Dopis číslo 2
29.12.
Sonička francouštinu má,
ale co se učí, opravdu netuším. Mám pocit,že nic. Úkoly žádné nenosí, prý se
všechno naučí tam. Jinak ve škole je spokojená. Chodí v poledne domů na
obědy,já jí většinou jdu naproti. Pak končí ve 14.20. Opět popadnu psa a jdeme
jí do parku naproti. Když je sníh, tak ji několikrát mrsknu do sněhu a nebo
sama sebou mrsknu já na ledu. Momentálně jsou spíš zbytky sněhu. Včera pršelo
jak o život.Mobil mi momentálně nefunguje. Netuším proč, protože při příletu mi
to na zdejšího operátora fungovalo,asi za týden už ne. Zatím to neřeším.
Tak dnes je asi 11.12.
středa, mám zmrzlé ruce i nos, byla jsem vyprovodit Soničku do školy.
V noci asi pršelo a přitom mrzlo, úžasné. Asi centimetrová vrstva ledu na
chodních i silnicích. Chodí se po tom super. Sníh zůstal ležet, tak se stále
můžeme koulovat. Včera večer jsme byli zase blbnout na ledu a Soňule mi při
jednom pádu urvala kapuci od bundy. Mám tedy co spravovat. Honza i
s Toníkem byli v práci asi do jedenácti večer. Musí se rychle dodělat
nějaká zakázka, už je to takhle asi čtvrtý den. Dnes už snad nepůjdou. O
víkendu jsem se byli nadlábnout v Mandarinu- restaurace, kde se za
poplatek může jíst asi 2 hodiny. Tak jsme se napapali. Jinak vaření mě tu baví,
je tu výběr a americký typ sporáku se mi líbil už minule. Dnes asi ukuchtím
střapačky se zelím nebo plněné bramborové knedlíky. Ráno to vypadalo na šílenou
chumelenici, ale už zase krásně svítí sluníčko. Sandy při procházkách prohání
veverky. Chodí potvory až k oknu.
Včera jsme uhňácaly se
Soničkou podvodnice a dnes budeme hňácat asi rafaelo. Chtěla jsem dělat vosí
hnízda ,ale alkohol jsme dopili, je tu teď jenom červené víno, že bych si
udělala svařák? Sonička chce dát nějaké cukroví asi 7 učitelům, tak máme co
dělat. Docela se tu cpu. Kalhoty mi sice ještě jsou, ale asi bych měla brzdit.
O vánocích tedy ale ne, spíš pak. Právě okolo mne profrčel králík a za ním
Sandina. Dělají okružní závod po baráku. Králík občas chodí na granule psovi a
pes zase na ty psí. Nemají si co vyčítat. Cukroví jsem schovala do grilu na
zahradě, tam to děti určitě hledat nebudou. Doufám ale, že venkovní zvířata
nejsou tak inteligentní, že by si ten gril otevřela. A nebo že by si to skunk
označil, že to je jenom jeho.Sandinu si prý označil někdy na jaře a ještě na
konci léta smrděla. Nejde mi tu mobil, nechápu proč, protože když jsem
přiletěla, tak mi fungoval. Nabitý ho mám, ale stále mi ukazuje ,že jsem mimo
síť. Přitom při příletu se mi to normálně napojilo na místního Roger. Píšu
maily na pražskou pobočku Vodafone a nejsou schopni mi odpovědět. Už mě
začínají štvát.
17.12.07.V sobotu jsme se
konečně dostali k jezeru. Počasi přímo stvořené . Asi před půlhodinou ,než
jsme tam dojeli, začala sněhová bouře. Stálo to fakto za to, Hrozně se mi to
líbilo. Jezero bylo rozbouřené jako moře. Velké tmavé vlny, do toho vichr a
sníh. Fakt paráda. Asi jsem dřív byla pračlověkem, když se mi takové věci líbí.
