu nesedí.“ Dumal nad tím Harry. V místnosti zavládlo naprosté ticho. Každý byl ponořený do svých myšlenek. Nakonec promluvila Lili.
„Přijede Hermiona na svátky?“ Zeptala se, čímž vytrhla Harryho z přemýšlení.
„Jasně, že přijede.“ Přikývl. Pak se plácl do čela.
„Já jsem blbec. Málem bych zapomněl na schůzku s Brumbálem.“ James a Lili se na něj tázavě podívali.
„Slíbil jsem mu to.“ Povzdechl si Harry.
„Rovnou při tom vyzvednu Hermionu.“ Oznámil jim a vyskočil z křesla.
„Tak já mizím. Na oběd jsem zpátky.“ S tím vyrazil do pokoje. Na kus pergamenu načmáral vzkaz pro Hermionu a předal ho Alexovi.
„Doneseš to prosím Hermioně?“ Zeptal se ho. Fénix jenom přikývl a zmizel v plamenech. Harry se usmál a oblékl si rodinný hábit. Pozměnil si hlas a připevnil si kápi tak, aby mu nespadla. Pak se přemístil do Bradavic.
Hermiona spala, když jí probudil zpěv. Hned se posadila a rozhlížela se po původci toho zvuku. Za chvíli si všimla fénixe, který seděl na parapetu okna. Byl to Alex. Hermiona se na něj usmála. Fénix se neslyšně zvednul a připlachtil vzduchem, až k ní. Hermiona ho pohladila a pak si všimla, že má na noze přivázaný nějaký vzkaz. Odvázala mu ho a dala se dočtení. Jsem u Brumbála.
Zabal si a jdi do učebny formulí. Já tam za tebou přídu. Alex.
Hermiona vyskočila rychle z postele a začala se oblékat a balit si věci. Do půl hodiny měla zabaleno a vydala se do společenské místnost. Tam nikdo nebyl, a tak se vydala za profesorkou McGonagalovou, aby jí oznámila, že jede pryč. Když tak udělala, tak se vydala do učebny kouzelných formulí.
Brumbál zrovna sepisoval nějaké dokumenty, když se před ním objevila postava v rudém plášti se zlatými lemy. Brumbál se na ní jenom nechápavě díval.
„Myslel jste si, že nepřijdu?“ Zeptal se Harry.
„Řekněme, že jsem s tím moc nepočítal.“ Přiznal se Brumbál.
„Držím své slovo.“ Odpověděl mu Harry. A sednul si do křesla před ředitelem.
„Tak se ptejte, když jinak nedáte.“ Vybídl ho Harry.
„Kdo jste?“ Zeptal se Brumbál.
„To je dost složitá otázka.“ Řekl Harry. „Jsem váš přítel, ale jméno vám říct nemůžu. Jsem člověk a jsem kouzelník, jak jste jistě poznal.“ Brumbál se musel usmát. Byl bystrý.
„Tak tedy dobrá.“ Povzdechl si Brumbál.
„Další otázka. Můžeme vám věřit, že se neobrátíte proti nám?“ Harry se jenom usmál.
„Nevím jestli mi můžete věřit, ale dávám vám slovo, že se proti vám nikdy nepostavím. A nikdy se nepřidám k Voldemortovi.“ Takhle pokračoval výslech dál. Harry odpovídal pořád stejně neurčitě. Brumbál si toho všimnul, ale nijak to nekomentoval. Když se Harry podíval na hodiny, které tu Brumbál měl, tak se zděsil.
„Omluvte mě pane profesore, ale já už budu muset jít. Možná se ještě někdy stavím. Tak naschle.“ A přemístil se pro Hemionu.
Hermiona už byla celá netrpělivá. Harry tu už měl být, ale on nikde. Najednou ji někdo vzal zezadu kolem pasu.
„Ahoj zlato.“ Zašeptal ji někdo do ucha. Hermiona se otočila a uviděla Harryho. Radostí mu skočila kolem krku a věnovala mu dlouhý polibek.
