Kamarád Čiko
V Praze bydlel chlapec Dan s matkou Julií. Rodiče se rozvedli. Matce nabídli nové pracovní místo, ale v Hradci Králové. Matka souhlasila, a tak se přestěhovali. Když se přestěhovali, byl Dan stále doma. Máma Julie ho posílala ven, ale Dan se vymlouval, že se mu nechce a že nikoho nezná. Matka pochopila, že musí Danovi koupit psa, aby ho přinutila jít ven. O velkém psovi nemohla být ani řeč. A malých byl takový výběr, že nevěděla, kterého vybrat. Jednou, když šla máma z práce, uviděla na jedné výloze inzerát: "Prodám štěňata pražského krysaříka. Odběr možný ihned." a adresa. Matka se chvíli rozmýšlela a pak šla na udanou adresu. Když zazvonila, ozval se za dveřmi ostrý a vysoký štěkot. Otevřela starší žena a za ní vyběhl malý, asi 20cm vysoký, psík, zbarvený jako dobrman. Žena se zeptala, co si přeje. Dankovo matka řekla, že přišla na inzerát. Chtěla by koupit jednoho psíka pro syna. Žena se zeptala, jestli chce psa nebo fenu a pozvala ji dál. Když otevřela dveře do kuchyně, vyběhlo 5 štěňat a dospělá fena. Danovo máma si sedla na bobek a v tu chvíli se od fenky odtrhlo štěně a zamířilo k ní. Julie se rozhodla, že si vezme štěně, které si ji vybralo. Pak štěně zaplatila a odnesla si ho domu. Byl to pejsek. Dan měl takovou radost, že šel s pejskem hned zase ven. Když přišel, zeptal se, jak vlastně budou pejskovi říkat, jaké mu dají jméno. Pejsek usnul, protože byl z chození unavený. Dan chvíli přemýšlel a pak si vzpomněl, že kdysi viděl film a tam byl malý poník, kterému říkali Čiko. Po tom, co ho prozradil matce, se shodli, že budou psíkovi říkat ČIKO. Díky Čikovi se Dan seznámil s mnoha dětmi. Protože musel chodit s Čikem ven, tak si vždy udělal krátkou procházku, někdy to byly procházky až dvouhodinové, na které potkával mnoho lidí. Dany každý večer vyprávěl matce, s kým a kde se seznámil. Čiko vyrostl a Danek měl za sebou první školní rok v novém městě. Měl radost, že už jsou prázdniny a že bude mít na Čika více času. Druhý den prázdnin přišla mamka z práce a nabídla Dankovi, jestli by nechtěl jet na týden pod stan, samozřejmě s Čikem. Danek měl radost, že nemusí zůstat celé léto ve městě a souhlasil. Začal spolu s mámou balit věci a Čiko koukal, co se děje. Danek se tak těšil, že se nemohl dočkat. Nakonec se dočkal. Jednoho rána vzal Dan batoh a Čika, máma batoh a šli na autobus, který je dovezl do kempu. Danek s mámou postavili stan a pak šel s Čikem prozkoumat okolí. Když se vrátili, měla máma uvařeno. Najedli se, Čiko dostal maso z konzervy a suchary, pak si lehl na sluníčko a usnul. Když se probudil, zjistil, že Dan ve stanu není a začal ho hledat. Sotva ušel pár kroků, uviděl ho, jak se koupe v rybníce, který patřil ke kempu. Čiko se k rybníku rozběhl. Sotva doběhl na břeh, objevila se u něj doga. Veliká, černá doga a začala na Čika vrčet. Čiko nevěděl, co má dělat a stále se ohlížel po Danovi. Ještě než Dan doplaval k Čikovi, přiběhla malá, asi 5-tiletá holčička, plácla dogu přes zadek a spustila: "Aro, co tady děláš? Máš hlídat náš stan a nech toho malýho pejska na pokoji, copak nevidíš, že se tě bojí, ty obludo přerostlá." Doga se podívala na dítě, na Čika a odcházela pryč po boku malého děvčátka. Dan doplaval k Čikovi, který se celý třásl a oba byli rádi, že doga odešla. Danek vzal Čika do náruče a šel ke stanu, kde se opalovala máma. Pak šli oba na procházku, kde na dogu zapomněli. Když se vraceli, začalo se stmívat a u většiny stanů začínaly hořet táboráky. Také Danek s mámou podpálili svůj táborák a začali opékat buřty. Za chvíli přišli mladí manželé s malým