Byli jsme venku asi 3O minut a zase jsme šupajdili do auta. A od soboty
odpoledne do neděle večer ta sněhová bouře trvala. V neděli ráno ,tedy
spíš dopoledne jsme vyjeli pro stromeček někam k Miltonu. Je to asi 20 km
od nás. Pojali jsme to zároveň jako výlet na venkov. Auta jela krokem a pak
jsme většinou jeli sami. Naše auto má pohon na všechny čtyři kola, takže to
šlo. Za stromečkem jsme bloudili asi hodinu, takže jsme najeli asi šedesát km,
ale docela jsme si užili. Jsem stále unešená z toho sněhu a to to prý
jenom začíná. Už nemůžeme na zahradu, protože kdybych otevřela dveře
z kuchyně na zahradu, tak tam mám spoustu sněhu. Během cesty jsme
nepotkali moc aut, ale mimo město nás občas předjel sněžný skůtr a to pěkným
fofrem. Natočit se mi to podařilo jenom jednou. Když jsme se konečně
doplahočili na farmu, kde prodávali živé stromky, tak jsem byla opět
překvapená. Stromečky živé a naprosto dokonalé. Jak kdyby byly vyrobené
počítačem. Stromeček stál 50dolarů, ale plastic stromeček stojí od 400 do 1000
dolarů. Jsou také dokonalé ,ale na tyto fakt nemají. Tak jsme ho naložili do
auta, děti se musely vzadu smrsknout i se Sandy a že vyjedeme. Jenže Honza si
spletl výjezdovou cestu,ono to v tom sněhu stejně nebylo pořádně vidět,
kudy se má jet a zapadli jsme. Tak mu to chvíli trvalo než vyjel, museli jsme i
pomáhat, taky jsem to i natočila, jak morduje auto. To auto je fakt dobrý do
těchto podmínek. Nazpátek skvěle vyjelo
kopec ,kde bylo asi půl metru sněhu neprojeté silnice. Pak jsme se ještě na
zpáteční cestě vylodili u jednoho lesíka a dali tam lehkou procházku. Byl
napadaný úžasný prašan, bořili jsme se a blbli. Do auta jsme se vrátili pěkně
zmrzlí. Odpoledne pak byl relax, Honza s Toníkem pak šli ještě chvíli do
práce. Já udělala španělskou paelu a šly jsme se Soničkou kousek ještě do
parku. Celá naše ulice byla úžasně zapadaná nádherným čistým sněhem. Do parku
jsme došli jenom na kraj, protože jsme se propadali haldami sněhu. Sonička se
těšila,že ráno nebudou jezdit schoolbusy, ale měla smůlu. Silnice sice moc
protažené nebyly, ale škola byla. Tak jsem myslela,že jí doprovodím až ke
škole, ale u pláně,která je do školy jsem to vzdala. Bořila jsem se po kolena.
Tak jsme se rozloučily a šupajdila za vzděláním. U nás v ulici to bylo jak
v mraveništi. Všichni s lopatami odhazovali autíčka a chodníky. Jenom
já ne. Nemohu najít lopatu. Není to sice tak nutné,Honza s autem vyjede,
ale my se nemusíme brodit k domu. Včera jsem lopatu v garáži viděla a
teď už jí v tom binci zase nemohu najít. No co, zalezla jsem si
s noťasem do postele, prohlídla mail a píšu . Za chvíli si udělám kafčo a
půjdu něco dělat. Asi uklidím koupelny. Už tam opět sněží. To se mi tady líbí,
že napadne půl metru sněhu a lidi jsou úplně v pohodě. Ulicemi se téměř
nedá projít a nikdo nenadává, že to ještě neodklidili. Na dálnici je i po
projetí nějakým hrablem deset cm sněhu a všichni tedy jedou pomalu a neblbnou.
Asi tu je málo frajerů a natvrdlejch řidičů. Sandy vystřelila z postele,
někdo přišel, tak končím
.
24.12.Je deset ráno,
dětičky kupodivu vstaly , já dopékám vánočku a už se všichni moc těšíme na
večer. Ještě musí Honza odpoledne koupit maso na řízky a vánoční papír, tan
nějak došel. Bramborového salátu je velká mísa, tak hladovět nebudou. Všichni
ohodnotili,že se povedl.
V pondělí jsme byli
všichni na vánoční party od taťky z práce. Bylo to super. Bylo to
v nějaké nočním klubu, různé papání atd. Co mě a Toníka hlavně bavilo,že
měli obrovský výběr v kokteilech a tak jsme si užívali. Tonda ještě
s jedním kamarádem vzpomínali jaké všechny kokteily se pily v různých
filmech a podle toho jsme vybírali. Počítám,že jsem měla asi devět druhů, samá
mňamka, ale hlavně jsem byla úplně o.k. Pak nám majitel podniku kolem jedenácté
nenápadně až nápadně řekl,že tam nemůžou být nezletilé děti, spatřil totiž
Toníka- ha ha a to neviděl Soničku. Jsou tady na to daleko přísnější. Takže
jsme se pak vydali už domů. Soňule už stejně byla unavená. Já se tam pak ještě
musela vrátit, protože ona tam nechala pod stolem dárek od jedné paní.
