Původ psa
O vzniku psa je několik teorií. V současné době se odborníci přiklání k tomu, že předkem psa je s největší pravděpodobností vlk. Pro tuto teorii svědčí nesmírná variabilita vlčí populace, protože největší polární vlci mají údajně až 100 kg a naopak malí indičtí vlci váží
o málo více než vykrmený jezevčík. Dále tu máme anatomické znaky, především hm srdce a mozku. Šakalové jako další z potencionálních předků mají totiž menší mozek a srdce než vlci a psi. A vhledem k tomu, že jedním ze znaků zdomácnění je zmenšování srdce a mozku, je tudíž nepravděpodobné, že by zdomácnělí potomci měli tyto orgány větší než jejich předkové. Přesto však podíl šakalů na vývoji psa nelze jednoznačně zamítnout, protože psi značkují teritorium stejně jako šakalové.
K ochočení a následnému zdomácnění docházelo postupně asi před osmi až deseti tisíci lety. Nejprve předkové ochočovali mláďata vlků, ze kterých vytvářeli postupně izolované ochočené populace a tím vytvořili základ pro jejich zdomácnění. Ochočení vlci se mohli v zajetí křížit pouze mezi sebou a vlivem jejich života ve změněných životních podmínkách se měnilo postupně i jejich dědičné vybavení. Ochočená zvířata se přestala bát člověka a začala je považovat za vůdce smečky, došlo tedy ke změně psychických vlastností. Domácí psi se z nich stali až poté, co došlo v důsledku nového způsobu života ke změnám anatomické stavby těla, při nichž se řada částí a orgánů zmenšila nebo naopak zvětšila.
V rámci zdomácnění, která probíhala při malé hustotě osídlení, ve víceméně uzavřených lokalitách vznikaly na různých místech různé populace, které se od sebe začaly odlišovat. Člověk záměrně křížil zvířata, která uspokojovala jeho požadavky a z odchovů vybíral pouze ty jedince, kteří mu vyhovovali. Ty pak používal v chovu, a tak postupně vznikala různá plemena ustálená ve vzhledu i vlastnostech. Naši předkové bez hlubších znalostí základů genetiky vytvořili obdivuhodné dílo a zaslouží si náš obdiv. Vznik jednotlivých plemen psů byl vždy ovlivňován způsoby lovu a jejich loveckým využitím typickým pro dané historické období. V dobách, kdy naši předkové používali při lovu chladné zbraně, luky, kuše a kopí, byla populární především plemena honičů. Tito psi dokázali lovenou zvěř zastavit a udržet na místě až do příchodu nebo příjezdu lovce, který ji usmrtil. Chovy honičů pracovaly ve smečkách, které vynikaly držením teplé stopy a hlasitostí na stopě (bylo dbáno na sladění hlasových projevů při štvaní) při parforsních honech.
Štvanice na jelena (či jiné spárkaté zvěře) se neobešla bez práce tzv. vodiče. To byli těžcí, pomalí a klidní psi, kteří vynikali ve sledování studené stopy vysoké zvěře, na kterou byli nasazeni. Za jejich pomoci byl jelen obeznán a postupně vytlačen do leče vhodné pro zahájení štvanice. Tady jejich práce končila a na čerstvou stopu byla nasazena smečka honičů, za kterou vyrazili jezdci na koních. V řídce zalesněných rovinách a ve stepích byli používáni k lovu chrti, kteří štvali zvěř na "viděnou" a zpravidla "němě". Štvanice byly ve středověku velmi rozšířené, oblíbené a ritualizované. V Anglii byly donedávna pořádány parforsní lovy na lišku, při nichž byli používáni teriéři i honiči. Teriéra vezl jezdec v sedlové brašně a použil ho k vyhnání lišky z nory. Na její stopu byla potom nasazena smečka honičů, která ji hlasitě štvala. Jestliže se liška znovu ukryla v noře, je opět vyhnána teriérem a štvána smečkou, která ji posléze zadáví.
Štvanice zvěře se vyznačovaly značnou dávkou krutosti a jsou z hlediska současného pojetí myslivosti a myslivecké etiky zcela nepřijatelné. Přesto však, že je považujeme za přežilé, měly svůj historický, společenský a kulturní význam. Lov se cvičenými dravci ovlivnil vznik plemen slídičů a ohařů. K tomuto lovu byli používáni většinou sokoli, rarozi, orli a jestřábi, kteří seděli lovci na ruce. Lovenou zvěř vyháněli buď slídiči, kteří vyháněli z přehledné krytiny před sokolníkem na koni drobnou srstnatou nebo pernatou zvěř. Ten na vypíchnutou zvěř vypouštěl dravce. Pěší sokolníci zase používali ohaře, kteří nalezenou zvěř vystavili, lovec ji sám vypíchl a vypustil za ní dravce. Ohaři byli pro svůj klid a poslušnost používáni i k lovu koroptví do sítí. Pro tento způsob lovu se používali hlavně setři, protože ti při vystavování téměř ulehnou. Vystavené koroptve byly přikryty spolu s ležícím psem sítí zvanou "tyras" nebo "příkrajník" nesenou na dlouhých tyčích. Ohařům, kteří se vyznačovali tímto vrozeným vystavováním v leže, se říkalo "líhaví psi". Významným mezníkem v chovu loveckých psů bylo rozšíření střelných zbraní, především zadovek v 1. polovině 19. století. Nové způsoby lovu zvěře vedly k podpoře chovu rozličných plemen ohařů a zároveň k potlačení řady plemen honičů.
Štvanice zvěře se vyznačovaly značnou dávkou krutosti a jsou z hlediska současného pojetí myslivosti a myslivecké etiky zcela nepřijatelné. Přesto však, že je považujeme za přežilé, měly svůj historický, společenský a kulturní význam. Lov se cvičenými dravci ovlivnil vznik plemen slídičů a ohařů. K tomuto lovu byli používáni většinou sokoli, rarozi, orli a jestřábi, kteří seděli lovci na ruce. Lovenou zvěř vyháněli buď slídiči, kteří vyháněli z přehledné krytiny před sokolníkem na koni drobnou srstnatou nebo pernatou zvěř. Ten na vypíchnutou zvěř vypouštěl dravce. Pěší sokolníci zase používali ohaře, kteří nalezenou zvěř vystavili, lovec ji sám vypíchl a vypustil za ní dravce. Ohaři byli pro svůj klid a poslušnost používáni i k lovu koroptví do sítí. Pro tento způsob lovu se používali hlavně setři, protože ti při vystavování téměř ulehnou. Vystavené koroptve byly přikryty spolu s ležícím psem sítí zvanou "tyras" nebo "příkrajník" nesenou na dlouhých tyčích. Ohařům, kteří se vyznačovali tímto vrozeným vystavováním v leže, se říkalo "líhaví psi". Významným mezníkem v chovu loveckých psů bylo rozšíření střelných zbraní, především zadovek v 1. polovině 19. století. Nové způsoby lovu zvěře vedly k podpoře chovu rozličných plemen ohařů a zároveň k potlačení řady plemen honičů.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak to jsem si zase jednou početl a poučil se! Dobré stránky, krásné fotečky. Kočky píšou o psech. To se vždycky povede. A páneček nemá nějákou fotečku? Třeba s muflonkem? To byl jen fór. Fakt dobrý stránky... Obdivuju!
Very nice
(George, 7. 1. 2008 21:09)