Život a práce Berta Hellingera
Prvním výraznějším faktorem, který ovlivnil jeho pozdější práci, podle něj byli jeho rodiče a domov, kde vyrůstal. Díky své specifické víře nikdo z rodiny nevěřil překrouceným faktům národního socialismu. Jelikož opakovaně chyběl na setkáních Hitlerovského mládežnického spolku a stal se členem nezákonného Katolického mládežnického spolku, byl Gestapem označen jako ‘Podezřelý, že je nepřítelem Lidu. Šance na únik před gestapem se mu paradoxně naskytla ve chvíli, kdy byl odveden. Bylo mu právě 17 let, když se stal vojákem a prožil si skutečný boj, zajetí, porážku i život ve spojeneckém zajateckém táboře v Belgii.
Druhým faktorem, který měl na jeho práci významný vliv, je jeho dětské přání stát se knězem. Když se ve věku 20 let dostal ze zajateckého tábora, vstoupil do katolického náboženského řádu a započal s dlouhým procesem očišťování těla, mysli a ducha v tichosti, studiu, rozjímání a meditaci. Jeho pozdější práce byly výrazně formovány také 16 lety v Jižní Africe, kde dělal u kmene Zulu misionáře. Řídil zde velkou školu, učil a zároveň byl i knězem na zdejší farnosti. Spokojeně tvrdí, že 13 % všech černých Afričanů, kteří v té době chodili v Jižní Africe na univerzitu, byly žáky právě této misionářské školy. Jazyk kmene Zulu se naučil tak dobře, že mohl zastávat pozici učitele i duchovního, ale někdy vypráví zábavné historky o tom, jak zdvořilí a důstojní byly členové kmene Zulu, když místo zamýšlené promluvy řekl něco neslušného. Postupem času se mezi nimi začal cítit téměř jako doma. Nebo alespoň natolik, nakolik je to jen u Evropana možné. Díky tomuto procesu opuštění jedné kultury a začlenění do jiné si hlouběji uvědomil relativnost mnoha kulturních hodnot.
Během těchto let se projevila jeho zvláštní schopnost vnímání systémů ve vztazích a jeho zájem o životy obyčejných lidí z pohledu kulturní rozdílnosti – všiml si, že mnoho z rituálů a bohoslužeb kmene Zulu má podobnou strukturu a funkci jako některé prvky mše odkazující na běžný lidský život. Do svých mší se pokoušel začlenit hudbu a rituály kmene Zulu. Byl hluboce oddán myšlence týkající se dobroty kulturní a lidské rozmanitosti a platnosti toho, že některé věci lze dělat více způsoby.
Dalším faktorem významně ovlivňujícím jeho dílo byla jeho účast v ekumenickém semináři určeném pro příslušníky různých ras, který se týkal dynamiky ve skupině a byl veden anglikánskými duchovními. Z Ameriky přivezli způsoby práce ve skupině, které byly zaměřeny na dialogy, fenomenologii a vlastní zkušenost jednotlivců. Poprvé v životě se setkal s novým rozměrem způsobu, kterým se dalo pečovat o duše lidí. Vypráví, jak se jednou jeden z přednášejících zeptal skupiny: „Co je pro vás důležitější, vaše ideály nebo lidé? Co byste byli kvůli tomu druhému ochotni obětovat?“ Následovala bezesná noc, neboť dopad této otázky byl velmi silný. Hellinger říká: „Jsme velmi vděčný, že onen duchovní tuto otázku položil. V určitém slova smyslu úplně změnila můj život. Tato zásadní orientace směrem k člověku poté formovala veškerou moji následující práci. Dobře položená otázka je k nezaplacení.“
Jeho rozhodnutí po 25 letech opustit náboženský řád bylo klidné a přátelské. Popisuje, jak bylo postupem času stále jasnější, že jeho povolání kněze mu již neumožňovalo další vnitřní růst. Se svojí typickou nevinností se rozhodl jednat a rozhodl se vzdát jediného způsobu života, který až do té doby poznal. Vrátil se do Německa, zahájil psychoanalytická školení ve Vídni, potkal svoji budoucí ženu Hertu a o něco později si ji vzal. Děti nikdy neměli. Dalším výrazným ovlivňujícím faktorem byla psychoanalýza. Stejně jako do všeho ostatního, co kdy dělal, ponořil se naplno do studia psychoanalýzy a nakonec přečetl všechna Freudova díla i ostatní související literaturu. Avšak díky své přirozené zvědavosti se chtěl dozvědět víc. Zvláště poté, co mu těsně před dokončením studií přednášející psychoanalytik předal Janovovu knihu Prvotní výkřik (knihu, kterou onen psychoanalytik předtím sám nečetl). Navštívil Janova ve Spojených státech a nakonec u něj a jeho bývalého hlavního asistenta v Los Angeles a Denveru absolvoval devítiměsíční seminář. Komunita psychoanalytiků ve Vídni nesdílela jeho nadšení z možnosti začlenění zkušeností na základě tělesných prožitků do terapeutického procesu a on se tak znovu ocitl před otázkou, co je důležitější – oddanost skupině či láska k pravdě a výzkumu? Láska ke svobodnému výzkumu zvítězila, a přestože později dokončil studium na jiném institutu, bylo odtržení od ostatních psychoanalytiků nevyhnutelné. Ještě dlouho poté, co přestala být jeho spolupráce s Janovem plodná, zůstaly jeho znalosti psychoterapie založené na tělesných prožitcích základním prvkem jeho práce.
