Tak a je to tu! Warrtík má devastátorské období. Nevím, zdali to přičítat k tomu, že mu budou za dva dny tři měsíce a možná ho začínají svědět zoubky, nebo prostě jen neví, co roupama dělat. Každopádně já si to " užívám" :-)
Nic si před ním nemůže být jistý - od smetáčku počínaje a česnekem v poličce konče. Má spostu svých hraček, ale ty už ho samozřejmě nezajímají a láká ho vše, co by nemělo. No jo jak se říká, zakázané ovoce chutná asi opravdu nejlépe. Nebo alespoň ve Warrantově případě to platí. Ze všech mých plyšáků udělal invalidy. Většina jich přišla o nosy a z těch zbývajících čouhají bílé, měké chomáčky, jimiž byli vycpáni. Samozřejmě že přede mnou a Michalem se k nim chová dobře, takřka je ignoruje, ale jen zůstane v pokoji sám, tak se na nich vyřádí. Snad se jim mstí za to, že oni jsou na posteli a poličce u ní a on tam nesmí.
Nerada ale v posledních dvou dnech zjišťuji, jak malý přehled o množství Warrtíkovo energie mám. Ačkoliv jsme byli včera hodinu a půl na procházce, kde si asi tak dvacet minut hrál s jiným pajskem a já doufala že, už je dostatečně vymrzlej a utahanej, tak mě během dvou hodin přesvědčil o opaku.
Po návratu domů dostal misku s vlažným mlékem a porci kuřecích krků s rýží. Zblajznul to a lehl si do pelíšku a začal usínat. Tak jsem ho v pokoji nerušeně nechala a šla si číst na počítač. Počítač mám hned ve vedlejší místnosti a tak jsem si říkala, že uslyším, až se vzbudí, jelikož určitě bude chtít ke mně a bude kňučet. Jak jsem se jen spletla. Warrtík mě asi od mého hltání informací nechtěl rušit a zřejmě usoudil, že ten postarší mikroplyšovej gauč by se měl už vyměnit. Moje rozhodování, zda koupit brzy jiný, mi ulehčil asi dvaceti centimetrovou dírou na jeho boku.
7.1.2008