hororové příběhy
Hrůzostrašný tábor
Jednou když jsme byly s kámoškou na táboře, tak jsme věděly, ze nás čeká bobřík odvahy. Jelikož na, bylo vic jak 12, tak jsme museli ťapkat po jednom. Jenže jas la první a počkala sem na Verču. Schválně za zatáčkou, abychom mohli aspoň pokecat. Tehdy jsme si myslely, že se nemůže nic stát, akorát je všude tma a to je cele. Jenže tu noc jsme zažily opravdu něco nepopsatelného. Když jsme byly as tak v půli cesty (2km), tak jsme zaslechly divné hlasy podobné, jako když vyjdou vlkodlaci. Myslely jsme si ze sou to starší kluci, kteří si z nás dělají bžundu a tak jsme na ne začali pokřikovat, at toho nechají! Asi za 10 min.to přestalo, ale pak jsme to usmyseli znovu a ještě hlasitěji! Náhle nam spadla pod nohy baterka! Tedy to nám už běhal mraz po zadech a a začali jsme poklusávat. Něco bezelo za námi a funělo to! Když jsme se zastavily u lampy, u které jsme se museli podepsat, tak to zmizelo. Vydychaly sme se a co nejrychleji sme bezely dal. K chatkam to bylo uz asi jen 500 metru a tak sme utikaly, jak nejvíc sme mohli. Druhy den rano sme se vzbudily a slyšely hukot sanitky! Bezely sme se v pyzamu podivat před chatku, co se deje a viděli sme, jak nakládají rozdrásaného muze. Když sme se ptaly vedoucího, tak nam řekl ze ho napadlo nějaké zvire, ale ze nikdo nevi jake. Od te doby jsme na tábore nikdy nebyly a na zadny uz nejezdíme.
Děsivá učitelka
Tento proběh se stal, když sme s kamarádkou vyrazili večer ven. Moje kamarádka nenavidi hřbitovy a horory, takže mi dalo docela hodne ji presvedcit, abychom se šli kouknout na hřbitov. Povida se, ze když tady umřela jedna učitelka, slýchávali ji lide, jak breci. Většina ji dokonce viděla, jak bloudi po hřbitově. Ja si ale rekla, ze je to naprostá blbost a tak sme tam s -luckou vyrazily. Cestou sme potkaly partičku kluku, kteří na nas volali, ale my sme si jich nevšímaly a sli dal. Najednou sme se ocitli před branou hobitova a sly dovnitř. Byl docela vitr, takže brana docela nechutně skřípala, az z toho bezel mraz po zadech. Sly sme porad hlouběji, az jsem spatřila hrob, kde byly kuly a přečetla sem si nápis, kde jsem zjistila, ze je to ta učitelka. Najednou sme slyšeli plac a narikani. Strašně sme se vylekaly a bezely pryč. Lucka u nas spala, takže sme zalezly pod Peřinu. Jenže pak se stalo něco, na co nikdy nezapomenu. Lucce začala silne tec z nosu krev a uslyšely sme zase ten plac. Strašně sme se baly. Pak to ale přestalo a tak jsme se rozhodli zapnout pocitac a zjistit si o te učitelce vic. Když sme najeli na stránky, vyletěli pojistky. My začali křičet a zalezly pod Peřinu. Asi za 5 min. naskočily a pocitac nam najel na stránku a na fotografie znetvořené učitelky. Rychle sme si spat. Rano jsme se probudily, ja zapnula znovu pocitac a na plose sem mela fotku učitelky. Nedokázala sem si to vysvětlit. Moc lidi nam neveri, ale my sme presvedcene, ze ta učitelka porad bloudi po nasem dome!!!
