Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poloha

Obec,kde žiji se jmenuje Pustiměř. Rozkládá se pět kilometrů severně od Vyškova, téměř uprostřed Moravy, na úpatí Drahanské vysočiny. Obcí protéká Pustiměřský potok pramenící v lesích rozložených severozápadně od Pustiměře. Z výšiny zvané „Rejhna“ je rozhled na rovinatou Hanou. Při pěkném počasí lze vidět i Hostýnské vrchy. Sousedními obcemi jsou Drysice, Zelená Hora, Radslavice, Ivanovice na Hané, Křižanovice na Hané, Hoštice, Heroltice, Dědice a také město Vyškov. Počet obyvatel v naší obci je asi 1500.

Pustiměř zaujímá rozlohu 1251,9 ha. Zajímavé jsou jména tratí, která vznikala v 13.a14. století. Jsou to: Pod lázní, Maly pole, Na rybníku, Počápka, Žurpoch, Omrfaldy, Padělky, Rovina, Hujda, Bislos, Huslos, Tvrdá tráva, Okluky, Grefty, Podgrefty, Probizna, Téhlo, Kopaniny, Na rejhně, Nad Bochtálem, Nad Příhonem, U hájka. V části obce Pustiměřské Prusy (které bývaly samostatnou obcí s názvem Německé Prusy) najdeme:Ocvegarty, Podsedky, Gréty, Godlice, Marchanské pole, Prostřední pole, Zadní pole a pastviska Milhofy.Jména místních lesních tratí jsou: U školské louky, Na Bělé, V Kabelách.

Historie

Již v mladší době kamenné byly osídleny svahy u Pustiměře. Kolem r. 2000 př.n.l. byla osídlena ostrožna /pahorek/,která se nachází asi kilometr na západ od dnešní Pustiměře a v historické literatuře je tak místo označováno jako „Hradisko u Zelené Hory“. Při archeologických výzkumech v letech 1963-1964 byly objeveny tisíce střepů, kamenné nástroje, korálky a také měděný náramek. Ze sídlištních jam z období asi 1600 př.n.l. pocházejí tenkostěnné nádoby, kostěná šídla, kamenné nástroje, jantarový korálek a bronzová jehlice. V letech 1050-450 př.n.l. vyrostlo na ostrožně patrně již mohutné sídliště. Při archeologických procesech zde byly nalezeny četné zlomky nádob (některé bohatě zdobené),zuhelnatělá obilná zrnka a drobná hliněná figurka představující medvěda.

Vstup slovanského obyvatelstva na území dnešního Pustiměřska nastal po období keltském a germánském. Pustiměřsko nabývalo již v období 5.-7.stol.význam jako historická jednotka.Rozvinulo se jako opevněné hradisko u dnešní obce Zelená Hora . Rozvoj hradiska s dvojitým opevněním nastal v období Sámovy říše.Kolem hradiska postupně vznikala osídlená střediska, kde se usazovalo slovanské obyvatelstvo /pastevci, zemědělci/.Tyto obce zásobily hradisko a zároveň i sebe. Vyrábělo se vše, co bylo potřeba k životu. Jestliže kolem středisek procházeli kupci, jejich výrobky mohli koupit pouze knížata žijící na hradisku. Pustiměřské hradisko se řadilo na Moravě k čelným centrům. Významem bylo obdobné jako hradisko v Mikulčicích a ve Starých Zámcích u Líšné. Střežilo část Moravy a kupecké cesty od Litenčických vrchů až po Drahanskou vrchovinu, především dálkovou cestu probíhající Moravou až k Baltickému moři zvanou „Jantarová stezka“.Osídlení již tehdy zasahovalo do polohy dnešní Pustiměře, kde bylo na návrší důležité kultovní pohanské středisko od období keltského.

