Colin McRae DiRT
Colin McRae DiRT
Kdo ví, proč je série Colin McRae Rally stále populární? Zaručených teorií by každý jistě vymyslel celou řadu – nakonec bychom ale stejně všichni došli ke stejnému závěru. A sice že to s tou popularitou nebude zas tak slavné. Jinak by se přece v Codemasters nerozhodli pro tak razantní změny, kterými si série má projít v novém dílu DiRT. Když něco funguje a hráči jsou spokojení, není přece důvod ke změnám.
Kdo tam bude poslední, je máslo * Kolo na kolo * FPD - First Person Driver
S čím konkrétně hráči nebyli spokojeni? Pokud mohu mluvit za sebe, vždycky jsem se potýkal s nedostatkem motivace – žádný „stromečkový systém“, kdy skáčete ze spodních větviček až ke koruně a stáváte se stále lepším, CMR nikdy nepředstavil. Pouze známé vozy známých značek se známými jezdci, kteří jezdili na známých tratích rally. Jedinou motivací vám bylo umístění na bedně při jednotlivých závodech. A to se právě snaží DiRT změnit. Aby byly dojmy z hraní ještě lepší, byl přepracován režim kariéry – ten nynější konečně využívá stromeček. Další velkou změnu můžete vypozorovat přímo z názvu hry, z nějž zmizelo slůvko rally. Tentokrát totiž nepůjde pouze o rally šampionát aut, ale představí se také offroady, buginy nebo např. náklaďáky.
Kamera, klapka, jedem!
Singleplayer se dělí celkem na tři části; Kariéru kombinující v sobě všechny možné typy vozů a závodů, Šampionát a Rally World. Poslední dva módy jsou plně závislé na vašich úspěších v kariéře – pouze jejím prostřednictvím můžete odkrývat nové vozy, resp. vyhrávat peníze na jejich úpravu (nebo lépe řečeno opravu). Oba módy jinak nabízí instantní jízdu ve vámi vybraném vozidle a na vámi vybrané trati. Prostě klasika.
Chudák to schytá zezadu * Bugina na buginu * Všechno práší, co kola má
Kariéra už tak benevolentní pochopitelně není; na výběr nemáte. Jinak by se vytratil hlavní smysl vašeho snažení – a práce na vlastních jezdeckých schopnostech by brzy ztratila smysl. Začínáte tedy se slabšími vozy a dementními soupeři, abyste se probojovali až k protivníkům zkušenějším než vaše maličkost s auty lepšími než je to vaše. Čeho tím hra dosáhne je zřejmé; nutnost opakovat jednotlivé závody je samozřejmostí, novinkou je ale nadšení, které provází každý váš krok ve hře. Pátrat po zdroji nadšení nemusíme dlouho – pochvalné poplácání po zádech si zaslouží variabilita. Hlavní avizovaná změna v konceptu závodění se totiž podařila na jedničku s podtržením a dvěmi hvězdičkami.
Střídání různých tříd aut je v kombinaci s často se měnícími tratěmi a vůbec úplně jinou politikou závodění prostě báječné. Nestane se, abyste příliš dlouho strávili ve společnosti jednoho auta či na jedné trati. Nestane se dokonce ani to, abyste příliš dlouho jeli pouze rally nebo jiný druh závodu. V jednu chvíli jedete na asfaltu závody do vrchu, o několik okamžiků nato jste účastníky off-roadové série CORR Pro, střídavě nakouknete také do rallycrossu a neuniknou vám ani nebezpečné tratě Rally Raid T1. A ano, nechybí ani tradiční rally, jak jej známé z předchozích dílů.
Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrm poprvé
Velmi netradičně vypadá poměr mezi auty a tratěmi. Většinou totiž bývá několikanásobně více aut než tratí; zde však narazíte na zhruba padesátku vozů a cca šedesát tratí. Poměr je tedy přesně opačný. V případě aut jde samozřejmě čistě o licencované vozy (abych pravdu řekl, potvrdit mohu autenticitu pouze u stálic rally nebe – nechybí Peugeot, Citroën, ani mé oblíbené Subaru), tratě jsou z poloviny založeny na skutečných základech, z poloviny jsou zcela vymyšlené. Nemáte ale šanci cokoliv poznat: tratě vzniklé v hlavách vývojářů jsou stejně kvalitní jako jejich skuteční kolegové; nechybí jim dlouhé rovinky s nebezpečným smrkem na konci, ani táhlé zatáčky či další, jízdu znepříjemňující prvky.