Neznámý vrah
Jednou sem ja a moje parta jeli na naší chatu. Vzali sme sebou kamarada Lukáše, protože ho ma rada kamaradka Hanka. Ve vesnici byl stary, opuštěny dům, ve kterem drive bydlela jedna stara bohata zena. Protože vecer nedavaly nic v televizi, sli sme se podivat do toho upusteneho domu. Hanka s Lukášem se chytly za ruce, protože se oba bali. Myslely sme si, ze dům bude zamceny, ale dvere sly normalne otevřít. Lukáš s hankou chteli zustat venku, ale my sme je premluvili. Udelali sme ale chybu, netusili sme, ze se hanka s Lukášem ztrati. Po chvili sme se otocili, ale ani jednoho sme nevideli. Sly sme je hledat. Najednou hanka zacala kricet! Sly sme po hlase. Kazdym krokem sme se baly vic a vic. Najednou Hanka stichla. Zpanikarili sme, protože sme si myslely, ze se jim něco stalo a taky ze ano! Najednou se otevřely dvere a z nich vysla Hanka. Ptaly sme se ji, co se deje. Ani nestacila odpovědět a omdlela. Sly sme do pokoje a uvidely sme Lukáše, jak lezi na zemi. Lekly sme se a snazili sme se ho probudit. Neslo to, ale nastesi sem u sebe mela mobil, takze sem zavolala sanitku. Mezitím se probrala Hanka a my sme se snazili ji dokopat k tomu, aby nam rekla, co se stalo. Povidala něco o tom, ze se zjevil nejaky duch a zacal Lukášovi vysavat dusi. Nevedeli sme, jestli ji mame verit nebo ne. Za 2 dny mi zavolaly z nemocnice. Lukáš je pry v komatu a nemá moc sanci na preziti. Když to uslysela Hanka, zhroutila se. Lukáš se z komatu uz neprobral, takze nam nikdo nemuze tu zahadu vysvětlit. Ten dům za 12 dni pote vyhorel. Strasne se nam po Lukášovi styska!
¨
Strašák
Nikdy sem nevěřila na magii, ale potomto proběhu sem verit začala. Jeden večer jeli moji rodice na oslavu a ja zůstala doma sama. Zavolala sem kamosce, at me přijde navštívit a vezme si sebou nejaky horor. Vložila sem CD do DVD prehravace a tesili sme se na zajímavou podívanou. Po pul hodine se najedou zacal zhoršovat obraz, ale jak se to mohlo stat, když to bylo DVD?! Raději sem to chtěla vypnout, ale z ničeho nic vypadl proud. Začaly sme křičet a raději sme vyběhli ven. Utikali sme na me oblíbené místo, na pole. Vydechli sme se a ja si všimla, ze uprostřed pole je strašák. Nikdy sem si ho tam nevšimla! Blížil se k nam a tak sme začali křičet a utikat. Strašák nas neustale pronásledoval. Bylo to k zblázněni! Rano sme se probudili v našich postelích a vedle nas seděli rodice. Začali nam vysvětlovat, ze nas viděli křičet a utikat, ale nevedeli proc. Pak sem zjistila, ze v obýváku zadne CD nebylo a na poli strašák taky ne! Kam vse zmizelo? Vse se stalo 6.6.2006. mozna je odpověď zde…
Hřbitovní duch
Jednou v patek sme spali u kamosky. O pul noci sme se vydali na hřbitov. Vsimli sme si tam marnice a chteli sme se podivat dovnitř. Jenomže tam byly okna, přes které neslo videt. Nasli sme am lae jedno priotevrene male okno. Když sme ho otevreli, prastilnas do nosu hnusny mrtvolny zápach. Chtelo se nam zvracet a proto sme sli pryc. Porad nas to tahlo zpatky, jakoby nejaky duch chtel, abychom to okno zavreli. Museli sme jit zpatky, jinak bychom asi neusly. Vratili sme se zpatky. Nas minuly umysl podivat se znovu dovnitř, zakryl strach. Postupne sme se podivali. Byla tam tma, ale rozeznali sme rakev, pokrytou cerným platnem a zlatou stuzkou. Vlevo skrin a oltar, v pravo dvere a stolek. Bylo nam divne, ze nevidime mrvolu. Proc bychom potom citili ten hnusny zápach? Najednou sme uslyseli podivny křupavý zvuk a tiche hlasy. Napadlo nas, ze mrtvola je pod oknem, protože na to jedine místo sme nevideli. Rychle sme zavreli okno a vzali nohy na ramena. Když sme se vraceli, sly sme kolem auta. Na prvni pohled nic divneho, ale když sme sli okolo nej, samo od sebe zacalo hrat, moc sme se lekly a utekly domu.
