Dvojčata, část 2
Po třiceti letech dostane paní Nováčková pozvánku na sraz rodičů geneticky modifikovaných dětí. Na honosném večírku se pak s ní dá starý doktor do řeči.
D: Tak jak jste spokojená se svým dítětem, paní?
N: Strašně moc, doktore! Podívejte, támhle je můj syn. Jsme na něj všichni hrozně hrdí. A ta krásná vysoká blondýna vedle něj, tak to je jeho žena.
D: Ta, co jí sahá na....co ji objímá?
N: Ne! To je servírka. Myslím tamtu s tím výstřihem, vidíte?
D: Aha. A čímpak se syn živí?
N: Von podniká a je strašně bohatej! S kamarádem si založili nějakou finanční firmu, to víte, já se v tom houby vyznám, ale vopravdu jim to vynáší. Letos byli s rodinou na Bermudách, škoda, že tam nemohl jet s tou nejstarší, bejvalá mu ji nechce půjčovat. Já jsem věděla, že je to mrcha, hned jak jsem ji uviděla, to vám povídám, na tyhle věci já mám čuch. Ale to víte, bylo jim šestnáct, a navíc byla v tom. Ale s ní to neměl lehký, u rozvodu ho voškubala o všechno, házela na něj špínu, že prej ji mlátil a bůhvíco. Ale já jsem si jistá, jakože se Nováčková jmenuju, že se tahala s kdovíkym, když byl chudák v base, hodili na něj totiž nějaký vloupačky a drogy....Naštěstí byl mladistvej, takže byl hned venku, a navíc tam poznal Pepu, to je ten, co s ním má teďka tu firmu. No jo, náš Árny, to je hotovej poklad, a to si představte, že ho kdysi chtěli strčit do zvláštní školy! Ale von se jako správnej chlap nedal a dal ředitelovi co proto. A zrovna včera říkal, že půjde na práva, že je to prej lepší, když teď chce kandidovat ve volbách. Že prej ty přijímačky a zkoušky budou drahý, tak se teď máme trochu uskrovnit. Ale taky tvrdil, že až bude v parlamentu, tak se to určitě vyplatí, a náš Arnoldek, ten tam bude, to mi můžete věřit!
Najednou někdo poklepe paní Nováčkové na rameno. Je to Armando a vypadá rozzlobeně.
A: Mami, musíme si promluvit. O samotě.
N: Ale já teď nemám čas. Nevidíš, že mluvím tady s panem doktorem?
A: Takže to jste vy, co jste mě vyrobil...
Podívá se mrzutě na matku.
A: Až tady domluvíš, přijď za mnou ven ke kašně. Díky.
D: To byl také váš syn?
N: Ano, oni se narodili jako dvojčata, nevzpomínáte si? Ale nechtěla jsem o něm mluvit.
D: Je s ním něco v nepořádku?
N: Abych řekla pravdu, tak se za něj stydím! Armando byl vždycky nějakej divnej, nikdo z rodiny si s ním nerozumněl. Podívejte, je mu skoro třicet a ještě si nedokázal najít žádnou ženskou! A když jo, tak to stejně nevydrželo. Říkám mu, co chceš, hlavně ať za to umí vzít, ať si rozumí se sporákem a není to žádná trajda, ale von porád, že chce někoho rovnocenného, kdo by mu rozumněl nebo co, ale to víte, ženský se vo něj nepřetrhnou, zvlášť, když působí jak ťunťa, a navíc když je stěží uživí! Však jsme mu taky říkali, když měl pořád samý jedničky, aby šel na práva nebo aspoň na medicínu jako vy, pane doktore, ale ne, von jde na nějakou envajroementálnevímco, žes te vo tom taky v životě neslyšel, co? A pak jede někde na druhej konec světa zachraňovat velryby nebo ňákou jinou havěť, a ještě tam z tý zimy dostane vzácnej zápal plic nebo něco takovýho. A teď má plíce v kýblu, a to v životě nekouřil, ale hlavně že vždycky poučoval Arnolda, že prej hazarduje se zdravím, když hulí jak fabrika! To je celej von.