„Tak půjdeme ne?“ Zeptal se Harry, když se jejich rty oddělili. Poslal její kufr napřed a pak se s ní přemístil rovnou do vstupní haly. Hermiona a Harry se vydali do jídelny.
„Dobrý den.“ Pozdravila Hermiona.
„Ahoj Hermiono.“ Odpověděl James. „A tykej mi prosimtě. Připadám si jako by mi bylo čtyřicet.“
„Ono ti je skoro čtyřicet.“ Upřesnila Lili. James se jenom zamračil.
„Ale oni to neví.“ Obhajoval se James. Harry se na ně díval a usmíval se.
„Jako malé děti.“ Zašeptal Hermioně do ucha. Ta se rozhihňala a musela si dát ruku před pusu.
„Čemu se směješ?“ Vyzvídala Lili.
„Ale to já jen tak.“ Odbila ji ledabyle.
„Tak bando.“ Ozval se James. „Pojďte se naobědvat a pak vyrazíme udělat vánoční výzdobu.“
Všichni do sebe naházeli oběd a vydali se plnit své povinnosti. Za chvíli byly chodby vyzdobeny cesmínovými řetězy a sněhem, který nestudí a neroztaje. Nakonec se sešli v obývacím pokoji. Harry a James se pustili do zdobení stromku a holky kritizovaly. Asi po hodině a půl byl stromeček ( smrk asi dva a půl metru vysoký ) na místě a pořádně ozdoben.
„No ještě něco tu chybí.“ Usmála se Lili.
„A co prosím tě?“ Zeptal se James. Lili se jenom usmála a mávla hůlkou. Nad nimi se objevilo jmelí.
„Aha. Na to jsem zapomněl.“ Přiznal James.
„Ale doufám, že jsi nezapomněl, co se pod ním dělá.“ Zeptala se ho Lili a políbila ho. Harry se na ně chvíli koukal a pak si odkašlal. Lili se na ně podívala.
„Co pak je?“ Zeptala se.
„Já jen jestli by jste nemohli uhnout. Teď jsme na řadě mi.“ Odpověděl Harry. Hermiona na něj vykulila oči. Lili a James se jenom usmáli a odešli o kousek dál.
Herry dotáhl Hermionu pod jmelí a usmál se na ní.
„Hezké vánoce.“ Popřál jí a políbil ji. Hermiona se k němu přimáčkla jak nejvíc mohla a vychutnávala si ten polibek. Po nějaké době se od sebe přece jenom odtáhli. Lili s Jamesem se na ně jenom usmívali.
„Tak teď bych si dal večeří a potom teplou koupel.“ Ozval se James.
„Já s tebou souhlasím. Dáme si večeři a potom si dáme mi dva koupel.“ Přisvědčila mu Lili. Harry se na ně jenom díval a pak se usmál.
„Tak jdeme na tu večeři?“ Zeptal se. Potom vyrazili do jídelny. Když se navečeřeli, tak se odebrali do pokojů. Harry šel s Hermionou k jejímu pokoji. Tam se uvelebili a povídali si a líbali. Když byl čas na spaní tak se s ní rozloučil a šel do svého pokoje, který byl ovšem hned naproti. Harry se převlékl a lehnul si do postele. Byl rád, že je tady Hermiona. Přemýšlel o ní ještě chvíli. Pak se překulil na břicho a chtěl spát.
Nemohl ale usnout. Chvíli ještě ležel přemýšlel. Z přemýšlení ho vyrušilo otevření dveří. Harry se rozhodl dělat, že spí pro případ, kdyby to byla jeho mamka, nebo táta. Dveře se zase v tichosti zavřeli a někdo se přibližoval k posteli. Harry se tedy rozhodl podívat, kdo to je. Byla to Hermiona. Dost se lekla, když zjistil, že nespí.