Závodník jménem Ela Hop * Zajižete i klasické rally závody * Jízdě v Subaru se nic nevyrovná
Důležitější než otázka „kde?“ je ale samozřejmě „jak?“. Hned v úvodu odstavce o jízdním modelu vozu bychom si asi měli ujasnit, jak moc arkádový DiRT je a nakolik se snaží vpasovat do role simulátoru. Upřímně řečeno nechápu, jak někdo může v souvislosti se sérii CMR vůbec přemýšlet o jiném než arkádovém žánru – možná kvůli řadě možností a voleb, jimiž můžete ovlivnit chování vozu před závodem. V tomto ohledu zůstává vše při starém a vy si můžete před začátkem každého závodu navolit, jak chcete mít citlivé zatáčení a jak moc vám budou pérovat kola. Zachoval se ovšem také nepříliš velký vliv vašich voleb na samotnou jízdu. Tudíž: arkáda.
Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrm podruhé
Třebaže arkáda, zmíněné, se simulátory společné prvky spojené s nastavením, hru značně komplikují. Vůz si totiž každý musí přizpůsobit sám; defaultní nastavení je doslova a do písmene šílené. V úvodních minutách tak rozhodně nepočítejte se zábavou, resp. počítat s ní můžete, ale zdaleka se nedostaví v takové míře, jako po několika hodinách experimentování s nastavením vozu. Pak když najdete zlatou střední cestu mezi „jejej, to to cuká“ a „hmm, timhle tempem to asi nevyhrajem“, už „je to vo něčem jinym“. :-) Trochu kritiky si nicméně přesto neodpustím.
Hra je tak rychlá, že jsou všechny obrázky típány z opakování :-) * Žlutá... je nebezpečná * Komentář navigátora se tentokrát obzvlášť povedl
Adresovat ji budu zcela konkrétně – na trakci a váhu vozu. Oba tyto problémy se projevují shodně tak, že je těžké s vozem udržet delší dobu stopu, následkem čehož auto po trati „plave“. Nulová váha vozu se podepisuje také na tom, že při jízdě nebudete mít pocit, že ovládáte několikasetkilogramový kolos – spíš jako byste jezdili s lehkým autíčkem o váze několika gramů. Navíc nemůžete počítat s pomocí ruční brzdy, na níž byla v předchozích dílech jízda založena. Ne že byste ji tentokrát nepoužili; normální brzdy ale nabraly na síle, a tak již ruční brzda není potřeba v takové míře. Hlavně v prvních hodinách nejsou výjimečné situace, kdy se uprostřed zatáčky zastavíte, nebo naopak ve víře v to, že stihnete zabrzdit na poslední chvíli (většinou se to totiž podaří), projedete zákrutou na plný plyn a vybouráte se.
Jako vždy se ale řešení najde a v případě závodních her je jím většinou trénink. Zde tomu není jinak – stačí pár hodin, abyste si zvykli na trochu jinou jízdní fyziku, a už budete jezdit bez problémů, a dokonce i bez nadávek. Zvyknout si musíte také na absenci šipky ukazující směr jízdy, zas takový problém to ale díky velice kvalitními navigátorovi nebude. Stačí se soustředit na slova spolujezdce a při hledání cesty nezaregistrujete nejmenší komplikace.
Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrm do třetice
Velký podíl má na autenticitě kromě jízdního také fyzikální model. A pokud jsem model jízdy označil i přes rozporuplný první dojem za dobrý, ten fyzikální musím nazvat přímo skvělým. Míra destrukce vozidla se odvíjí od zvolené obtížnosti, díky čemuž si na své přijdou jak úplní začátečníci (dostat v tom případě auto do nepojízdného stavu je prakticky nemožné; to by se jim muselo povést vjet do rybníka), tak i zkušení profíci, u nichž se okolní prostředí bude chovat velice realisticky (o vzhledu auta po nabourání pak ani nemusím mluvit). Malé stromky auto jen mírně poškrábají, balíky slámy a pneumatiky poletují věrohodně kolem vozovky podle toho, jak moc rychle jimi projedete apod. Samotný vůz je rozdělen na devět různých zón (motor, převodovka, pneumatiky, výfuk atd.), přičemž každá má vliv na jízdu. Je jasné, že bez motoru ani převodovky moc daleko nedojedete :-) V tomto ohledu se může DiRT vyrovnat kterémukoliv simulátoru; destrukční model vozu i okolí trati nemá chybu.
Nápětí, adrenalin, vítězství, prohra - všechno si prožijete
Svou podstatnou roli samozřejmě sehrávají i protivníci, s nimiž budete zápolit na trati. I zde samozřejmě záleží na zvolené obtížnosti – nováčkům budou sokové jemně blokovat cestu a často budou dělat chyby, kdežto na nejvyšší obtížnost musíte na pochybení protivníka čekat nekonečně dlouho a někdy se nedočkáte vůbec, nemluvě o tom, že vám protivníci budou blokovat cestu a nebo do vás vrážet a vytlačovat vás. Zajímavě vypadá spolupráce mezi jednotlivými protivníky. Jakmile chcete předběhnout větší počet soupeřů, budete muset počítat s tím, že ti se spojí a budou se snažit, abyste se přes ně nedostali. Ve většině případů se postaví vedle sebe a vy budete jen těžko hledat skulinku na předběhnutí; někdy ale dokonce zajdou tak daleko, že vás začnou všichni cíleně tlačit do příkopu. Parádní! I když přiznávám, že trochu nerealistické… ale jsme přeci v arkádě, takže si na nějaký extra realismus hrát nemusíme.