D: To je opravdu zajímavé, paní Nováčková, ale já se bohužel ještě potřebuji setkat s jedním kolegou, takže se s vámi budu muset rozloučit. Úplně jsem na to zapomněl, to víte, v mém věku už mám na to právo. Rád jsem vás znovu potkal.
N: To je škoda, tolik jsem vám toho ještě nestačila říct! Moc se mi tu líbí, máte tady hezký ubrusy, to jste vybíral vy? Akorát ty předkrmy mi teda moc nechutnaly, byly takový divný...
D: To je mi opravdu líto, ale já se s vámi skutečně musím rozloučit.
N: Měl byste jim říct, aby změnili kuchaře. Ty mladý dneska neví, jak se vaří pořádný jídlo. Všude samá cizina, ale řeknu vám, není nad pravou českou svíčkovou!
D: Jistě. Tak nashledanou!
Doktor se z povinnosti usměje a uhání pryč.
N: Ale doktore, počkejte!
Paní Nováčková to nakonec vzdá a jde za svým méně oblíbeným synem.
N: Tak proč jsi mě vyrušil z rozhovoru s doktorem? Tak jsme si rozumněli, ale kvůli tobě pan doktor hned odešel.
A: Proč jste mi o tom všem vůbec nic neřekli? Když tě tady pozvali, tak jsem myslel, že jsme z umělého oplodnění, protože jste nemohli mít děti. Až teď se dozvím, že jste mě geneticky upravili, abych odpovídal vašim představám!
N: No jo, chtěli jsme, abys byl hezkej, hodnej a chytrej, abysme z tebe měli radost, ale...
A: Takže jsem vlastně měl být úplně jiný, ale vy jste se radši rozhodli, že ze mě uděláte pokusného králíka! Na to jste neměli právo!!!
N: Chtěli jsme pro tebe jenom to nejlepší, ty nevděčníku!
A: Tak nejlepší...To je vtip??? Dokážeš si vůbec představit, jaké to je, když se ti hnusí tlachat o chlastu, smát se všem těm záchodovým a sexistickým vtipům nebo vrcholně trapným historkám, jen abys mohla být součástí téhle společnost?!? Víš, jaké to je žít ve světě, kde polovina lidí touží vidět zombie třicetiletého panice na kříži a ta druhá fotku pochybné celebrity nahoře bez??? Asi ne, že? Dobře, dobře...možná by se to všechno dalo ještě snést, kdybys aspoň chtěla, abych byl svině! Ale k tomu všemu mít dobré srdce?!? Tos mě teda musela strašně nenávidět! Proč jsi chtěla, abych byl dobrý člověk, proč jsi radši nechtěla, abych byl šťastný?!??? Proč jsi mi musela zničit život?!? Tohle ti nikdy neodpustím!!! Slyšíš??? NIKDY!!!
N: Ale já....
Paní Nováčková ve svém věku už řádně při těle zalapá po dechu, chytí se za srdce a padne k zemi.
A: Mami!!!
Vyděšený Armando se k ní skloní a nahmatá nebo spíš nenahmatá puls.
A: Bezva. Takže jsem dnes zabil svou matku...
Jde do haly ke stolu, aby si vzal sklenici na víno, a pak zase zpátky. Hodí s ní o zem, až se rozletí na kousky. Bezmyšlenkovitě vezme jeden ze střepů a podřízne si hrdlo. Místností se zatím rozléhají nadšené i znuděné rozhovory hostů a zvučný Arnoldův smích. Právě vypráví, jak se mu na záchodě zasekl poklopec a on byl bohužel tak na mol, že s tím nemohl nic dělat!!! Všichni přítomní se náramně baví.