Americké prázdniny
Tak bych nazval poslední tři dny. V pondělí jsme zas tak moc nedělali, ale večer jsme šli na velkou oslavu do pizzerie Grosseto. Ohromná oslava dvojitých narozenin našich příbuzných skončila až pozdě večer a pořádně jsme si to užili. Všichni obdarovaní byli nadšeni ze svých dárků.Přijeli i naši známí z Německa, teď už z Polska, se kterými jsme příští dny hráli golf.
V úterý jsme se ještě zotavovali z večerní "pařby" a to jsme měli jít ještě na oběd do ... můžete hádat kam. Obědu se účastnila naše rodina s rodinou bývalého kolegy mého taťky. Oběd jsme museli předčasně ukončit, protože jsme právě my dva, táta a já, měli golf, právě s těmi Němci. Bylo 32 stupňů a začali jsme hrát ve čtyři hodiny. Naštěstí jsme na golfovém hřišti zastihli ještě jeden z těch nádherných večerů, které jsou na tomto hřišti velice známé.
Dnes, ve středu, měli jít na golf jen dospělí. Čili Němci, táta a můj nevlastní bratr. Jenže já jsem dostal předešlý večer nápad, že půjdu s nimi a budu jim dělat caddyho (caddy-pomocník při hře, nosič bagů). Prý, že bych mohl. Začít jsme měli v 8 hodin ráno. Tak jsem požádal, aby mě ráno můj táta vzbudil. Taky že jo, nebo jestli jsem se vzbudil sám, to už si nepamatuji. Každopádně jsem se ještě rozmýšlel, jestli půjdu, jelikož jsem byl trochu... no, prostě takový, jako když vás někdo vzbudí. Pak jsem ale suverénně vstal a řekl jsem, že jdu. Nabalil, jsem se, protože to vypadalo na déšť, ale naštěstí potom žádný nebyl. Když jsme přišli na odpaliště na jamku číslo 1, bylů tam maršál (správa parku), kterého moc dobře známe. Je to náš přítel a tak mého otce (tati, promiň mi ten výraz, ale jen jsem chtěl, aby to bylo tak trošku ve spisovatelské formě) napadlo, že by mě mohl svézt ve svém vozíku.
Ten řekl, že jo a že mohu i řídit, tak jsme projeli celé hřiště, on vysypával koše a já ho vezl. Samozřejmě jsme to také pořádně rozjeli.
Někomu to možná tak americké připadat nemusí, ale mě to jen tak napadlo.