V době Velkomoravské říše bylo hradisko u Zelené Hory důležitým velkomoravským hradem. Hradištěm se však v té době mohl nazývat i opevněný dřevěný kostel, který stál nedaleko na návrší dnešní obce Pustiměř. Nalézá se zde část kamenné románské rotundy v Pustiměři, postavené na základech staré dřevěné stavby koncem 11. století. Z archeologických výzkumů lze usuzovat, že kostelík již mohl existovat jako dřevěný v době Velké Moravy. Lze též vyslovit hypotézu, že v době Velkomoravské říše bylo hradisko a kostelík u dnešní Pustiměře hlavním centrem celé pustiměřské župy.

Po pádu Velkomoravské říše nebylo hradisko zničeno a stalo se po přestavbě asi v 11. století vojenským a správním střediskem pustiměřské župy /na severu ohraničené řekou Zinou,na západě Svitavou a Svratkou a na východě pohořím Karpaty/.Název Pustimir je uveden v prvním písemném pramenu, z první poloviny 11. století. Jedná se o opis latinské listiny, který se zachoval z 18. století v pražské kapitulní knihovně. Opis uchoval přesné znění zakládací listiny staroboleslavské kapituly z roku 1046. Listina uvádí „Pustimir“ jako jedno z větších středisek spolu Olomoucí, Přerovem, Rokytnou, Znojmem, Bítovem, Brnem, Spytihněví, Hodonínem,Strachotínem a Břeclaví. Název Pustiměř znamená slovanské složené slovo, jehož výklad je různý. Může znamenat pustý sněm obce nebo pustou ohradu, také pusté místo nebo svět. V této době byla církevním střediskem v Pustiměři rotunda zasvěcená byzantskému světci a patronu lékařů sv. Pantaleonovi, uctívanému i v současném západním světě. O rotundě se zachovala listina psaná latinsky , datovaná mezi léta 1210-1232. Podle ní je olomoucký biskup Robert prvním historicky známým držitelem Pustiměře. Biskup Robert byl původem Angličan, byl příslušníkem cisterciáckého řádu, který se zabýval zemědělstvím a zahradnictvím. Biskup, který zde i pobýval, založil v Pustiměři vinice.

Ve druhé polovině 13. století nastaly významné změny v původní pustiměřské župě. Pustiměřský hradský okrsek začal biskup Bruno záměrně rozšiřovat o další středisko –do té doby nevelkou osadu Vyškov. Správním střediskem pro Pustiměř se i nadále udrželo hradisko u Zelené Hory, avšak u Pustiměře nechal již biskup Bruno postavit zřejmě další hrad u Melic.

V roce 1340

založil v Pustiměři olomoucký biskup Jan VII. ženský klášter sv. Benedikta. Založením kláštera dosáhla slavná církevní minulost Pustiměře vrcholu.

Samotné městečko Pustiměř se vyvíjelo v blízkosti hradu Zelené Hory. Od druhé poloviny 13. století se v Pustiměři vyvinulo neodvislé soudnictví, tržní právo, určitá svoboda osoby a majetku „mýtní právo“, hrdelní právo a právo naučení pro 70 okolních vesnic. Vznikla též rychta, soudní místo. V roce 1344 došlo v Pustiměři k úpravě zásobování vodou, což bylo důležité pro celkový život i lázně, které tehdy byly v Pustiměři vystavěné olomouckým biskupem JanemVII. Ten též vybudoval v Pustiměři dva rybníky a mlýny.Z roku 1401 pochází první zatím známá zmínka o pustiměřské škole, která byla zároveň farní a klášterní. Městečko Pustiměř bylo městečkem poddanskýma stalo se spolu s tržním městečkem Vyškov základem vyškovského panství. V 15. století byl zničen biskupský hrad v Melicích a hradisko Zelená Hora husitskými vojsky. Jejich obnova již nenastala. Zůstal zde i zničený klášter, ten se přesto udržel až do roku1588. Další rozvoj městečka Pustiměře podporovala v druhé pol. 16. století řada různých práv a výsad udělovaných pustiměřskou vrchností a olomouckým biskupstvím.