„Taky nemůžeš spát?“ Zeptal se jí potichu Harry. Hermiona jenom přikývla a nervózně přešlápla na místě. Stála tam jenom v noční košili. Připadala si trochu trapně a třásla se trochu zimou. Harry si toho všimnul a trochu se posunul a udělal tak místo na posteli. Při tom nadzvednul peřinu a podíval se na Hermionu. Ta se nerozmýšlela a hned si k němu do postele vlezla. Opřela si hlavu Harrymu o hruď a on jí objal a vzal za ruku. Pak jí dal ještě jeden polibek na čelo a už nepromluvili. Harry se divil, jak je najednou unavený a jak rychle usnul.
Ráno se probudil a podíval se na Hermionu. Pokojně oddechovala a vypadala tak krásně a zranitelně, že se na ní Harry nemohl vynadívat. Díval se na ní asi půl hodiny, když se začala probouzet.
„Dobré ráno miláčku.“ Pozdravil ji Harry a dal jí letmí polibek na rty.
„Dobré.“ Pozdravila Hermiona rozespale. Harry se usmál a začal vstávat. Hermiona se ještě chvíli vrtěla na posteli a potom taky vstala. Musela jít ještě do svého pokoje, aby se mohla převléknout. Harry se stihnul dokonce osprchovat a pak vyrazili na snídani. Tam už byli James a Lili.
„A hele už se probudili.“ Usmála se Lili.
„Spali jste jako andílci, tak jsme vás nechtěli budit.“ Upřesnil James. Herry i Hermiona zrudli a radši začali snídat. James a Lili se na ně zkoumavě dívali.
„Čeká se už jenom na vás.“ Oznámil jim ještě James.
„A s čím?“ Zajímal se Harry.
„S dárky.“ Odpověděla Lili. Harry se hned začal shánět po svých dárkách, a když se přidala i Hermiona tak je Lili a James poslali ke stromečku. Tam už byla pěkná hromádka dárků. Harry a Hermiona se na ně vrhli a hledali ty svoje. Nakonec skončil s hromádkou dárků.
Herry dostal několik knih o famfrpálu a jeho historii. Dostal také katanu. Od Hermiony pak dostal zlatý řetízek na kterém bylo srdce a v něm propletená dvě H. Herry ji za to věnoval polibek. Když rozbalil poslední dárek tak mu spadla čelist dolů. Na klíně mu ležela rodinná kniha.
„Tohle jsou jenom dějiny našeho rodu a jak to chodí. Je to první věc, co jsem dostal, když začal můj výcvik a já ji teď dávám tobě.“ Harry nevěděl, co má říct. Hermiona se na něho jenom usmála a rozbalili menší balíček.
Byla v něm krabička ze sametu a v ní nádherný prstýnek. Hermiona neměl slov. Lili se jí podívala přes rameno a uznale pokývala hlavou. Prsten byl ze zlata a nahoře měl krásný diamant. Hermiona se podívala na Harryho, který jenom čekal, co bude dělat.
„Děkuji.“ Zašeptala a skočila Harrymu kolem krku. Ten se jenom usmál a byl šťastný, že se Hermioně jeho dárek líbil.
Den mu utekl velice rychle. Buď seděli a povídali si, nebo si nepovídali a jenom si četli. Odpoledne, když se naobědvali, tak se šli projít po zasněžených pozemcích. Procházka se zvrtla v sněhovou bitvu a všichni přišli řádně promočení. U večeře panovala uvolněná zábava a veselí. Do postelí se dostali až někdy kolem dvanácté hodiny. Hermiona se převlékla u sebe v pokoji a zase přišla k Harrymu. Než usnuli tak ještě Hermiona zašeptala.
„Harry?“
„Ano?“
„Děkuji.“
„Za co?“
„Tohle byli moje nejlepší vánoce.“
„Moje taky.“ Odpověděl Harry.
„Dobrou.“ Zašeptala Hermiona a dala mu pusu.
Pak se oba propadli do říše snů.