Asi za další dva dny byla
zase party u nás. Přišlo pět lidí z práce. Upekla jsem obrovskou šuknu,
udělala bramborové knedlíky, špenát a tu šunku jsem upekla na zelí, takže to
zelí pak bylo přímo nebeské chuti. Mlaskali všichni. Původně jsem myslela, že
upeču husu, za tu chtěli padesát dolarů a za tu obrovskou šunku chtěli asi
dvacet jedna. Nesrovnatelná cena. Takže vyhrála šunka. Ale teda mňam mňam. Máme
v jedné místnosti pinčesový stůl. Zatím jsem to natřela jak Honzovi, tak
Toníkovi a i té návštěvě, co tu byli. Asi si budu dělat zářezy. Jsem stále
lepší.
Včera tu byli na návštěve
sousedi, mají psa, ale spíš kříženého s medvědem. Ani nevím, co je to za
rasu. Je šíleně obrovský a chlupatý. Se Sandy velcí kamarádi. Tak jsme
pokecali, pojedli cukroví a popili. Máme nazdobený celý dům, ja v těch
střelených amerických filmech. Ale je to hezké. Večer zapálíme v krbu a
budeme si užívat. Myslím,že budou všichni spokojení.
29.12.Tak už to máme za
sebou. Všechno bylo moc hezké.Nikdo nebyl zklamaný. Sonička jako největší dárek
dostala elektrické piano, po kterém prý toužila – bude to zajímavé vše dostat
do Čech. Toník PCP, toje něco jako Ipod a PC dohromady akorát, že je to velké
jako tenká peněženka. Může na tom být připojený i na internet, ale hlavně hrát
hry, což on chtěl. Honza dostal nejnovětší typ Ipodu a já kolekci parfému od
Cacharelu, náušnice, svetr , nějakou kosmetiku a ještě nějaké drobnosti. Teď
jsou všichni členové rodinky rozptýleni po domě. Toník ve vaně, Honza u filmu,
Sonička staví hada z domina a já plácám nesmysly do počítače. Jsem
navežená v posteli a Sandy pochopitelně se mnou. Budu se ale muset ještě
vybatolit, nechala jsem si rozmrnout maso na zítra, chci dělat plátky na
houbách. Asi to udělám s rýží. Na knedlíky se zdejší moukou nemám moc
náladu. Není to nic moc. Možná tak na knedlíkovou válku, to jooo. Toníkovi jsme
se Soničkou koupily plně vybavené akvarium a do něj čtyři rybky. Dnes přišel se
slzami v očích ,že jedna už je k.o. Asi nepřežila šok oddělení od smečky.
On s ní nikdo z těch dalších rybek nechtěl mluvit, tak šla raději do
rybího nebe. Tak jim asi koupíme nějakého žraloka, aby si příště vážili
kamaráda. Sonička mimo jiné dostala od kamarádky přístroj na popcorn. Tak tady
každou chvíli lítají popcorny. Mě chutnají tak jednu hrst a mám dost. Oni jsou
schopní spořádat mísu. Mám pocit, že tu jenom jím a jím.Jsem jako Otesánek.
Jídla je tu dost,veliký výběr a ceny víc než slušné.Pěkně mě to rozčiluje. Za
hodinu práce si tu koupí daleko víc.Soničce říkáme buřte,já zatím přezdívku
nemám, ale asi jí brzy dostanu.
Dopis malé Soni-.
K vánocům jsem dostala el. piano, tak pořád dokola zkouším skladbu :Pro
Elišku:, už umím docela velký kus. Myslím, že se za chvilku z toho celý
barák zblázním, protože pořád dokola hraju stejný kus. Nevím, jestli to víte,
ale dostala jsem tady malého králíčka, je to holčička, říkáme jí Bunny nebo
Sunshine. Každý den jí nechávám alespoň na 2 hodiny puštěnou a ona běhá po
baráku a bobkuje.Díky tomu taky schodí občas nějaké to kilo,ale Sandinka na ní
docela žárlí. Když byla Bunny malá, tak jí Sandinka čapla za krk a nosila jí.
Bunny z toho má doživotní trauma, ale stejně za ní za Sandinkou dolejzá.
Je to moje malé miminko.Usíná mi v náručí na zádíčkách. Když baští mrkev,
tak se občas pobryndá. Jednou se mnou usnula i v posteli. Mamince
v koupelně počůrala tričko. Tak jí pak chtěla nakopnout. Táta pořád straší,že
si jí dá k obědu a mamča přisvědčuje,že na ní dá česnečkové knoflíčky. Tak
zatím nashledanou a určitě se ještě ozvu.