Zdárný rozkvět Pustiměře ukončila třicetiletá válka. Po odchodu Švédů z Vyškova v roce 1644 zůstaly v Pustiměři tři koně a tři krávy, dvůr byl vypálen. Stejně bylo vypáleno a vypleněno i městečko Pustiměř. Kraj se vylidňoval a došlo k velkému zvýšení robotní povinnosti. To nezůstalo bez odezvy. Docházelo ke stížnostem. Po osmi letech sporů došlo k částečné úpravě robotních povinností.

Konec roboty přinesl rok 1848. Sedlák se stal vlastníkem selského gruntu a selský stav získal osobní svobodu. V rámci změny v zemské správě si volila Pustiměř od r.1850 starostu obce a obecní představenstvo. Městečko Pustiměř se stalo součástí vyškovského soudního a politického okresu. Pustiměřský dvůr byl od roku 1886 olomouckým arcibiskupstvím dán do pronájmu cukrovaru Skuteckého ve Vyškově. Dvůr řídil šafář, dozor vykonával pojezdný z Vyškova.

V té době se také udržovaly různé staré obyčeje. Bylo to např. stínání kohouta a berana při hodech, na svatodušní svátky „honili krále“, na ostatky se volili stárci, nosilo se právo, vyplácelo se „Farilou“-dřevěnou lopatkou.

V roce 1904 byla v Pustiměři zřízena mlékárna. Zpočátku se zpracovávalo až 1300 litrů mléka denně. Vyráběly se tu různé druhy sýrů /pivní, liptovský, imperial, cihlový, tvarůžky/,též máslo. V mlékárně se přestalo pracovat po druhé světové válce, kdy se výroba přestala vyplácet.

V 80. letech 19. století dochází také ke vzniku spolkové činnosti. Ke spolkům je bohužel zachováno velmi málo písemného materiálu. V 90. letech vznikl v Pustiměři Čtenářský spolek. Ten nakupoval knihy a odebíral noviny a časopisy. Byla zařízena soukromá čítárna. Zároveň se čtenářským spolkem vznikl i Spolek zpěvácký. Cvičil sborový zpěv a zpívalo se například při národních slavnostech, výletech…Za první světové války však spolek zanikl. Roku 1892 byl založen Okrašlovací spolek. Ten vysadil ovocnou školku z níž pocházely stromy rodící výborné třešně. Tyto se pak staly nejoblíbenějším ovocem na trzích v Olomouci. Dostaly se dokonce roku 1906 na obecní razítko. Byl tu také Potravní spolek. Roku 1871 obdržel souhlas svých spolkových stanov. Zároveň s ním vznikla v Pustiměři i záložna, která se řadila mezi první na Moravě. V roce 1894 si záložna postavila samostatnou budovu . V prvním patře budovy byl pak obvodní lékař. Záložna byla velkou pomocí především rolnickému obyvatelstvu v Pustiměři a okolních obcí. Záložna podporovala pustiměřskou školu, hasičský spolek, také jiné spolky a dobročinné ústavy vyškovského okresu. Hasičský spolek byl založen 2.června 1882 a svou činnost začal již od 12.června, kdy byla zakoupena ruční stříkačka. Brzy měl spolek 32 členů, kteří pravidelně cvičili. Pustiměřský sbor se účastnil hašení požárů místních i mnoha přespolních. Hasičská zbrojnice byla postavena v roce1891 a na její stavbě se podílela i obec Německé Prusy /nyní Pustiměřské/. Pustiměřští hasiči se účastnili mnoha slavností – v roce 1885 slavnostního otevření Besedního domu v Ivanovicích a o rok později ve Vyškově.V obci též pořádali plesy, což dokládá přiložená pozvánka z roku 1929, kterou jsem nalezl v archívu naší rodiny. Roku 1908 byl založen Sokol. Roku 1932 pak Orel.

