Můj život s kočkou
Tak mě napadlo, že bych Vás mohla seznámit se zvířátkem, které se mnou žije ("zatím") v jedné domácnosti. Dávala jsem mu (z toho je patrné, že je to chlap=o) "vyplnit" stejný dotazníček, abychom měli přehled o jeho životopise. Musím Vám říci, že mi dalo spoustu práce, než jsem ty jeho odpovědi přepsala sem (škrábe totiž jako kočka a nedalo se to vůbec přečíst!!)
Tak tady ho máte:
Plemeno: KOČKA DOMÁCÍ
Místo narození: Zdiby - Veltěž
Datum narození: 28.4. 2000
Kočičí svátek: 10. srpna
Bydliště: Zdiby - Přemyšlení
Jméno: ČIKO (to znamená - jinak psáno Chicco - španělsky kluk, chlapec)
- jinak zvaný (Čikita, Čikon, ouško, myšička /to je trochu paradox, co?!/, blbec kocour, provokatér, posera)
Váha: 5 kg
Oblíbené činnosti: spaní, spaní, spaní, a taky ještě vlastně spaní, úchylačení na dece, žraní (hlavně syrového masa a vařených brambor), hraní si s mými lidmi (ale ve své podstatě jen s jejich končetinami), hraní si s provázky všeho druhu, skákání po výškách, provokování Brandy, občas chození ven (ale jen za tmy)
Neoblíbené činnosti: rušení mého spacího režimu (kýmkoli), návštěvy akorát otravujou s hlazením), chování se a násilné mazlení (tulím se, akorát když chci já)
Jazyky: kočičinština (aktivně)
kokršpanělština, čeština (hóóódně pasivně)
Čím vytáčím své lidi: lezením po stolech a kuchyňské lince; tím, že se nechci mazlit; tím, že provokuju Brandy, která se nechá vždycky nachytat =o))
Spací poloha: "Co to je za otázku? To je snad jedno, ne?!?!"
Oblíbené písně: nesnáším zpívání
Oblíbené TV pořady: nekoukám na televizi, to si radši schupnu
Typické charakterové vlastnosti: líný, občas hravý, náladový, aktivně pasivní, pasivně aktivní, rozežraný, ale vybíravý, vyčůraný, neposlušný, nepoučitelný, strašpytel (bojí se všech ostatních zvířat kromě myší, ptáčků a teď Brandy)
A teď Vám o něm povím pár slov já osobně. Když si mě panička přivezla domů, Čiko byl známý jako pan posera, co se bojí všech zvířat, a to i svého druhu. Všichni si tu myslí, že se ve zvířecí říši ocitl náhodou a zcela omylem. Mého příchodu se obávala hlavně paničky mamika (Čiko je její mazánek), nehctěla, aby se od nich odstěhoval. ALE zde byl strach tou věcí, která mu v odstěhování bránila. Pro něj byla přijatelnější varianta ta, že zůstane doma s vetřelcem (to jako se mnou?!?!?), v teple, v relativním klidu na spaní, s pravidelným přísunem potravy než varianta, že bude venku, v zimě, sám, s minimálním příjmem potravy a navíc ve dne se všemi možnými druhy zvířat, která ho budou ohrožovat na životě. Tak tedy začalo naše soužití v jednom domě.
Asi týden jsme se vůbec neviděli...tedy já neviděla Čika..on se na mě prý chodil s nechutí a odporem koukat, když jsem spala. Když jsem zjistila, že tu bydlí kocour, tak jsem si z něho chtěla (a dařilo se mi to) udělat lovnou zvěř. Nejdřív se mu to nelíbilo, ale pak pochopil, že hra na honěnou po bytě je docela zábava. Teď mě chodí provokovat - schválně se kolem mě (ležící a dřímající) prochází a vyloženě CHCE, abych ho honila. Další naše hra je "Na vlak" - Čiko je lokomotiva a já vagón - chodíme po domě...Čiko vybírá trasu a já jsem poslušně zapojená za jeho zadnicí a kopíruju jeho cestičky. Poslední hra se jmenuje "Na fackovanou" - Čiko je na stole a já na něj zespod dorážím. U toho mě Čiko stačí pěkně nafackovat.
Občas ho nechápu a taky na něj žárlím, ale myslím si, že naše přátelství je na dobré cestě se ještě zlepšovat.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak ty "hry" s kočkou máme uplně stejné!!! Taky si hrajeme na vláček nebo na fackovanou xD a nejlepší je, když schodim ubrus ze stolu a nebo se počůrám z toho, že na kočku nemůžu.. xD
taky, taky..
(Ennie , 15. 6. 2008 19:18)