Strašidelná sázka
Tento proběh se doopravdy stal, ikdyz nam to skoro nikdo neveri. Zacalo to minuly rok v lednu. Ten den sme se s kamarádkou Barou hrozne nudili. Před pulnoci Bara dostala napad-jit na hřbitov. Řekla sem, ze tam nepujdeme, protože se bude bat, ale ona rekla, at se vsadim, ze tam pujde. Po tom, co se stalo, sme na sazku zapíjeli. Dosli sme k hrbitovu a Bara chtela jit první. Samozrejme si ssebou vzala vysílačku, kterou dostala k vanocum a ja sem mela druhou. Zachvěli uz nebyla videt. Sedla sem si na lavicku před hřbitov a najednou mi doslo ze se Bara uz nejak dlouho nevraci. Zavolala sem vyslackou a ona mi rekla, ze je u hrobu sve nevlastni babicky. Sla sem ji teda naproti. Po par metrech sem ji uvidela. Byla otocena zady. Zavolala sme na ni, at uz jde a ona se otocila. V tom sem to uvidela! Mela zkrvavenou tvar, v ruce nuz a volala na me:,, Adriano, zabiju te!'' Ja jsem se lekla a utikala pryc. Bezela za mnou a pak me dohonila. Ten nuz odhodila a vysvetlila mi, ze uz me zabit nechce a omluvila se. Otrela sem ji krev z obličeje a sly sme domu. Od te doby mame z hrbitovu strach.
Muž s plačícím miminem
Minuly rok o prázdninách jsme sli z letniho kina prespole zpatky domu. Když sme dosli az na silnici, nase ocispatrili kulhajícího muze, který sviral v rukou placicí mimino. Pristoupil k nam blize a zeptal se,kde najde nemocnici. Protože stala blizko naseho domu, sly sme kousek s nim. Pote co sme proschazeli okolo lampy, vsimli sme si jeho satu, které byly cele od krve. Strasne sme se lekly a utekly mu. Druhy den hlasili ve zprávách,ze pobliz mista, kde sme potkaly toho muze s dítětem, se stala autonehoda,kterou prezila zena, která pohřešuje manzela s dítětem, kteří jeli s ni v aute.
????????
Před několika lety mi umrel tata. Prvních par mesicu sem byla na dne. Skoro cele noci sem proplakala. Ale jednou to zaslo az moc daleko. Sedela sem na posteli, v ruce sem drzela tatovu fotografii a brecela. Najednou sem mela pocit,ze je někdo v mistnosti, ale nikoho sem nevidela. Zacala sem se zbrkle rozhlížet a pak se to stalo: najednou sem jakoby v mlze videla tatu. Neverila sem svým ocim. Ani nevim jak, ale proste sem se s nim zacala bavit. A také brecela cim dal vic. Uvidela sem jak se ke me blizi a objímá me. Opravdu sem to citila! Za nejakou chvili sem usnula, když sem se zbudila, tak uz v pokoji nebyl. Ještě několikrát takhle prisel, ale najednou jako když utne.asi to bude tim ze při jeho poslední ,,navsteve'' jsem uz nebrecela. Tento neobyčejný zážitek mi pomohl vyrovnat se s jeho smrti a on to nejspíš také vicitil, proto uz nikdy neprisel a neprijde. Jen ten pocit me obejmul, si asi budu pamatovat az do sve smrti.