Co se týká školy v Pustiměři potom přesné zprávy máme od první poloviny 19.století. Škola stávala ve farní zahradě v místě, kde je kříž. Další školní budova byla vystavěna r.1826 z části na pozemku farní zahrady a z části na obecním pozemku při cestě do Melic. Škola byla jednopatrová a měla jen jednu školní učebnu v prvním patře. V přízemí byl byt pro učitele. Denně navštívilo školu 140 žáků. Přicházeli i žáci z Německých Prus, Zelené Hory, Radslavic a Radslaviček. V roce 1885 byla postavena další škola. Tato budova byla již čtyřtřídní. V roce 1916 byla dostavěna další školní budova o 4 třídách. V období první republiky byla škola podřízena Zemské školní radě. Zákon o vydržování škol byl vydán v roce 1920 a platilo, že věcné náklady hradila školní obec, ostatní pak stát. Na každé škole byla vyhrazena polovina míst učitelům a polovina učitelkám. Časem vyvstala potřeba nové školní budovy a též zřízení měšťanské školy. Výuka v ní začala školním rokem 1930-1931. Učební předměty byly především mateřský jazyk, nauka o písemnostech, zeměpis, dějepis, přírodopis , přírodozpyt, počtářství, jednoduché účetnictví, geometrii, rýsování, kreslení zpěv, tělocvik, ruční práce, náboženství, též těsnopis, psaní na stroji, domácí hospodářství. Od roku 1931 směla užívat název Masarykova smíšená škola měšťanská.

Elektrifikace obce byla provedena již v roce 1911. Rolníci si opatřili elektrické motory na mlácení obilí, také dřevo se mohlo řezat za pomoci elektrického pohonu. Elektrárna se velmi osvědčila za první světové války. V roce 1923 byla Pustiměř napojena na velkou elektrárnu v Přerově.

V červenci 1914 vypukla první světová válka. Během několika málo dnů byli povoláni někteří vojíni a byla vyhlášena všeobecná mobilizace.Mladíci a mužové se loučili a odjížděli do války. Zvýšily se ceny obilí. Po venkově se sbíraly potraviny k nasycení vojáků projíždějících Vyškovem. Byla přesně určena spotřeba mléka pro jednotlivé domácnosti atd. První zprávu o ukončení války přinesl do Pustiměře poštovní vozka pan Konečný, který po cestě vesele troubil a každému sděloval, co se děje ve Vyškově, že je všude plno radosti, protože byl v Praze vyhlášen svobodný stát. Navečer byla v Pustiměři uspořádána oslava s lampiónovým průvodem,hudbou. Před obecním hostincem pak promluvil pan učitel Pavlíček a přečetl z novin první zákon státu. Domů z války se nevrátilo dvacet mužů. Někteří padli, jiní zůstali nezvěstní.Pomník padlým byl odhalen 28.října 1920.

Po válce se občané rozdělili do politických stran: republikánské čs. Venkova, lidové, soc. demokratické, k níž později přibyli domkaři a komunisté. V roce 1922 byly v obci čtyři obchody a tři hostince. Podle sčítání z roku 1923 byl počet obyvatel 972. V roce 1926 začalo promítat kino, původně sokolské. Roku 1938 založena mateřská škola.

