| Hra Eragon
Výrobce: Stormfront Studios, Amaze Entertainment Vydavatel: Vivendi Popis hry: akční fantasy adventura dle stejnojmenného filmu pro PC i konzole Datum vydání: listopad 2006
Děj: Dobro versus zlo v klasických kulisách epické fantasy, ne, dějová linie opravdu není místem, kde by Eragon získával body. Zvláště když hra ani nevyužívá filmových záběrů a prezentuje příběh renderovanými videi. Žánrově jde potom o relativně tuctovou mlátičku, v níž se hráči postaví stovkám tu více, tu méně tupých nepřátel pomocí meče, luku a několika prostých kouzel. Zatím spíš nic než moc, že? Je tu ale jeden háček. Eragon má draka – a nebojí se ho použít. Skutečně – okřídlený miláček hlavního hrdiny pozvedá tuhle third person akci na úplně jinou úroveň. A kdo se vzdá požadavků na scénář a logiku designu levelů, může se překvapivě dobře bavit. Jízda na drakovi dělá z Eragona nadprůměrný zážitek. Základ hry tvoří do necelých dvou desítek úrovní rozdělená lineární mlátička. Ve svých zastaveních sleduje děj filmu stejně pečlivě, jako tomu bylo u her podle Pána prstenů – a není divu, když tuhle filmovou konverzi vyrobil stejný tým. Takřka dokonale lineární průchod lokacemi umožní soustředit se výhradně na bojovou taktiku. I pěší Eragon má k mání docela slušnou škálu prostředků, jak s protivníky zatočit. Předně je to meč, s nímž lze podnikat rychlé či pomalejší, ale pádné výpady, anebo vykrývat údery soupeře. Dvě klávesy pro rychlý a pomalý útok se ale dají skládat ještě do třípísmenných kombo-sekvencí, jejichž vhodné využívání je zejména na vyšší obtížnost nutností. V kombinaci se skákáním za krk nebo chytáním nepřátel vznikají už tak dost efektní bojové scény. Na větší vzdálenost je užitečnější zbraní luk. Tady udělali autoři jedno docela důležité rozhodnutí, které Eragona zpřístupňuje masovému publiku: není potřeba mířit. Respektive výběr cíle závisí jen na rozhodnutí hry, dobrodruh za monitorem může už jen délkou stisku klávesy určit předpokládanou přesnost střely (a v ideálním případě tak sejmout slabší protivníky efektním headshotem). Teď už ale k tomu, co z Eragona dělá něco víc, než pytláka v Galbatorixových lesích. Dračích sil nabytých v okamžiku zasvěcení může využít ke kouzlení: časem se naučí do nepřátel magicky "šťouchat", aby tak přepadávali přes okraje útesů či z mostů do hlubin pod nimi, telekinezí zvedat a vrhat různé předměty, hořlavé látky zapalovat (a střílet ohnivé šípy), nebo si v krizi vypomoci kouzelným štítem. Ve vzácných případech pak může Eragon Safiru buď povolat na pomoc (a ona efektně boří chatrné brány, anebo se vrhá na zděšené nepřátele), nebo ji přímo osedlat. Tehdy letí majestátní ještěr směrem dopředu sám a hráč jej jen naviguje do stran a urychluje či zpomaluje jeho pohyb, což dává dostatek času a prostoru k provádění různých skopičin, jako je švihání ocasem na straně draka, nebo střílení kouzelných šípů na straně jezdce. Safira, to je pro herní verzi Eragona jednoznačně rozdíl mezi průměrným a nadprůměrným hodnocením. Prezentace celé hry je velmi solidní. I když cut-scény v enginu hry občas nejsou dokonalé, plytký příběh je vyprávěn relativně velkolepě. Často se měnící prostředí patří mezi další prostředky boje proti stereotypu a nudě. Eragon se jim ale přesto zcela nevyhne. Různých druhů nepřátel není mnoho, Stormfront pak proti monotónnosti bojují i ne zcela legitimní zbraní: krátkostí celé hry. Konečně závažnou nepříjemností je práce s kamerou: dost často se objevuje hloupá chyba, kdy hráč útočí naslepo mimo obrazovku, efektních zoomů při "zakončovacích" úderech je až moc a dochází tak ke ztrátě přehledu nad situací na bojišti, nepotěší ani skok kamery o 180 stupňů při vstupu do místnosti – tehdy se uplatní Cimrmanovské "jdu na sever, jdu na sever – a už jdu na jih", kdy se při držení stále téže směrové klávesy postava cuká ve dveřích, protože kamera snímá místnosti na jejich stranách přesně opačně. |
|
|
Hra
(Ata, 20. 8. 2019 20:33)