Etologie a psychologie koně
Koně se během staletí vyvynuli ve stádní zvířata spoléhající se při záchraně před přirozenými nepřáteli na rychlost. V přírodě koně obvykle vytvářejí stáda složená obvykle z jednoho hřebce a okolo pěti až šesti klisen a jejich potomků. Tí se zvyšuje jejich šance na přežití, při útěku před predátory a hledání potravy. Chování všech koní a poníků - ať už se používají k ježdění, tahu nebo jiným aktivitám- zůstává nerozlučně spjato s přirozenými instinkty, které byli klíčovým faktorem přežití nejschopnějších.
Obranné mechanismy koně- vysoce vyvinuté smysly a schopnost rychle uniknout hrozícímu útoku- jsou zaměřeny hlavně na útěk jako způsob ochrany, s čímž musí počítat každá studie osobnosti koně. Instinkt uniknout před nebezpečím můžeme zřetelně vidět v reakci vyplašeného koně: dokonce i dobře vycvičený jedinec může prudce zrychli před nečekaným hlukem nebo pohybem. Někteří koně mohou být podezřívaví při míjení určitého objektu, ale málokterý to bude dál odmítat, pokud ostatní bezpečně projdou. Proto zůstává kůň do značné míry stádovým zvířetem.
Psychologie a výcvik koně
Pochopení toho, jak kůň smýšlí, je důležité pro výcvik a zacházení, zejména pokud jde o mladého koně. Například první setkání mladého koně s rušnou dopravou, první cesta nákladním autem nebo první zkušenost s tréninkem v přírodě a chůzí přes vodu bude klást větší nároky na jeho nervovou soustavu, pokud bude sám. Pokud ho však doprovází starší, citlivý kůň, bude mladý kůň mnohem důvěřivější vůči nové zkušenosti.
V poslední době byla psychologie koně přijata jako důležitá složka při výcviku a mnozí trenéři vyvinuli metody učeníkoně přijmout sedlo a jezdce založené na aspektech chování koně. Například při práci v uzavřeném prostoru může trenér napodobovat chování dominantní klisny ve stádu tím, že honí mladého koně, dokud se nepodřídí a nestojí klidně a nečeká na další signály.- jnými slovy, dokud nečeká na pokyny trenéra. Když si získá důvěru koně může trenér postupovat s tréninkem konvenčním způsobem, nebo pracovat pomalu a klidně při přivykání na jezdeckou výstroj a později jezdce.
Umělé životní pdmínky
Duševní stav a něktewré aspekty chování kteréhokoliv koně v zajetí budou částečně záviset na prostředí. V ideálním případě, pokud je vhodné počasí, úkryt a dostupnost potravy, se koně drží společně ve skupinách po 24 hodin denně, 365 dní v roce. Nicméně kvůli hodnotě mnoha koní (a riziku, že je kopnutím zraní jiný kůň) nebo kvůli pohodlí je často nepraktické, abykoně žili tak jako v přírodě.
U některých koní mohou vzniknout problémy se stereotypním chováním, jako jepolikání vzduchu vyvolá vají cí žaludeční obtíže, Tkalcování (stálé kolébání ze strany na stranu bna předních nohou) a manéžový pohyb ( nekonečné bhození kolem boxu). Obecně jsou mnohem častější u jedinců ustájených po většinu dne. Z toho se dá usuzovat, že tyto typy chování můžeme považovat za vyvolané člověkem , protože je vídáme výlučně u domestikovaných koní, snad v souvislosti s nudou. Moderní ustájení může výrazně ovlivnit tento problém izolace koně od prostředí stáda- některé typy mají například mříže nebo tyčky sousedních stěn uspořádané tak, aby na sebe koně viděli. Při americkém typu ustájení jsou koně schromážděni ve velké stáji. Tento způsob upřednostňují i někteří chovatelé v dalších zemíchz.
Hřebec v zajetí
Ustájení hřebců v zajetí je asi ještě vzdálenější poměrům v přírodě, protože jsou částečně izolováni od přímého kontaktu s jinými koňmi, s vyjímkou případů připouštění ke klisnám. Nicméně některé hřebčíny- zejména s původními plemeny- nechávají hřebce se skupinou klisen. Ačkoliv to přináší vyšší riziko zranění, koně mají větší úspěšnost připouštění, díky přirozenějším podmínkám. je to další příklad, jak harmonie mezi koněm a člověkem nejlépe dosáhne ten, kdo rozumí mysli koně.