V té době už republika stála na počátku událostí, které vyústily v druhou světovou válku. Ta opět přinesla spoustu utrpení nejen pro armádu, ale též pro civilní obyvatelstvo. Na podzim roku 1939 byl zaveden lístkový systém. Mnoho mladých lidí bylo totálně nasazeno v Říši, především ročník 1921. V roce 1941 fašisté popravili místního mlynáře Jana Potáče za zásobovací přestupky, mletí obilí bez povolení. V roce 1943 přestěhovala Německá branná moc část posádky z Vyškova do Pustiměře a Prus. Vzhledem k tomu, že v těsné blízkosti obce se nachází letiště, bylo pro letadla ohrožená bombardováním zbudováno mnoho okopů v polích. Platil samozřejmě zákaz poslouchání cizího rozhlasu. I přes mnohé útrapy se konec války přece jen blížil. 29.4.1945 přiletělo nad Pustiměř a Prusy devět bombardovacích letadel sovětské armády. Toho dne pětkrát bombardovala pozice německých vojsk. Poničeno zůstalo mnoho domů. Další den pokračovalo bombardování a oboustranná palba lehkých i těžkých zbraní, začínají první oběti na životech. Lidé se ukrývají v krytech a též sklepích na faře. Nejhůře vše snášejí děti a nemocní. Bomby dopadaly blízko krytů a bylo použito i zápalných bomb, což znamená, že hořela spousta domů, stodol…Němci zatýkají sedm mužů jako rukojmí,aby občané neprováděli žádné sabotáže. V těchto dnech je rovněž těžce poškozen kostel sv. Benedikta i kaple sv.Anny. Tyto boje trvaly celkem jedenáct dnů a o život při nich přišlo osm občanů. Naše oblast byla osvobozena Rudou armádou spolu s rumunskými vojsky. Život tu položilo 32 sovětských a 3 rumunští vojáci.

K vyřešení nejnaléhavějších problémů byl 11.5.1945 založen revoluční národní výbor. Ten např. jmenoval národní správce nad německým majetkem, organizačně zajišťoval odstraňování válečných škod. Umístěn byl v budově nynějšího obecního úřadu . Ve volbách v roce 1946 volilo v Pustiměři 446 občanů a výsledek byl následující: Československá strana lidová - 185 hlasů, Československá strana sociálně demokratická – 146 hlasů, Československá strana národně socialistická – 127 hlasů, Komunistická strana - 96 hlasů.

Po únoru 1948 dochází k přeměnám, které zejména pro sedláky znamenají velké nepříjemnosti. Musí čelit nátlaku funkcionářů KSČ a také členů Jednotného zemědělského družstva / z nichž většina nebyla zemědělci a v zemědělství nepracovala/ , kteří si přejí jejich vstup do družstva. Téměř většina tomuto tlaku časem podléhá. V srpnu 1950 bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo druhého typu. Veškeré společenské a kulturní organizace byly sdruženy v Národní frontě. Činná byla Osvětová beseda, Svazarm, Svaz žen, Sokol, Československý červený kříž, Místní hasičská jednota a Svaz československo- sovětského přátelství. Od roku 1967 měla obec zdravotní středisko,zubní ambulanci a poradnu pro matky s dětmi. Byla zmodernizována budova Sokolovny a zřízeno v ní širokoúhlé kino. V roce 1971 postaveno obchodní středisko „Radost“. V témže roce zahájena výstavba pustiměřského vodovodu, který byl dobudován v roce 1976. Roku 1986 se Pustiměř stala střediskovou obcí ( byla složena z pěti obcí sloučených V JZD „Mír“ Pustiměř – Pustiměř, Drysice, Podivice, Radslavice, Zelená Hora). .