Jeho práci ovlivnilo také několik dalších terapeutických škol. Ty se zařadily po bok fenomenologické/dialogové orientace dynamiky ve skupině, kterou se dozvěděl od Anglikánů, základní potřeby člověka vyhovět si s ostatními přírodními silami, kterou se naučil od Anglikánů i členů kmene Zulu v Jižní Africe, psychoanalýzy, které se vzdělával ve Vídni, a práce s tělesnými zkušenostmi, o které se dozvěděl v Americe. Díky Ruth Cohenové a Hilarionu Petzoldovi se začal zajímat o Gestalt terapii a s oběma zmíněnými ji začal studovat. V té době se setkal s Fanitou Englishovou, která mu představila Transakční analýzu a práci Erica Berna. Společně se svojí ženou Hertou se mu podařilo skloubit dostupné znalosti týkající se dynamiky ve skupině a psychoanalýzy s Gestalt terapií, Prvotní terapií a Transakční analýzou.
Jeho práce zabývající se analýzou různých scénářů ukázala, že některé z těchto scénářů fungují i napříč generacemi a v systémech rodinných vztahů. V té době se postupně stávala stále jasnější dynamika identifikace. Velmi důležité byla také kniha Ivana Boszormenyie-Nagya Neviditelná pouta, kde se autor zabýval rodinami a odhalil v nich skryté loajality a potřeby vyvážení mezi tím, co člověk dává, a tím, co dostává. Studoval rodinnou terapii s Ruth McClendonovou a Leslie Kadisovou. Zde se poprvé setkal s modelem rodiny. „Jejich práce na mě velmi zapůsobila, ale nerozuměl jsem jí. Přesto jsem se však rozhodl, že chci pracovat systematicky. Poté jsem se zamyslel nad prací, kterou jsem již prováděl, a pomyslel jsem si ’Ta je taky dobrá. Nevzdám se jí, dokud skutečně neporozumím systematické rodinné terapii.’ Takže jsem prostě pokračoval v tom, co jsem dělal předtím. Po roce jsem se nad tím znovu zamyslel a byl jsem překvapen, když jsem zjistil, že pracuji systematicky.“
Když si přečetl článek Jaye Haleye o ‘zvráceném trojúhelníku, objevil důležitost hierarchie v rodinách. Následovala práce s Theaou Schönfelderovou týkající se rodinné terapie a studium Hypnoterapie a Neuro-lingvistického programování (NLP) Miltona Ericksona. Silný vliv na něj měla i práce Franka Farellye Provokativní terapie. Podobný vliv se dá přisoudit i dílu Terapie s držením, kterou vynalezla Jiřina Prekopová. Nejdůležitějším prvkem, který převzal z NLP je zdůraznění práce s prostředky a nikoliv s problémy. Užívání příběhů během terapie je jistě projevem úcty k Miltonu Ericksonovi. První příběh, který během terapie použil, byl Dva stupně štěstí.
Ti, kdož jsou obeznámeni se všemi aspekty psychoterapie, vidí Hellingerův přínos v jeho jedinečném začlenění odlišných prvků. Nikdy netvrdil, že by objevil něco nového – není však pochyb o tom, že provedl novou integraci. Má přirozenou schopnost vrhat se do nových situací, ponořit se do nich, a jakmile si v nich najde to, co potřebuje, přechází k dalším. Dozajista ho jeho rané zkušenosti naučily, jak důležité a potřebné je umět naslouchat lidské duši – přestože to není vždy snadná metoda, jedná se o jedinou skutečnou ochranu, kterou máme před svody zrádných autorit. Celá jeho práce byla postavena na tom, že trval na nahlížení na to, co je, oproti slepému přijímání toho, co byla řečeno – v kombinaci s pevnou oddaností a důvěrou člověka ve vlastní duši. V určitém smyslu se dá říct, že byl dokonalý empirik. Skrze toto všechno byl jeho filosofickým druhem Martin Heidegger – kterému také nebyla cizí rizika zrádné autority. Heideggerovo neustálé hledání pravdy, jež rezonuje v lidských duších, musí mít spojitost s oněmi větami, které klienti říkají v předtuše nějaké změny k lepšímu, jelikož je v nich obnoven tok lásky. Ještě je třeba zmínit jeden vliv – či spíše společníka: Hellingerovu typicky německou lásku k hudbě. Ano, k opeře. A ano, zvláště k Wagnerovi.