Smrtící smích
Protože muj bratr posloucha rad strasidelne proběhy, rozhodla sem se, ze mu dam k narozeninam kazetu s hororem. Když sem mu dalek davala, byl napjaty,co v nem najde. ,, Super, strašidelný pribeh! To si musim hned poslechnout!'' , vykřikl nadsene a hned bezel k sobe do pokoje. Najednou jsem z toho pokoje uslyšela křik a strach nahanejici smích. Okamzite sem tam co nejrychleji bezela a byla sem v soku. Bratr lezel na zemi bily jako krida a rval, jako když ho na noze berou. Z jeho kazetaku vychazel priserny smich,který byl stále silnejsi a silnejsi. Byl tak hlasity, ze jsem si pomalu musela zakryt usi. Popadla sem kazetak a vsi silou s nim mrskla o zed. Ale ten smich nerestal, vsemozne sem s kazetakem rumplovala, az to konecne zmlklo. Brasku museli odvezt do nemocnice, mel sok. O par dni pozdeji sem si v novinách přečetla:,, Jedenáctiletá divka nalezena mrtva ve svém pokoji. Na pomoc bylo uz pozde! Vedle ni lezel jen magnetofon.'' dodnes je mi zahadou, jak k te podivne prihode mohlo dojit.
Sen nebo pravda?
Byl vecer a my sme s kamarádkou Majkou zacaly vyvolavat duchy. V tom se u nas zacaly dit divne věci! Například se hybal lustr ikdyz byly všechny okna i dvere zavrene a potom se z prizemi zacali ozyva divne zvuky. Najednou zacal vrzat schody a my slyseli nejake kroky! Majce zacalo byt spatne a nakonec omdlela. Bylo to jak ve zlem snu. Někdo vzal za kliku v nasem pokoji! Dvere se otevřely a tam koukaly dve zelene oci! V tu chvili sem byla vdecna, ze moje skrin ma zamek! Dvere se zavreli a ja sem si uvědomila, ze Majda nelezli na svém puvodnim miste. Zacala sem panikařit. Hledala sem Majdu vsude po dome, ale nemohla sem ji najit. Na dverich a na zdi byly škrábance a krvave stopy. Nahle se mnou zacal někdo cloumat. Byla to moje mamka a rikala, ze me nasla schoulenou před barakem ve vysokých horečkách. Majdu nasli o tyden pozdeji v boude u reky a na mych dverich byly stopy od krve. Byl to sen nebo pravda?!
Stanovaní
Jednou sme se s kamarádkou rozhodli, ze pujdeme stanovat. Cele natesene sme vlezly do stanu a zabydlovaly se. Vecer k nam prisel muj tata a dal nam do stanu lampu. Byly jsme cele nedockave, kdyuz tata odejde a my budeme mit stan jen samy pro sebe. Stanovali sme v lese u vody. Všude kolem nas byly stromy. Ve stanu sme byly priblizne od 6 vecer a v pul 11 sme se rozhodli, ze pujdeme spat, protože sme byly hrozne unavene. Když sme vlezli do svých spacaku a chteli spat, tak sme uslyseli podivne zvuky! Znelo to, jako by se k nam blížil a pod nohama mu praskaly větve. Po chvíli sme slyšeli, jak někdo seka drivi sekerou. Obe jsme měli hrozny strach, ja jsem to místo dobře znala, protože máme asi 5 km odtud chatu. Na tomhle miste sem si kdysi hrala a taky sem ho vymyslela na stanovani. Snazila sem se uklidnit a rikala si, ze kolem zadna chata není a nase sekera je na chate a zamčena. Trochu sme se uklidnili, ale baly sme se porad. Když sekáni přestalo, uslyšeli sme, jak se něco blizi k našemu stanu. Raději sme zhasly svetlo a cekaly co bude dal. Schovali sme si hlavy do spacaku a v tom nejaky neznami muz zacal rozepínat zip od naseho stanu! Když sme obě vykrikly, tak rychle odesel. Když sem sebrala zbytek odvahy a vylezla sem ze stanu, nevidela sem ani stopu! Vzali sme nase kola a jeli k nam na chatu. Obe sme hned zalezly do postele, zamkli dveře a přemyslely, co se to vlastně stalo. Kdo vi, kdo to vlastně byl, ale videsil nas poradne! Na tomto miste uz nikdy stanovat nebudeme!