Prvomájový výlet na Krlštejn
tak jsem zase tady. Musím vám alespoň ve zkratce vylíčit, jak probíhal náš trochu pěší, trochu jízdní výlet na Karlštejn.
Celá tahle akce začala už 30.4. Zajisté si vzpomínáte, že to je přesně ten den, o kterém jsem loni prohlašovala, že hodlám zalézt na místo, kde mě panička a nikdo jiný nenajde, protože se znovu budou pálit čarodejnice a téhle naprosto stupidní zábavy se již letos účastnit nehodlám.Tak předně...schovat jsem se nestačila, protože panička mě zbalila a jelo se do Prahy. Klasické opakování cesty metrem a tramvají (abych nezapomněla :oP) a nenáviděný košík na tlamě. Jeli jsme k tetě Míše, tam si nechali věci a pak mě s paničkou vzali s sebou na Klamovku do hospůdky. Takže já tento nenáviděný den hodnotím, jako docela ucházející. Téměř celý jsem ho prospala.
U Míši jsme přespali a druhý den jsem se i se strýčkem Alešem a Arletkou vydala na Smíchovské nádraží, kde jsme měli sraz s ostatními. S Arletkou jsme v tramvaji trpěli - obě totiž nesnášíme košík (ale já určitě víc). Míša to zhodnotila tak, že vypadáme jako psí verze Hannibala Lectera =o)).
Na Smícháč za námi dorazila ještě teta Linda, strýček Tomáš s tetou Péťou a navrch ještě noví kamarádi (ale jen pro mě) Mára, Anička a jejich psí miláček výmarský ohař Luxor. Ten se líbil hlavně Arletě...už se viděla, jak si na louce zaskotačí. Ale ještě nás čekala cesta vláčkem do Černošic a odtamtud už pěšky na Karlštějn. Ještě jsme cestou nabrali strejdu Láňu a Davida, kteří šli už z Prahy (tsss...nevzali mě s sebou, teda resp. oni chtěli, ale panička nechtěla =oP). A to už se nám pejskům mocinky líbilo, lítali jsme navolno, občas jsme si hráli na honěnou a občas proběhli pár křovisek (já se teda přiznám...to se nedá odolat, když ta zvířátka tak pěkně voní..). Panička byla ale šťastná jak blecha, že jsme nepotkali žádného zajocha nebo okřídlené zvířecí kamarády. Teda až na jednoho kohouta. Já měla smůlu, že mě panička dobře zná a dala mě na vodítko, ale Arletka se neudržela a šla za ním. Byl to ale posera a utekl před ní. Luxor měl zase příhodu s jedním středoasiatem, kterého panička nebyla schopná udržet a on se přes její odpor na Luxíka sápal. No dopadlo to dobře, ale absolutně nechápeme, proč si někdo pořizuje plemeno psa, které sám po fyzické ani výcvikové stránce nedokáže zvládnout =o(.
Odpočívali jsme v mnoha hospůdkách a vůbec to byl mimořádně povedený výlet. A aby nás nebylo málo, přijeli se na nás do jedné vesničky podívat i teta Dana se strejdou Martinem a novopečeným jantárkem Samíkem. Doufáme, že příští rok už s námi půjdou všichni od začátku.
z nás nejmladší a nejhezčí SamuelMě už ke konci trochu zrazovali síly, ale došla jsem až ke hradu! Ostatní psíci byli taky unavení a ve zpátečním vlaku, který jsme chytili jen tak tak, jsme všichni spokojeně spinkali. Ušli jsme jen 15 km, ale já byla unavená, jak kdybych měla v nohách padesát. Doma jsem si rovnou zalezla do ložnice do pelíšku a spala až do rána bílého.
Příští rok to musíme uřčitě zase zopakovat!!
Pac a pusu Brandy