Události roku 1989 přinesly do obce oživení veřejného života. Byly uspořádány dotazníkové akce mezi občany a obce Drysice, Zelená Hora a Radslavice se opět osamostatnily. V červnu 1990 se po desetiletích konaly svobodné volby . Od roku 1994 až dosud je místním starostou pan Jan Všetula. Po roku 1989 nastává i v naší obci rozvoj soukromého podnikání. Obchody, hospůdky, ale i půda to vše přichází do rukou konkrétních vlastníků, kteří se snaží ku prospěchu svému, ale i obecnímu se o majetek starat. V naší obci dnes nalezneme : tři samoobsluhy  převážně s potravinami,dvě prodejny průmyslového zboží, obchod se zeleninou a ovocem, tři restaurace, kadeřnictví, kosmetiku,také poštu. V obci též rozvíjí činnost zemědělské družstvo „Morava“, VAPK – výroba kouřovodů, ZEPUS Pustiměř, KOVO Horák, Pekárna Kolenič, MOLA, MORAVIATISK, Consulta Burotechnik a další.V Pustiměři působí praktický lékař pro dospělé, zubní i dětský lékař. Kromě místní Základní školy mají žáci možnost navštěvovat i Základní uměleckou školu, kde se vyučuje hra na klavír, klávesy, zobcovou flétnu, klarinet, saxofon, trubku, akordeon. Ve výtvarném oddělení jsou to: kresba,malba, dekorativní činnost a modelování v rámci keramiky. ZUŠ sídlí v budově obecního úřadu. V téže budově nalezneme místní knihovnu, kde je možné od letošního roku používat i počítač napojený na Internet. Sportovní činnost je možné provozovat na hřišti na okraji obce,kde pravidelně trénuje místní oddíl kopané. Kromě něho najdeme v obci oddíl stolního tenisu, který vznikl v roce 1983. V roce 1990 dosáhl svého největšího úspěchu, když se jeho hráčkám v roce 1990 podařilo získat titul Přebornice ČR. Také oddíl sportovního lezení dosahoval vždy výborných výsledků v rámci Českého a slovenského poháru mládeže ve sportovním lezení. Pokud se týká kulturních akcí každoročně se koná obecní, myslivecký a hasičský ples. Den dětí slavíme „ Závodem do vrchu“ a ani maminky nepřijdou zkrátka, protože každým rokem dostanou kytičku společně s přáním při oslavě Dne matek.Místní organizace Červeného kříže pořádá několikrát ročně zájezdy na divadelní představení.

V roce 2002  /27.4./ jsme oslavili významnou událost v dějinách naší obce.Při příležitosti stého výročí posvěcení farního kostela sv. Benedikta v Pustiměři byl posvěcen i obecní prapor. Potom následoval průvod obcí a uložení praporu v budově Obecního úřadu.

Pokud naši obec navštívíte, máte možnost zhlédnout následující kulturní památky:

Rotunda sv.Pantaleona

( zbytky zdiva nad kaplí sv. Anny) – vybudovaná kolem r.1140, v rotundě byl pohřben biskup Jan VII., nemanželský syn Václava II.. Rotunda byla zrušena v době Josefínských reforem v 2.pol. 18. století.

Kaple sv. Anny

zbudovaná kolem roku 1354, každoročně se o svátku sv. Anny (26.7.) konají v naší obci tradiční, slavné poutě

Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého

Boží muka

Sousoší

Zvonice se soškou sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriana

Kříž z roku 1769 u kostela, barokní, s reliéfem Panny Marie Bolestné

Kříž z roku 1764 před farou – nejstarší v obci

Kříž z roku 1839 před bývalou budovou školy

Kříž z roku 1783, barokní s mariánským reliéfem

Kříž z roku 1838 v Pustiměřských Prusích

Smírčí kámen

z roku 1553

KALVÁRIE – barokní sousoší z 18. století u státní silnice do Olomouce při cestě do Drysic z počátku 19. století na návsi

Při psaní jsem čerpal informace hlavně z knížky „Pustiměř od úsvitu dějin po současnost“ od Phdr. Evy Procházkové, také z knihy Vlastivěda moravská – Vyškovsko, dále pak z Pustiměřských zpravodajů, Farních informátorů a také od své rodiny a známých.

 

Fotoalbum

Fotografie obce

Datum: 23. 9. 2010
Fotografií: 69
Složek: 4

Svědomí Pustiměře

Datum: 23. 9. 2010
Fotografií: 6
Složek: 2

Mizející Pustiměř

Datum: 23. 9. 2010
Fotografií: 65
Složek: 5