V souvislosti s protivníky se nicméně jedna nemilá skutečnost najde – všechny herní situace jsou předem naplánované. Poprvé je všechno v pohodě a vy si ničeho nevšimnete, ale jakmile budete nuceni opakovat jeden závod vícekrát, poznáte, o čem mluvím. Za vzorovou situaci nám může posloužit start většiny závodů – pokaždé to při něm do sebe naboří stejný počet vozů, a to pokaždé zcela totožným způsobem.
Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrm kolektivně
Kromě tří singleplayerových módů se ještě nabízí multiplayer. Bohužel pouze nabízí, protože hrát se kloudně nedá. Za normálních okolností bych se nad tím ani nepozastavoval a s konstatováním, že single nekvalitní zpracování multiplayeru dohání, bych začal psát další odstavec. Ne však zde. Marketingové oddělení Codemasters se již dlouhé měsíce před vydáním ohánělo v souvislosti s multiplayerem větami, které vždy začínaly slovíčkem „revoluční“. Nekoná se ale nakonec ani revoluce, ba dokonce ani malé povstání. Multiplayer nic nového nepřináší a avizované obrovské množství protivníků je zastoupenou pouze jejich zajetými časy. Přímo na trati narazíte maximálně tak do stromu; do vozu řízeného živým protivníkem už nikoliv, protože zde jednoduše žádné nejsou.
Pravá ostrá * Relativní rovinka si žádá o zařazení vysoké rychlosti * Tentokrát budete závodit pouze v teplých krajích; sníh se bohužel nekoná
Co se naopak povedlo, je grafika. Tedy pokud nebudete čekat super-realistické modely vozů (i když ty zrovna realistické docela jsou) a super-detailní okolí trati. Vývojáři vsadili spíše než na detaily na celkový dojem. Evokuje to ostatně už použití pastelových barev a to, jak všechno září a svítí. Někdo by mohl DiRT nazvat kýčem, já si ale nemohu stěžovat a jsem dokonce i nadšen. Ke hře jako takové mi grafika dokonale sedne. Kvalitní grafika nicméně žádá i kvalitní hardware. Na testovací konfiguraci DiRT v rozlišení 1280x1024 a na střední detaily běžel jen tak tak, výjimkou nebylo chvilkové zaseknutí při změnu pohledu kamery apod.
Světlé stránky hry |
|
Temné stránky hry |
|
Bohužel se s takovým nadšením nedá hovořit o zvucích. Ty sice nejsou zpracovány špatně, nicméně něco jim chybí a připadne mi, jako by vývojáři zastavili své snažení někde v půli. Můžete proto očekávat přesně opačný vývoj než u hratelnosti, která s odehranými hodinami nabírala na zábavnosti. Ze začátku totiž nejsou nejmenší problémy a všechno zvučí, jak má. Auta chrčí vcelku realisticky, i když to rozhodně není srovnatelné s precizní Forzou Motorsport 2, a nemáte při jízdě nejmenší problém. Ale pak se něco záhadným způsobem zvrtne a všechny kvalitní zvuky udělají pápá a vy už je nikdy neuslyšíte… Zajímavé.
Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrm do cíle
Abych pravdu řekl, jsem příjemně překvapen tím, kolik kroků vpřed vývojáři od minula udělali. Rozdíl mezi posledním dílem Colin McRae Rally a Colin McRae DiRT je srovnatelný se zážitkem, jako když se projedete po dálnici v odstavcovém pruhu ve Velorexu a den nato si ten samý úsek projedete ve svém novém (služebním :-P) BMW – pěkně vlevo, rychlostí kolem dvou set. Je to taky jízda, je to zábava – ale při třikrát větší rychlosti a v pohodlí je to samozřejmě nesrovnatelně lepší… DiRT se prezentuje v dětsky pastelových barvách a stejně nenáročně se i tváří po stránce hratelnost. Nenechte se však zmást prvním dojmem; krutá realita vás už po několika minutách přesvědčí, že tenhle drobeček náročný je a že vyžaduje hodně pozornosti. A tu mu můžete směle věnovat i přes několik ne zrovna příjemných nedostatků. Ale bez nich by přece nebylo do příště co zlepšovat…