chlapečkem, jestli si mohou přisednout. "Samozřejmě" - zněla odpověď od Danka a mámy. Mladí manželé a Danovo máma si rozuměli a tak se dohodli, že všichni zítra vyrazí do blízké vesnice něco nakoupit. Potom šli spát. Další den ráno se Dany vzbudil a Čiko už byl na prohlídce kempu a přivedl si s sebou kamaráda, roztomilého pekinéze. Danek nechápal a pak šel s Čikem a pekinézem do jídelny, kde u jednoho stolu seděla jeho máma s nějakou cizí paní a u nich kluk, v tak Dankovo věku. Dan chvíli stál, pak vykročil a šel ke stolu. Máma ho představila nové paní a chlapci. Chlapec se jmenoval Jirka. A ten pekinéz byl jejich. Jmenoval se Ben. Čiko s Benem si rozuměli stejně dobře, jako Danek s Jirkou. Tím spíš, když zjistili, že bydlí téměř vedle sebe. Když se vrátili z dovolené, byli chlapci každý den spolu venku. Čiko s Benem samozřejmě nesměli chybět. Jednou, to už se prázdniny blížili ke konci a kluci si, jako obyčejně, hráli na hřišti, se Čiko rozběhl za kočkou. Dan ho viděl a nechal ho. Myslel si - On se zase brzo vrátí. Jenže uběhlo 20 minut a Čiko nikde. Dan s Jirkou ho šli hledat směrem, kudy běžel za kočkou. Ušli asi 200 metrů, když z křoví uslyšeli kňučení. Ben najednou zmizel směrem ke zdroji kňučení a za chvíli se ozval hrozný štěkot. Nejdříve Bena a potom velkého psa. Dan s Jirkou koukali, co se děje. Pak se odhodlali a vlezli za Benem do křoví. Najednou před sebou viděli boxera, jak doráží na Bena a Ben uhýbá jen taktak. Dan se rozhlédl a uviděl Čika, jak leží zakrvácený u jednoho keře. Dan na nic nečekal a vystartoval k němu. Boxer zareagoval taky a ohnal se po Danovi. Ten stačil uhnout a pes kousl do prázdna. Podruhé už uhnout nestačil a boxer se mu zakousl do nohy. Jirka se koukal na psa zakousnutého do kamarádovi nohy. Najednou si vzpomněl na pistoli na kapslíky, kterou měl v kapse. Vyndal a začal střílet. Pes se lekl, pustil nohu a utekl. Dana kousnutí bolelo, ale přesto se doplazil k Čikovi. Čiko ležel na boku a nehýbal se. Když na něj Dan sáhl, Čiko sebou trhl a začal vrčet. Stačilo promluvit a Čiko přestal, protože Dana poznal. Jirka vstal, dal Bena Danovi pohlídat a utíkal pro mámu a k Danovi domu. Doma zavolali sanitku a vše jim v rychlosti vypověděli. Danek vzal Čika do rukou, ale ten se moc nehýbal, protože byl dost pokousaný a krvácel. Po příjezdu sanitky, ošetřil doktor Danovi nohu a sanitka ho odvezla s Čikem na veterinu. Tam Čika uspaly a zašily mu rány na zádech, bocích, krku a nohou. Také mu dali do sádry zlomenou přední levou packu. Máma Dana přemlouvala, aby jel domu, že Čika přiveze, ale Dan trval na svém a čekal, jak Čikovo vyšetření dopadne. Po hodinovém čekání otevřela asistentka doktora dveře a pozvala je do ordinace. Čiko ležel na stole, stále ještě pod narkózou. Počkali ještě hodinu, než se Čiko vzbudil a pak jim ho asistentka předala s tím, že za dva dny musí přijít na kontrolu. Dan slíbil, že přijde. Na tyto kontroly chodil s Čikem každý druhý den, dokud nezačala škola. Čiko se uzdravoval. Už začal našlapovat na nohu v sádře, i když jen zlehka, stehy měl vyndané a začal opět projevovat radost, když se mu něco líbilo. Dankovi dělalo radost, když viděl Čika, jak se uzdravuje a je téměř zdravý. Jirka s Benem je chodili navštěvovat každý den. Čiko se úplně uzdravil. Jednou, když Dan s Čikem šli na jednu z prvních delších procházek, potkali člověka s boxerem. Čiko viděl psa, schoval se za strom, cenil zuby a vrčel. Dan ho chápal. Vzpomínka na boxera nebyla zrovna nejlepší. Čiko, Dan, Ben a Jirka byli ta nejlepší čtyřka na světě, kterou už nerozdělilo nic.